Co nastane, pokud při podepisování důležité smlouvy advokáti protistrany sdělí, že ředitelský podpis je bez kontrasignace kolegy toho času na dovolené pro společnost zcela nezávazný. A že dosud zažitý způsob jednání generálních ředitelů dle současné výkladové praxe Nejvyššího soudu neplatí a jednatel nebo člen představenstva nemůže dokument za společnost podepsat? I taková situace může nastat po zásadní změně výkladu jednání zástupce společnosti a současně člena kolektivně jednajícího statutárního orgánu. Proč je to natolik významné? Protože pouze touto osobou podepsaná smlouva jako by za společnost vůbec podepsaná nebyla.
Konec všemocnosti
Až do října loňského roku bylo zvykem, že generální ředitel, prezident či příslušný zaměstnanec společnosti mohli z titulu své funkce jednat a podepisovat za společnost. Nehledě na to, byli-li zároveň jednateli nebo členy představenstva jednajícího ve dvou či více členech. To praxe přijímala a soudy potvrzovaly jako zákonné pravidlo, na které omezení způsobu jednání statutárního orgánu nemá vliv. A to i v případě, kdyby se generální ředitel nedopatřením podepsal jako předseda představenstva jednající společně s jeho druhým členem.
Po nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu se však již nelze spolehnout na všemocnost generálního ředitele. Nastal výrazný přelom ve výkladu, jehož první náznak bylo možné zaznamenat v rozhodnutí Nejvyššího soudu o nemožnosti udělit takzvanou generální plnou moc. Takový výklad byl v praxi považován za vhodný k zabránění snaze některých statutárních orgánů obejít společníkem určený způsob jednání a převést veškeré pravomoci na jednoho z jednatelů či členů představenstva. Otázka takzvaných speciálních zmocnění udělených v takovém případě jiným jednatelům nebo členům představenstva ke konkrétním úkonům však zůstávala nejistá.
Samostatné jednání
Stále však existovalo takzvané zákonné zmocnění, na jehož základě mohl vrcholný představitel společnosti bez dalšího jednat a navenek ji zavazovat jako ze zákona zmocněná osoba. To je nyní přípustné jen pro zaměstnance společnosti nebo jednatele či člena představenstva jednajícího dle obchodního rejstříku samostatně.
Samostatné jednání osoby z titulu generálního ředitele, která by jako jednatel či člen představenstva musela jinak jednat jen s dalším členem, není již nadále možné. Bez ohledu na významnost úkonu, který takový generální ředitel samostatně činí. V extrémním případě je neplatně uzavřená i smlouva o prodeji ranní snídaně mezi zákazníkem a společně jednajícím jednatelem, jenž se na chvíli objevil v pekárně. Stigma kolektivně jednajícího jednatele či člena představenstva si proto nese každý.
Dvě řešení
Z nepříjemné situace popsané na začátku může generálního ředitele společnosti paradoxně dostat přítomnost podřízeného zaměstnance, který není ani jednatelem, ani členem představenstva. A tento podřízený zaměstnanec je z titulu pracovní náplně oprávněn podepsat i smlouvu, kterou třeba z prestižních důvodů chce podepsat generální ředitel. Má tedy vůbec smysl pozice generálního ředitele a zároveň člena představenstva kolektivně jednajícího ve společnosti? Pokud jde o jednání navenek, pak lze téměř říct, že nemá.
Praxe však ukazuje, že existují řešení, jak zachovat status quo a zároveň ponechat alespoň část pravomocí, které dosud takový orgán vykonával. Prvním řešením je zcela zásadní úprava pravidel jednání jménem společnosti. Druhým, nikoli však vždy možným a praktickým je v případě akciových společností zakotvení takzvaného „pověření člena představenstva“ ve stanovách společnosti.
