Palubní deník
Slastně do krve * Tak pravil hasič * Palas mlčí, Sobotka je spokojen * Byl jednou jeden obchod
Slastně do krve
Organizátorům chystaného říjnového pobytu slavného boxera Mika Tysona v Praze přišla zajímavá nabídka. Jakýsi člověk byl ochotný dát sumu rovnající se hodnotě „nového pěkného sportovního auta“, když se bude smět na chvíli s Tysonem ocitnout v ringu. Na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť boxerský trénink pro zájemce Tysonův tým stejně připravuje. Zmíněný sportovní adept měl ale nezvyklé přání – výslovně požadoval, aby ho Mike Tyson pořádně ztloukl do krve. Lukrativní nabídku nakonec boxerův management odmítl a snažil se zájemci vysvětlit, že by taky mohl poměrně snadno přijít k vážnému úrazu, například by mohl být o ucho či o hlavu kratší. Podle týdeníku EURO by ale promotéři mohli celou věc pojmout byznysověji a začít nabízet zážitkový balíček. Ten by kromě několikavteřinového pobytu mezi provazy zahrnoval i hrazení výloh za pobyt v nemocnici případně na katafalku.
Tak pravil hasič
Pod tíhou demonstrace proti chystaným vládním škrtům je dobré číst i média vyčleněná ze skupiny běžně čtených periodik. Hasič a vedoucí kandidátky KSČM v Dačicích Vlastislav Švec (nestraník) v Haló novinách popisuje zkušenosti z dačického zastupitelstva, kde strávil předchozí volební období. „Mnohdy jsem byl až znechucen počínáním některých zastupitelů při řešení důležitých věcí. Připomínalo mi to někdy naši Poslaneckou sněmovnu a místy i ruskou Dumu. Vadí mi především osobní prospěchářství, politický turismus a odmítání odpovědnosti, například za situaci kolem dačické nemocnice nebo koupaliště. Pokud dostanu důvěru občanů, chci nadále poctivě pracovat, a především prosazovat věci pro lidi a jejich spokojenost,“ odpověděl hasič Švec na otázku Haló novin. Jen pozor, dačičtí voliči, aby se vám z radnice po komunálních volbách nestala také ruská duma.
Palas mlčí, Sobotka je spokojen
Také úřadující předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka poslal voličům zajímavý vzkaz. Na otázku, jestli už Palas doložil, z jakých prostředků si buduje luxusní penzion v Ludvíkově v Jeseníkách, Sobotka odpověděl: „Já nemám žádný důvod pochybovat o tom, že Jaroslav Palas a jeho manželka získali tyto prostředky v rámci svých podnikatelských aktivit.“ Přitom v roce 2002, kdy začala jeho ministerská kariéra, Palas přiznal, že má na účtu 200 tisíc korun. Ještěže alespoň víme, na rozdíl od Sobotky, kým se Palas tehdy na ministerstvu obklopil, co se dělo ve státním podniku Lesy ČR a jak to dopadlo se Setuzou.
Byl jednou jeden obchod
Začíná to jako pohádka. Bylo nebylo, v jedné malé zemi jménem Bosna a Hercegovina, v její srbské části, ve městečku jménem Gacko uzavřela velká energetická společnost z Českého království dohodu o výstavbě nové elektrárny a provozování hnědouhelného dolu. Na poměry Českého království i Bosny a Hercegoviny to tehdy byla velká událost. Podepsala se smlouva a všichni se navzájem ujišťovali o skvělých úmyslech. Na oslavu se sjely davy, lidé jedli, pili hodovali.
Ráno se všichni probudili s bolehlavem. „A postavíte nám taky tu silnici, jak jsme se dohodli? Zapomněli jsme to dát do smlouvy,“ ptal se srbský partner zástupců české energetické firmy. „Jasně, není problém,“ dostalo se mu ujištění. Následovalo potřesení pravicí.
Tím však veškerá podobnost s pohádkovým příběhem, který většinou dopadne dobře, končí. Nejmenovaná energetická firma silnici odmítla postavit s argumentem, že se k ničemu takovému písemně nezavázala. Srbský partner zase na revanš ignoroval již podepsanou smlouvu. Celým sporem se teď zabývá mezinárodní arbitrážní tribunál. Přitom stačilo málo. Vysvětlit zástupcům české energetické společnosti, že slovo a podání ruky platí v některých evropských kulturách stejně jako písemná dohoda.
