Scénář rychlejšího vstupu do měnové unie může být výhodnější
Josef Tošovský (49) vystudoval obor zahraniční obchod na VŠE v Praze. Po ukončení studia v roce 1973 nastoupil do Státní banky československé. Absolvoval zahraniční stáže ve Velké Británii (1977) a ve Francii (1980). Pracoval rovněž v londýnské pobočce Živnostenské banky, nejprve jako ekonom (1984-1985) a později jako náměstek ředitele (1989). V prosinci 1989 byl jmenován předsedou Státní banky československé. V roce 1993 se stal guvernérem České národní banky. 17. prosince 1997 byl jmenován předsedou vlády České republiky. Po předčasných volbách a po ustanovení nového kabinetu dne 23. července 1998 byl znovu jmenován guvernérem ČNB.
EURO: Letošek se zdá přelomovým rokem, kdy ekonomika zaznamená obrat. Sdílíte tento názor? TOŠOVSKÝ: Letošní rok byl bezpochyby zlomový. Skončilo období hospodářského propadu, kterým vyvrcholila decelerační tendence pozorovaná již od druhého pololetí roku 1995. Nyní nastává fáze oživení a my si klademe otázku, jak robustní bude, zda m á šanci akcelerovat, nebo zda bude další vývoj mdlý. Přesnou odpověď zatím neznáme. Faktem je, že zlom nastal a oživení přišlo. Ekonomika se rozjíždí, ale rozjezdová dráha je poměrně dlouhá a start bude asi velmi pomalý. V předchozích letech jsme prošli obdobím silné makroekonomické nerovnováhy zejména ve vnějších vztazích. Došlo až k měnovým turbulencím a otřesům. Za nápravu jsme museli zaplatit nemalou cenu. Teď jde o to, aby hospodářská politika na tuto lekci nezapomněla. Pokud jde o centrální banku, tak si myslím, že máme dobrou institucionální paměť a to, čím jsme prošli, je pro nás velmi varovné. Ekonomika je nyní ve velmi dobré rovnováze. Ve střednědobém horizontu nás však může ohrozit fiskální nerovnováha. Mám jisté obavy z toho, aby se deficit státních financí nestal destabilizujícím faktorem právě v době, kdy se bude blížit náš vst up do Evropské unie.
EURO: Je příliv kapitálu, který jsme zaregistrovali, dán zlepšováním situace v regionu, nebo je spíše výrazem splasknutí bubliny dlouho nadhodnocených aktiv a podniky nyní za realističtější ceny snadněji nacházejí svého vlastníka? TOŠOVSKÝ: Zde působí asi víc faktorů. Po loňském pesimismu poznamenaném krizemi v Asii a v Rusku, ale i velmi chmurnými vyhlídkami celé světové ekonomiky, je letošek velmi nadějný. Americká ekonomika roste, země jihovýchodní Asie se vyvíjejí po křivce písmene V (hluboký propad byl vystřídán razantním růstem), roste dokonce Japonsko a rozjela se i EU. To vytváří podmínky pro návrat kapitálu na nově se formující trhy. Je to tak trochu soutěž krásy. Každá země musí ukázat, že je liberalizovaná, že neklade překážky ani přílivu, ani odlivu kapitálu. Důležitou roli hrají taková lákadla jako nízké daně a vlády nabízejí speciální pobídky, daňové prázdniny a státn ími penězi dotují rekvalifikační programy. Cena aktiv přitom také hraje důležitou roli. Na začátku devadesátých let se česká ekonomika pohybovala na úrovni nominálních hodnot, které se později ukázaly jako nereálné. Kromě toho příliv kapitálu ovlivnily i změny zákonů a regulačních mechanismů, což vedlo k větší jistotě, než byla dříve.
EURO: Nízké úrokové sazby způsobují nyní také částečný odliv kapitálu. Nebude nutná korekce měnové politiky, aby nevznikala příliš silná volatilita kursu? TOŠOVSKÝ: Běžný účet platební bilance je zhruba v rovnováze a dominantní jsou nyní kapitálové pohyby. Příliv kapitálu je větší než odliv a převažují v něm dlouhodobé přímé investice. To je struktura, kterou by si každý přál. Kapit ál, který zemi opouští, je přitom spíše krátkodobý a rychlost jeho odchodu akceleruje. Musím říci, že by nám dělalo problémy, kdyby tento odtok kapitálu neexistoval. Sestavit mix měnové, fiskální a mzdové politiky tak, aby kurs příliš neposiloval, by bylo velmi obtížné. Odliv kapitálu je ventil, kterým upouštíme páru. Dezinflační politika v tom samozřejmě hraje svou roli. Naše dnešní prognóza inflace na rok 2000 je taková, že umožnila sestoupit až na současnou hladinu úrokových sazeb. Dokonce jsme se poprvé v historii odvážili prolomit psychologickou bariér u, která spočívala v pocitu některých analytiků, že úroková sazba u české koruny nemůže být nižší než úroková sazba u dolaru nebo britské libry. V posledních měsících jsme hledali něco jako parkovací hladinu naší operativní úrokové sazby, se kterou bychom mohli prožít nějaké období relativní stability. Nemohu ale vyloučit, že dojde k nepředvídatelným situacím ve světě i doma, a to nás donutí sazby razantněji měnit.
EURO: Tento ventil ale funguje v situaci, kdy je běžný účet v rovnováze. Většina analytiků se domnívá, že oživení nevyhnutelně obnoví nerovnováhu v obchodní bilanci. To znamená, že budete asi muset brzy ventil přivírat. TOŠOVSKÝ: Růst ekonomiky bývá spojen s větším dovozem a nárůstem deficitu obchodní bilance a běžného účtu platební bilance. Pro nás bude důležité, aby nebyla založena tendence k extrémním nerovnováhám a abychom oživení mohli považovat za střednědobě udržitelné. Podle toho budeme kalibrovat měnovou politiku. Ta ale není všemocná, bude záležet také na kooperaci dalších politik.
EURO: Postup při snižování úrokových sazeb byl velmi pozvolný. Nebyly by lepší razantnější kroky, když vaše prognóza dlouhodobě míří pod inflační cíl? TOŠOVSKÝ: Politika inflačního cíle je často chápána plánovačsky. Někteří ekonomové a politici uvažují tím způsobem, že pokud se vejdeme do stanoveného pásma, tak plán je splněn. Pokud se netrefíme, splněn není. Inflační cíl však není triviální p omůckou pro hodnocení měnové politiky centrální banky. Je stanoven na dlouhou dobu dopředu a my se snažíme jít po trajektorii, která vede k tomuto cíli. Během této cesty ale působí mnohé vnitřní i vnější vlivy, na které není dobré hned rea govat, protože by to znamenalo rozkmitání ekonomiky. Někdy není potřeba reagovat vůbec, protože se věci korigují samy, a někdy stačí reagovat později. Tím vůbec nepopírám smysl inflačního cílení, jen chci naznačit, že máme národohospodářský, a nikoli plánovačský přístup k této věci. Například letos měly na vývoj inflace dominantní vliv externí faktory, to jest ceny potravin a surovin. Samozřejmě zde působila i recese, která tlumila růst cen. Došlo také k výraznému pozitivnímu posunu inflačních očekávání. Něco z toho jsme mohli anticipovat v minulé politice dřívějším snižováním úrokových sazeb. Naší snahou však bylo nevnášet měnovou politikou do ekonomiky nějaké šoky a jít spíše postupnou trajektorií.
EURO: Efekt uvolnění měnové politiky je závislý na schopnosti nabídkové strany reagovat na nové podmínky. Vy jste sice hovořil o přijetí nových zákonů a pravidel regulace, ale mně se zdá, že situace není nejlepší. Kapitálový dozor je stále kritizován, dozor nad pojišťovnami je v plenkách, bankrotový zákon vrátil Parlament, protože byl špatný. V čem vidíte zlepšení ? TOŠOVSKÝ: Myslím, že označování restriktivní měnové politiky a vysokých úrokových sazeb jako hlavní příčiny toho, že se ekonomika nemůže hnout, už pominulo. Byly to navíc vždy spíše názory některých politiků než odborníků. Ze strany Mezinárodníh o měnového fondu, Evropské komise či dalších institucí takové výhrady nezazněly. Nyní, když jsou úroky nízko a dochází k odlivu kapitálu, je myslím zřejmé, že příčinou hospodářského poklesu nebyla měnová politika, ale strukturální a institucionální problémy. To je také hlavní příčina toho, že oživení není takové, jaké bychom si přáli. Proto se domnívám, že stačí soustředit úsilí na několik málo tahů k dokončení potřebných reforem.
EURO: Můžete je konkretizovat? TOŠOVSKÝ: Hlavním problémem je dokončení privatizace bank a velkých podniků. Střednědobě se rýsuje velký problém ve fiskální oblasti. Je potřeba ho rychle začít řešit, a to včetně penzijní reformy. Potom je nutné přijmout a uvést do života řadu mikroekonomických zákonů. Dnešní zákony stále v některých případech brání rychlejší průchodnosti práva , věřitelům ve vymáhání pohledávek a tak dále. Zákon o bankrotu je opravdu klíčová norma. Na čtvrté místo bych dal dokončení cenových deregulací. To vše by se při zvýšené snaze dalo zvládnout během dvou až tří let. Některé kroky však vyžadují politický konsenzus a najít ho na naší politické scéně, která se zabývá více sama sebou než ekonomickými problémy, není jednoduché. Kdyby se to podařilo, bude ekonomika mnohem méně ovlivnitelná politickým vývojem.
EURO: Světová banka ve své nedávné analýze upozorňovala, že problém českého bankovního sektoru je v příliš dlouhých prstech státu, kdy jsou do statutárních orgánů dosazováni lidé podle politického klíče, a nikoli podle kvalifikace. Cítíte tento problém? TOŠOVSKÝ: Každopádně to, že došlo k odložení privatizace bank, má své náklady. Zpoždění způsobil fakt, že zde nebyla politická shoda. Ta teď existuje a privatizaci je potřeba co nejrychleji dotáhnout do konce.
EURO: Před lety jste často hovořil o potřebě najít optimální mix měnové a vládní hospodářské politiky. Zdá se, že komunikujete lépe s vládou Miloše Zemana než s kabinetem Václava Klause. Je to tím, že tyto vlády dělají odlišnou politiku, nebo váš postoj ovlivnila zkušenost z premiérského křesla? TOŠOVSKÝ: Myslím, že to má málo společného s mým krátkodobým působením v premiérské funkci. Více to souvisí s vnímáním toho, kam směřujeme. Tím mám na mysli naši perspektivu vstupu do Evropské unie. Poznání této cesty a odpovědnos t za ni dělá do určité míry spolupráci snazší, než byla v minulosti. Lze uvést příklad naší dlouhodobé měnové strategie. Vládní ekonomové ji nejdříve přijímali s rozpaky, ale nakonec se stala součástí vládního materiálu, který byl základem dohody podepsané v Bruselu. Náš dokument se tak stal součástí vládní mak roekonomické politiky.
EURO: V politických sporech se hraje s postavením ČNB jako s určitou kartou. Požadují se změny kompetencí, úprava způsobu jmenování bankovní rady. Vy jste v tisku vyjádřil obavu, zda změny nemají vést k omezení nezávislosti banky. Není to trochu přehnané? TOŠOVSKÝ: Centrální banka nežije ve vzduchoprázdnu. Některé politické strany se snaží změnit dosavadní rozložení kompetencí a vztahů mezi Poslaneckou sněmovnou, Senátem, vládou a prezidentem. K této otázce se nechci vyjadřovat. Musím s e ale vyjadřovat k důsledkům těchto návrhů pro postavení centrální banky. Koneckonců mělo by být věcí celé společnosti, jakou chce mít centrální banku. Jakou přikládá důležitost stabilitě a zdraví naší měny. A určité věci týkající se jmeno vání, skladby, politizace či nepolitizace bankovní rady mají v tomto ohledu důležitý význam. Jmenování členů bankovní rady je ve vyspělých zemích velmi různorodé. Považuji ale za nedobré snažit se na zákon o ČNB, který vychází z modelu Bundesbanky, roubovat prvky měnověpolitického výboru tak, jak to představuje britský či polský mode l. Místo politického dohadování ve sněmovně, Senátu a vládě by byl určitě vhodnější systém, ve kterém by při výběru členů bankovní rady s prezidentem spolupracovala vláda. Systém navrhovaný nejsilnějšími stranami neodpovídá tomu, co je ve většině zemí EU.
EURO: Myslíte, že jmenování bankovní rady je dnes podstatným problémem, když vás čeká předání velké části kompetencí Evropské centrální bankce? TOŠOVSKÝ: Myslím, že jste uhodil hřebíček na hlavičku. Je otázka, zda má cenu nyní dělat jiné než harmonizační změny. ČNB bude vtažena do eurosystému a předá nejdůležitější kompetence, to jest měnu, možnost tisknout peníze a ovlivňovat přím o inflaci, do Frankfurtu. Zatímco vláda sice předá určité kompetence do Bruselu, ale zachová si poměrně značnou suverenitu, tak ČNB ji zcela ztratí. Už nyní cítíme, jak problematika unie prosakuje celou bankou, a my přemýšlíme v delším časovém horizontu a více evropsky než jiné instituce.
EURO: Stále převažuje přesvědčení, že vstup do Evropské měnové unie přijde až dlouho po vstupu do samotné unie a eurem se bude platit za deset a více let. Jaké jsou vaše časové představy? TOŠOVSKÝ: Postupy, které EU zvolila pro vstup do eurozóny při jejím vzniku, bude podle mého názoru potřeba znovu prověřit. Bude potřeba se podívat, zda jedinou cestou, jak přejít z existence plurality kursových režimů v jednotlivých kandidá tských zemích k systému společné měny, je absolvovat určité období v systému směnných kursů nazývaném ERM II. Kandidátské země totiž uplatňují velmi různorodé kursové režimy. Například u nás a v Polsku máme takzvané řízené plování. Es tonsko nebo Bulharsko má zase takzvaný currency board, což znamená zákonem zafixovaný kurs. Pro ČNB, která má politiku inflačního cílování, je režim fixního kursu nekompatibilní. Lze ovšem připustit, že ERM II má tak široké kursové pásmo, že by nám to nemělo dělat problémy. Přesto by bylo nutné jasně definovat, co by v případě konfliktu c ílů, tedy inflace a kursu, mělo prioritu. V našem pojetí měnové politiky by to v případě hrozby vypadnutí kursu z pásma byla jednoznačně inflace. Kandidátské země, které využívají currency board, mají jiný problém. Nyní by měly kursový režim rozvolnit a za několik let se zase neodvolatelně zafixovat na euro. Takže i zde je otázka, zda to má smysl. Další fakt je, že eurozóna a Evrop ská centrální banka již existují, což odstraňuje samo o sobě řadu nejistot.
EURO: Myslíte tedy, že bychom měli do měnové unie vstoupit rychleji? TOŠOVSKÝ: Pokud jde o rychlost našeho vstupu do eurozóny, nechci vypouštět žádné prognózy. Podle mého osobního názoru je opravdu nutné nejprve vyhodnotit, zda vyhovuje současný postup, kdy země nejprve vstoupí do systému směnných kursů ERM II, n ěkolik let prokazuje stabilitu kursu a plní maastrichtská kritéria. V dnešním globalizovaném světě s obrovskými pohyby kapitálu je otázka, jakou míru autonomie mají malé ekonomiky, jako je ta naše. Tendence směřovat z těchto důvodů k měnovým blokům zde existuje. Pokud jde o ekonomické náklady a prosperitu těchto zemí, může být scénář rychlého vstupu do měnové unie výhodnější. To vše je ale teprve otevřeno pro diskusi.
