Stačí říct jediné slovo: bioplasty

Pohroma v podobě nezničitelného odpadu...

Perex: Pohroma v podobě nezničitelného odpadu a do nebe sahajících cen ropy podněcuje zájem o umělé hmoty z rostlin. Nastal čas, aby malá biotechnologická firma Metabolix získala na Wall Streetu větší respekt?

Polovinu svého života a celých 25 let své kariéry bioinženýra chtěl Oliver Peoples zkusit dvě věci: že bude schopen nastavit organismus rostlin tak, aby v jejich buňkách rostla biologicky rozložitelná umělá hmota, a že na tom vydělá spoustu peněz.
V prvním z cílů dosáhl Peoples ohromujícího úspěchu. Jeho továrna Metabolix v Cambridge v Massachusetts zapřáhla složitou genetiku buněčného metabolismu rostlin a posbírala stovky patentů k výrobě „bioplastů“ v obrovských nádržích s mikroby. Továrna za 200 milionů dolarů se staví a mohla by na počátku příštího roku začít produkovat bioplasty zvané Mirel. Avšak Peoplesovo druhé poslání, nahromadit bohatství pro sebe a své investory, splněné není. Semlety negativní náladou na trhu a zasaženy četnými odklady zahájení výroby se akcie Metabolixu sunou po spirále dolů z 28dolarového vrcholu v listopadu 2007 na jedenáct dolarů v posledních týdnech.
Společnost nyní prochází zkouškou ohněm ve formě všech myslitelných potíží biotechnické firmy. S blížícím se začátkem komerční produkce se jí nedostává hotových peněz. Musí si pečlivěji vybírat ty správné zákazníky, jimž předvede širokou nabídku Mirelu ve všech variantách využití, od cedulek na dárky a kosmetických pouzder po plastové tašky a součásti počítačů.
Padesátiletý Peoples však potíže navzdory intenzivnímu tlaku téměř nevnímá. Urostlý biolog narozený ve Skotsku se nevzrušeně pohybuje mezi buněčnými kulturami i semeny v tovární laboratoři a ve skleníku o rozloze 1200 metrů čtverečních. Vysvětluje, proč jsou on a jeho příznivci klidní ve vztahu k nízkým cenám akcií. S tím, jak ropa letí nahoru, stoupají i ceny umělých materiálů, a to všech, které vznikají na bázi ropy. Navíc, spotřebitelské skupiny a environmentalisté po celém světě hlasitě křičí proti miliardám tun plastového odpadu, který zaplavuje moře nebo je spalován a představuje zdravotní rizika v důsledku působení uvolňujících se toxinů. Téměř 30 milionů tun plastového odpadu ročně se vyhodí jen v USA a pouze okolo pěti procent z něj se recykluje. Tyto trendy podněcují poptávku po nových bioplastech, které nezávisejí na drahých pevných palivech a nenarušují životní prostředí. Peoples říká, že akciový trh tuto sílu nerozpoznal, pouze utíká před nebezpečím rizika. „Pokud jste malou společností, jsou hrozby ovlivňující zisk vyšší, takže na vás dolehne i větší díl poklesu,“ říká. Na jeho odměřeném způsobu vyjadřování je přitom znát slabý přízvuk.
Peoples se domnívá, že je třeba věřit vlastním zbraním, protože světoví dodavatelé plastů a jejich zákazníci rozpoznali světové trendy. DuPont začal se svou první továrnou na bioplasty v roce 2006 a v minulém roce prodal výrobky v hodnotě více než 100 milionů dolarů, včetně bioplastu s názvem Sorona. V roce 2009 má začít fungovat jednotka Cargill’s NatureWorks a ročně má dodávat 140 000 metrických tun bioplastu zvaného Ingeo, kromě jiného k použití na kontejnery na čerstvé potraviny a textil. Brazilský petrochemický gigant Braskem vynaložil 300 milionů dolarů na továrnu produkující bioplasty na bázi cukrové třtiny, zatímco Toray Industries v Japonsku vyrábí plasty z fermentovaných rostlin se škroby a cukry. Je tu také spousta nových firem v USA se jmény jako Novomer a Cereplast, které vyrábějí plasty z pšenice, tapioky, brambor, sóji a z dalších plodin. „Dostali jsme se z pozice bláznivých vědců do pozice vizionářů,“ říká Frederic Scheer, výkonný šéf Cereplastu, který sídlí v Hawthorne v Kalifornii.

MIKROŽIVOT NA GLUKÓZE Všechny tyto materiály jsou zelené v tom smyslu, že redukují závislost na pevných palivech. Ale zatímco konkurenční bioplasty musejí být zpracovány a likvidovány při vysokých teplotách, Mirel se bude rozkládat jednoduchým kompostováním doma na hromadě, anebo bude prostě vysypán do moře. „Mirel je jediný, který pracuje ve všech přírodních prostředích,“ říká Joseph Greene, profesor mechaniky a výrobních procesů na Kalifornské státní univerzitě v Chico. Greene byl najat státem, aby nalezl nejlepší bioplast na trhu. „Odbourává se výborně v potravinovém nebo v zahradním odpadu. Stačí 180 dní a je z něj pěkná hnědá hlína.“ A co více, výrobce ovlivní, jak rychle se plasty rozkládají v neškodný rostlinný materiál, a také podmínky, za kterých se tak děje. Okolo padesáti potenciálních zákazníků, včetně Targetu, Revlonu, Hewlett-Packardu, dodavatele léčiv Labconu a armády USA testují Mirel na více než 70 různých produktech. „Musíme něco dělat, protože většina plastů končí na špatném místě,“ říká Jim Happ, prezident Labcomu. Tato firma testuje Mirel, aby nahradila na 1,4 milionu kilogramů plastů, které používá každoročně u 800 produktů pro nemocniční laboratoře. „Máme jejich polymery rádi,“ říká JoAnn Rattoová, inženýrka výzkumného centra armády USA v Naticku v Massachusetts. Mirel oceňuje coby obal pro obrovské balíky, které se svrhávají přes palubu námořních lodí. „Nemůžeme se jich nasytit.“ Mirel se tvoří ve velikých nádržích s geneticky modifikovanými mikroorganismy. Ty se živí glukózou z kukuřice, pak přemění cukr v tukové kuličky, které tvoří 80 procent váhy buňky. Ty se sbírají, suší a přeměňují v peletky. Všechno to vypadá bezbolestně, ale získávání těch správných mikroorganismů vyžaduje zázraky genetického inženýrství.
Peoples je neobyčejným tvůrcem zázraku. Vyrostl v chudém Slamannanu - odloučeném, větry ošlehaném hornickém městě mezi Glasgowem a Edinburghem. Otec mu zemřel v 16 letech a zanechal po sobě málo pro rodinu s 11 dětmi. „Ollyho“ čekal život horníka. Všiml si jej však středoškolský učitel chemie, který mu pomohl dostat se na prestižní univerzitu v Aberdeenu. Když v roce 1983 dosáhl doktorátu v oboru molekulární biologie, dostal se na postgraduální studium v Massachusettském technologickém institutu (MIT). Vymanil se z chudoby a prošel konkurenčním prostředím MIT, což ho připravilo na život podnikatele, říká Pamela Bassettová, analytička firmy Cantor Fitzgerald v New Yorku. „Většina vědců si přeje publikovat, zvláště pokud je na MIT,“ říká. „Olly se chce komercializovat.“
Se zázemím v biochemii Peoples brzy pocítil, že by mu genetické inženýrství mohlo odkrýt nové komerční obzory. Většina z jeho kolegů z laboratoře se zajímala o lékařské biotechnologie a několik z nich založilo společnosti na výrobu léčiv, které uspěly, neboť je koupili farmaceutičtí giganti. Peoples toužil po podobném osudu. Ale na rozdíl od mnohých svých kolegů se vyhnul medicíně a vrhl se do průmyslových aplikací. MIT přihlásil patenty na jeho práci z roku 1987 a ty byly po čtyřech letech schváleny. Peoples si vyjednal exkluzivní licence a vytýčil obchodní plán pro novou společnost. S Metabolixem začal v červnu 1992. Vylepšení postupu pro bioplasty se však ukázalo být složitějším, než si Peoples myslel. A když přinesl svůj obchodní plán do Dow Chemical, do DuPontu a do jiných společností, jen na něj vytřeštili oči. „Vysmáli se mi a vypoklonkovali mě ze dveří jedna dvě,“ říká Peoples. „Mysleli jsme si, že se nebe otevře a z ráje se budou sypat peníze. Ale přijetí bylo chladné.“ Aby zůstala nad hladinou, prošla společnost 11 koly financování a navíc veřejnou nabídkou akcií v listopadu 2006. Právě ve chvíli, kdy se výzkumníkům podařilo zvýšit obsah plastů v buňkách.

STÁT SE EXTRAVAGANTNÍM Zlom přišel v roce 2004, kdy Peoples konečně dosáhl svého plastového cíle. „Biologicky rozložitelné plasty měly ještě co vylepšovat, ale věda poskytla podklady pro přechod od výzkumu k průmyslovým aplikacím, které by přinesly zisk,“ říká Carmen Scholzová, profesorka chemie, která na Alabamské univerzitě v Huntsville tyto materiály studuje. „Pokud by to nebylo ziskové, nikdo by po tom nesáhl.“
Celková globální produkce bioplastů je stále nepatrná. Všichni výrobci dohromady vyprodukují do roku 2010 pouze asi milion tun bioplastů ročně ve srovnání s 500 miliony tun ročně v plastech na bázi ropy, uvádějí analytici. Avšak tyto běžné plasty, na něž padne deset procent veškeré spotřeby ropy v USA, se rychle stávají výstřelkem s ohledem na cenu 138 USD za barel surové ropy. Přechod k bioplastům by pomohl nejen snížit závislost na ropě, ale také by ušetřil společnostem i zákazníkům významnou sumu peněz. Dow Chemical zvýšil 1. června ceny svých výrobků z plastů o dvacet procent. Některé typy bioplastů od Cereplastu a jiných již stojí méně. Pokud ropa zůstane drahá, bioplasty by mohly zaujmout dvacet procent globálního trhu s umělými hmotami do pěti let, předpovídá Jeff Bishop, nezávislý analytik z Beacon Equity Research ze San Franciska. „Je nabíledni, kam to zákazníky přitáhne,“ říká. John Pierce, vedoucí biovědy u DuPontu, nazývá bioplasty „příležitostí v měřítku miliard dolarů.“
Mirel se zaměřuje na nejvyšší segment trhu. Bude stát více než dva dolary za libru (0,45 kilogramu) oproti méně než dolaru za tzv. komoditní bioplasty. To má jisté důvody. Kolem roku 2004, když poskočily výnosy továren na buněčné struktury, potravinářské a chemické společnosti náhle začaly opětovat Peoplesovy telefonáty. Metabolix si vyjednal partnerství s gigantem v agrárním byznysu, firmou Archer Daniels Midland (ADM), která chtěla dodávat potravu pro buněčné kultury. Peoples dohodl rozdělení budoucích výnosů na 50/50. Jako součást společného podniku ADM v roce 2007 slavnostně slíbila vybudovat továrnu za 200 milionů dolarů v Clintonu v Iowě. Ta bude chrlit 55 000 tun Mirelu ročně a začne zkraje roku 2009. John Rice, viceprezident ADM zodpovědný za partnerství, říká: „Naše naděje a sny jsou o tom, aby uspěly.“ Aby si Peoples ověřil, že jeho vědecké poznatky platí, chce navýšit produkci Mirelu bez toho, aby se spoléhal na potravinové plodiny, jako je kukuřice. S podporou ministerstva energetiky Spojených států amerických se pokouší o bioinženýrství u prosa dvouřadého a jiných plodin k produkci plastů v jejich listech. Pokud se mu to podaří, Metabolix by mohl sklízet miliardy kilogramů bioplastů pouze na zlomku rozlohy, běžně potřebné pro kukuřici. Bude to výzva, ale vědec Peoples říká: „Věc, která je snadná, není tolik zajímavá.“

Souvislosti
Plastový Pacifik Zadejte si do Googlu „garbage island“ (ostrov odpadků) a zkontrolujte rostoucí ekologickou katastrofu zvanou Velká pacifická odpadková skvrna. Je zde vidět „hustá kaše nechtěného odpadu“ dvojnásobné rozlohy státu Texas ve vzdálené oblasti Pacifiku severovýchodně od Havaje. Rychle rostoucí skvrna byla objevena v roce 1997 kapitánem Charlesem Moorem, který založil neziskovou organizaci Algalita Marine Research, sídlící na Long Beach v Kalifornii. Zjistil, že částečky plastů převyšují výskyt planktonu v mnohých částech světových moří.

Podval:
Zrození bioplastů Jak biotechnologický sektor a chemický průmysl přešly k vytvoření materiálů, které jsou přátelské zemi

1939 DuPont představil světu na newyorské světové výstavě nylon
1941 Dánští vědci zavedli termín „genetické inženýrství“
1946 Tupperware způsobil převrat ve skladování potravin
1953 James Watson a Francis Crick odhalili strukturu DNA
1967 Film Absolvent shrnul budoucnost jedním slovem: plasty
1974 Ropný šok sráží zisky DuPontu: společnost začala s výzkumem a vývojem biotechnologií
1977 Genetech produkuje lidské proteiny v bakteriích
1989 Mikrobi byli použiti k čištění ropné skvrny od tankeru Exxon Valdez 1990 Mobil je souzen za falešnou reklamu, která prezentovala jejich pytle na odpadky jako biologicky rozložitelné
1992 Metabolix je zaregistrován
1998 Monsanto zahajuje svůj první pokus v bioplastech
2005 EU zakázala plastové hračky, obsahující toxické ropné látky
2006 USA spotřebovaly 17 milionů barelů ropy na výrobu plastových lahví na vodu 2007 Metabolix uzavírá s ADM smlouvu na vybudování rozsáhlé továrny na bioplasty
2008 Ceny ropy dosáhly 138 USD. Vlády omezují používání plastových tašek a lahví

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Marjánka Růžičková