Paragrafované znění by mělo být tento týden na stole
Příprava nového úpadkového zákona se konečně hnula z místa. Týdeník EURO má informace, že by tento týden mělo být dokončeno paragrafované znění. To bude ještě podrobeno odborné diskusi, příslušnému řízení na ministerstvu spravedlnosti a potom bude předloženo vládě. Zpoždění zákona je přitom značné. Jeho věcný záměr byl dokončen již v polovině roku 2001. Paragrafované znění mělo být k dispozici na konci loňského roku. Nakonec legislativní plán vlády stanovil termín 3. března letošního roku. Ani ten se však nestihl a je otázkou, zda se podaří dokončit a schválit zákon tak, aby mohl platit od počátku příštího roku. A to ještě nedávno předseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Výborný (KDU-ČSL) tvrdil, že tento termín je až příliš pozdní.
Ještě minulý týden měla odborná veřejnost k dispozici pouze prvních 150 paragrafů z celkových sedmi stovek. Co se tedy vlastně stalo? Vždyť věcný záměr byl hotov včas. Komise, která na zákoně pracovala, se sešla loni v únoru a potom se rok nic nedělo. Soudce nejvyššího soudu Zdeněk Krčmář, který měl být autorem zákona, musel být nakonec odvolán a paragrafované znění dokončuje advokátka Sylva Rychtalíková s dalšími členy komise.
Podivné odmlčení.
Proč Krčmář nedokončil dobře započatou práci, není úplně jisté. Konkursní správce Roman Rais hodnotí Krčmářovy schopnosti velmi vysoko stejně jako věcný záměr zákona. Krčmářovi se podařilo připravit základ zákona, který by byl modernější než legislativní úpravy ve většině západoevropských zemí. Je zřejmé, že navržené principy jsou podloženy hlubokým studiem zahraniční teorie i praxe. Tím podivnější je, že Krčmář nedokázal dovést svou práci do konce.
Místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, která Krčmáře zná z minulosti a je informována o jeho roli při přípravě úpadkového zákona, týdeníku EURO řekla: „Ke Zdeňkovi Krčmářovi mohu říci jedinou věc: dokud jsem byla na Nejvyšším soudu, razila jsem myšlenku, která nakonec našla uplatnění i v našem nálezu zákona o soudech a soudcích, totiž že soudci by neměli působit v žádných politických orgánech, respektive komisích ministerstev a podobně. Ono je někdy obtížné skloubit dvě tak náročné činnosti, jako je činnost soudce Nejvyššího soudu a legislativní činnost v tak složitém oboru, jako je úpadkové právo. To je pro nás pořád ještě nová záležitost, nikdy jsme u nás úpadkové právo moc dobře nedělali. To chce značné studium zejména zahraničních pramenů a věnovat se tomu naplno. Dovedu si představit, že pan Krčmář dnes nemá čas ani na jedno ani na druhé, aby dělal pořádně práci na Nejvyšším soudu a připravoval zároveň pořádně úpadkový zákon. Možná, kdybyste se zeptal na Nejvyšším soudu, jestli si pan Krčmář plní úkoly v řádných termínech, tak nevím nevím, jakou byste dostal odpověď.“
Mezi odbornou veřejností se však hovoří o mnohem romantičtější verzi Krčmářova výpadku. Mladý soudce prý narazil na brněnském Krajském soudu na ženu svého života, a ta značně rozvrátila jeho staromládenecký život. Na zákon najedou nebylo dost času.
Včera bylo pozdě.
Ať už jsou Krčmářovy důvody jakékoli, zpoždění je hodně nepříjemné. Nejde přitom jen o to, že Česká republika je za svůj sedmnáctkrát novelizovaný zákon ostře kritizována všemi mezinárodními institucemi od Světové banky přes OECD až po Evropskou komisi. O tom, co se děje při českých konkursech, se vyprávějí hororové historky. Poslední případ prohlášeného a odvolaného konkursu na přestěhovanou a přejmenovanou Union banku je jen vrcholem ledovce. Výnosy z konkursů nejsou nízké jen proto, že dosavadní právní úprava nemotivuje managementy řešit insolvenci co nejdříve, ale zčásti i proto, že některé konkursy jsou doslova tunelováním majetku zkrachovalých firem konkursními soudci a správci. Generální inspekce ministra spravedlnosti dostává desítky závažných stížností. Její šéf Jan Vidrna řekl před časem deníku Právo, že některé konkursy připomínají rabování v domě zemřelého.
Největším věřitelem zkrachovalých společností a firem, kterým k bankrotu mnoho nechybí, je přitom stát prostřednictvím České konsolidační agentury. Kvalita zákona tak zcela jednoznačně ovlivňuje výnosnost těchto narušených pohledávek. Za současné situace je ve výhodě dlužník, který přes nastrčenou osobu nakupuje své dluhy s neskutečným diskontem. Dobrý zákon by dlužníky této výhody zbavil.
O výnosnosti konkursů vyplývající z kvality zákona hovoří i probíhající prodej takzvaného konkursního balíku z ČKA. Nabídky ceny za pohledávky v nominální výši 60 miliard se pohybují kolem 1,5 miliardy korun, což představuje pouhá 2,5 procenta nominálu.
Věřitel versus soudce.
Prvním předpokladem je zcela zjevně změna jmenování správce konkursní podstaty. O tu se ale vede boj již řadu let. V poslední novele věřitelé prosadili alespoň to, že správce sice jmenuje konkursní soudce, ale věřitelský výbor ho může odvolat a požadovat po soudci aby jmenoval věřiteli vybranou osobu. To se sice občas děje, ale je to velmi komplikované a zdlouhavé a nebrání to správci v době do svého odvolání dělat nevratné kroky při prodeji majetku. Nyní i mezi poslanci převažuje názor, že správce by měli jmenovat věřitelé hned od počátku. Hovoří o tom například Jan Mládek z ČSSD, stejně jako Vlastimil Tlustý z ODS.
Jenže jak jde čas a příprava zákona pokročila, začíná se vynořovat nebezpečné alternativní řešení. Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský říká, že by správce měl jmenovat místo konkursního soudce předseda příslušného soudu. Argumentace je přitom v zásadě logická. Správce je třeba jmenovat hned, zatímco věřitelé jsou jasní až poté, co přihlásí pohledávky. V případě, že by byl jmenován jen předběžný správce, kterého by potom věřitelský výbor vyměnil, šlo by o velmi neatraktivní úkol, protože předběžný správce by musel sepsat a zajistit majetek, vyřídit přihlášení pohledávek a nic by neprodával, takže jeho odměna by byla zanedbatelná.
Přední odborník na úpadkové právo Miroslav Zámečník však oponuje. Jde jen o to stanovit rozumnou odměnu předběžnému správci. Navíc není vyloučeno, že by schůze věřitelů mohla konkursního správce ponechat ve funkci. Jmenování správce věřiteli pokládá Zámečník za zcela klíčové. Jenže na projednávání zákona má již dlouhodobě vliv lobby soudců, a tak je otázkou, jaký bude konečný výsledek.
Utržený ředitel.
Zásadním tematickým okruhem, který se má dočkat změny, je úprava vyrovnání. Nový zákon má zavést termín reorganizace. Dva měsíce po vyhlášení konkursu by měl mít dlužník právo podat návrh na reorganizaci. Zámečník však upozorňuje, že tato pasáž potřebuje ještě četné úpravy. Navrhované znění totiž dává příliš velký prostor managementu na úkor věřitelů, a dokonce i na úkor majitelů zkrachovalé firmy.
Především podáním návrhu na reorganizaci úpadce zastaví zpeněžování podstaty až do rozhodnutí soudu. Od podání návrhu na reorganizaci nikdo nesmí vyvíjet činnost proti tomuto návrhu, přičemž porušení této zásady zakládá nárok na náhradu škody. To by mohli někteří šéfové zkrachovalých firem využít k nátlaku na konkursní správce, aby uzavírali obchody v neprospěch konkursní podstaty, například s firmami spřízněnými s managementem.
Jeho pozice se má ještě dále posílit po schválení reorganizace, kdy mají na základě posledního návrhu přejít na statutární orgán pravomoci valné hromady.
Potřebné lhůty.
Návrh zákona však úspěšně řeší otázky, které jsou dosud ostře kritizované. Například by měly být stanoveny lhůty pro svolání schůze věřitelů a pro přezkumné řízení, kde je posuzována oprávněnost přihlášených pohledávek. Dnes může správce odkládat schůzi věřitelů téměř donekonečna a mezitím nekontrolovaně hospodařit s majetkem úpadce. To se děje velmi často v případě konkursů na menší společnosti, které nejsou v centru pozornosti médií. Mělo by být vymezeno i to, co se děje v případě, že je konkurs zrušen. Známý je příklad zlínského Svitu, v němž soudce zrušil konkurs v okamžiku, kdy byla naprostá většina majetku zpeněžena. Jeden z menších věřitelů okamžitě podal návrh na exekuci a zmizely peníze, jejichž podstatnou část měl získat stát jako největší věřitel.
Spolu s novým konkursním zákonem by měl být v Parlamentu projednán i zvláštní zákon, který by upravil postavení a působnost správců konkursní podstaty. Jeho součástí mělo být i povinné členství v komoře správců. Proti tomu se však postavili advokáti, které dnes k výkonu funkce konkursního správce kvalifikuje členství v České advokátní komoře.
