SLAVNÍ PODNIKATELÉ - Vojtěch Scheinost Město Sušice je odedávna proslulé sirkařstvím. První zápalku z bílého fosforu zde vyrobil truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost již v roce 1839. Položil tak základ společnosti, kterou dnes znají lidé téměř na celém světě.
Továrna Solo kolem roku 1920. foto: Muzeum Šumavy Sušice
SLAVNÍ PODNIKATELÉ - Vojtěch Scheinost Město Sušice je odedávna proslulé sirkařstvím. První zápalku z bílého fosforu zde vyrobil truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost již v roce 1839. Položil tak základ společnosti, kterou dnes znají lidé téměř na celém světě. Sušický truhlář Vojtěch Scheinost se s výrobou zápalek seznámil u vídeňského lékárníka Štěpána Römera. Roku 1839 se vrátil se snoubenkou Marií Urbancovou do rodné Sušice s úmyslem založit vlastní firmu. Povolení k výrobě zápalek dostal od sušického magistrátu 31. října 1839. Z TOVARYŠE PODNIKATELEM S výrobou zápalek začali manželé Scheinostovi ve vyhořelém domě uprostřed sušického náměstí. První zápalky z bílého fosforu prodávali příležitostně na trzích a poutích. Poptávka se však brzy natolik zvýšila, že Scheinost začal zaměstnávat další dělníky s celými rodinami a odbyt se rychle rozšířil i do Horních Rakous. Počátkem čtyřicátých let navázal Scheinost spolupráci s místním obchodníkem Bernardem Fürthem. Ten roku 1843 využil jeho finančních obtíží a celý podnik odkoupil. Vojtěcha Scheinosta jmenoval výrobním ředitelem. Roku 1844 postavil Fürth nové objekty a nakoupil složitější stroje. Manufakturní výroba se změnila na průmyslovou. Fürthova továrna získala podporu místních úřadů a poskytovala obživu lidem ze širokého okolí. Začal rozvoj obchodu nejen s Německem, Haličí a Anglií, ale také s Ruskem, Amerikou a Orientem. Scheinostova „horní“ sirkárna koncem 19. století. DVĚ SIRKÁRNY V roce 1849 Bernard Fürth zemřel a továrna přešla na jeho potomky. Vojtěch Scheinost ve firmě působil až do roku 1865, kdy se rozhodl osamostatnit. O tři roky později založil vlastní, takzvanou „horní továrnu“ v bývalém hostinci V ráji. Nová Scheinostova firma zanedlouho také slavila úspěchy, i když ne tak velké jako továrna Fürthova. Vojtěch Scheinost vedl podnik až do své smrti v roce 1894. Ve druhé polovině 19. století sušické sirkařství úspěšně soutěžilo na všech trzích. Fürthova továrna se dále rozšiřovala a vyrostla z ní největší sirkárna RakouskaUherska. Do konce století ovládly sušické zápalky trhy Blízkého východu, Číny, Afriky, Ameriky i Austrálie, zvláště díky pohotovému zavedení výroby bezpečnostních zápalek, zvaných „švédské“. Solo Sušice v osmdesátých letech 20. století. ERNST FÜRTH A SOLO Počátek 20. století znamenal konec samostatného českého sirkařství. 1. ledna 1903 vznikl ve Vídni koncern Solo, který sdružoval šest největších rakousko-uherských sirkáren včetně obou sirkáren sušických. O deset let později v roce 1913 pak došlo ke spojení všech sirkáren do jediné. Generálním ředitelem nové akciové společnosti Solo se stal Ernst Fürth, vnuk spoluzakladatele tovární výroby zápalek v Sušici. Po vzniku samostatného Československa přešla společnost Solo roku 1921 do majetku Spojených československých sirkáren. Poválečná konjunktura znamenala i nové rozšíření výroby. Ve třicátých letech se však světová hospodářská krize nevyhnula ani Sušici. Roku 1932 byla uzavřena horní, bývalá Scheinostova továrna. Ernst Fürth řešil složitou finanční situaci firmy, návrhy na půjčku od švédského podnikatele Ivana Kruegera však odmítl. Díky tomuto rozhodnutí bylo Solo jednou z mála společností, které si zachovaly samostatnost a nespojily se s Kruegerem (dnes Swedish Match). Rok 1938 byl rokem německé okupace a pro Ernsta Fürtha posledním rokem jeho působení ve společnosti Solo. Fürth odešel pro svůj židovský původ do Francie, konce druhé světové války se však přesto nedožil. Zemřel v koncentračním táboře v Drancy v lednu 1943. Potomci jeho rodu žijí dodnes v USA. Provoz sirkárny kolem roku 1920 (řezání a loupání kmenů). DÝMKA, NŮŽKY, KLÍČ
Období druhé světové války znamenalo ztrátu všech zahraničních trhů a na krátký čas také úplné zastavení výroby zápalek v Sušici. Ta se znovu rozběhla v květnu 1945. O další rok později byly k sušickému podniku připojeny okolní závody a vznikl národní podnik Solo Sušice. V roce 1951 zde byla zahájena také výroba dřevovláknitých desek Sololit.
Rokem 1969 začala nová modernizace výroby s přechodem na automatizaci. V osmdesátých letech navíc skončila výroba dřevěných zápalkových krabiček, které byly nahrazeny papírovými. Celková rekonstrukce závodu byla dokončena v roce 1986, kdy byla nainstalována moderní švédská linka na výrobu zápalek. Sušické sirky mezitím opět získaly světový věhlas a uchytily se na trzích v Anglii, Austrálii, Arabských emirátech, Malajsii či Zambii. V roce 1990 byla založena akciová společnost Solo Sušice a o sedm let později také dceřiná společnost Solo Sirkárna. Obě dnes vlastní firma Matches se sídlem v Brně.
V současnosti se v Sušici ročně vyrobí 410 milionů krabiček zápalek, tedy zhruba dvě procenta světové produkce. Společnost Solo má v České republice zaregistrovaných asi deset ochranných známek, mezi nejznámější patří klíč, dýmka a nůžky. Právě klíč je vůbec nejstarší ochrannou známkou, kterou firma používá již od roku 1894.
| VOJTĚCH SCHEINOST (1815-1894) Zakladatel nejznámější české sirkárny se narodil roku 1815 v Sušici. Jako truhlářský tovaryš si našel práci u vídeňského lékárníka Štěpána Ršmera, který vyráběl první fosforové zápalky. Scheinost měl za úkol hoblovat dřívka pro jejich výrobu. Lékárníkovi při práci pomáhala služka Marie Urbancová, která se do Scheinosta brzy zamilovala. Oba se v roce 1839 vrátili do Sušice a ještě téhož roku 31. října začali s vlastní výrobou zápalek. V roce 1840 se Scheinost spojil se sušickým obchodníkem Bernardem Fürthem a o tři roky později mu odprodal celou továrnu, ve které nadále působil jako výrobní ředitel. Roku 1865 se rozhodl osamostatnit a v roce 1868 založil samostatnou výrobu v bývalém hostinci V ráji. Vedl ji až do smrti v roce 1894. BERNARD FÜRTH (zemřel v roce 1849) Sušický obchodník židovského původu se stal roku 1840 společníkem Vojtěcha Scheinosta a roku 1843 vlastníkem celé sušické výrobny zápalek. Za šest let svého působení ve vedení podniku rozšířil továrnu, modernizoval výrobu a výrazně napomohl zvýšení exportu. Jeho firma získala množství trhů v Evropě, Americe a v Orientu a poskytovala obživu lidem ze širokého okolí Sušice. Po Fürthově smrti v roce 1849 společnost přešla na jeho dědice. ERNST FÜRTH (1865-1943) Vnuk Bernarda Fürtha se narodil v roce 1865. Díky univerzitnímu vzdělání v chemii brzy zahájil modernizaci výroby sušických zápalek. V roce 1913, kdy došlo ke spojení všech sirkáren v monarchii do jediné s názvem Solo, se stal jejím generálním ředitelem. Osudným mu byl rok 1938, kdy musel emigrovat do Francie. V exilu žil do roku 1942. Nacistickému režimu však stejně neunikl. Zemřel v koncentračním táboře v Drancy v lednu 1943. V září 1998 mu byla ve vestibulu závodu Solo Sušice odhalena pamětní deska. |
Ukázky starých sušických nálepek.
