Stačí, že roste

Ekonomická výkonnost byla v prvním čtvrtletí horší, než se čekalo

Než Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil údaje o hrubém domácím produktu v prvním čtvrtletí 2002, dopřál nám trochu folklóru. Z nejnovější revize údajů o HDP v letech 1998 až 2001 vyplynulo, že předloni stoupl výkon české ekonomiky o 3,3 procenta, a nikoliv o 2,9, jak říkala revize předposlední. Loni ale činil celoroční růst 3,3, nikoliv 3,6 procenta. V roce 1999 neklesl HDP o 0,4 procenta, jak se dosud myslelo, ale o půl procenta vzrostl. Pokud jde o úhrnná tempa rozvoje, nic podstatného se nezměnilo, zdůrazňuje ČSÚ, ovšem dílčí změny jsou to přece jenom značné. Analytici aby se usoužili, ale alespoň mají kde hledat vysvětlení toho, že v odhadech růstu v prvním kvartále byli - bohužel - dost vedle. Na případné kritické připomínky má ovšem ČSÚ tentokrát připraven protiargument. Ten říká, že například v Norsku představovalo rozpětí revizí v letech 1980 až 1998 2,7 procentního bodu, v Německu 2,6. Tak co.

V klidu.

Statistický úřad uvádí, že revize jsou důsledkem „zpřesnění některých praktických postupů v souladu s pokračující harmonizací s Evropským systémem účtů“ a revidované údaje jsou přesnější než minulé (předchozí „velká“ revize byla loni v červnu, „malá“ v prosinci). Není důvod o tom pochybovat. Stejně jako o tom, že zveřejnění nových čísel tři dny po volbách nemá nic společného s politikou. Však také se proti tomu – na rozdíl od minulosti – prakticky nikdo nebouřil. Nespekulovalo se o manipulaci se zveřejňováním dat, ačkoliv nynější vedení statistického úřadu bylo instalováno sociální demokracií poté, co prvně získala vládu. Nespekulovalo se, protože není o čem spekulovat. Nové, revidované zprávy přicházející z ČSÚ jednak nejsou špatné, jednak se úřad moudře pojistil tím, že revizi oznámil dlouho dopředu.

Transparentnost.

Druhá věc je ta, že revize dat časově těsně sousedí s vyhlášením údajů za poslední referenční období. Kdo by chtěl, mohl by v tom vidět třeba riziko, že aktuální výsledky lze volně přizpůsobovat revidovaným tempům. Pro takové tvrzení by však bylo třeba mít důkazy. Vrchní ředitel sekce národních účtů ČSÚ Jan Heller tvrdí, že metodika sestavování národních účtů a hrubého domácího produktu je naprosto průhledná a pracovníci jeho sekce jsou připraveni k jakékoli odborné diskusi. Časování revizí HDP se řídí metodikou Evropské unie a odvíjí se od revizí ročních národních účtů.

Tak i tak.

Statistický úřad už delší dobu mluví o možném zkrácení doby publikování údajů o HDP, která dosud činí více než dva a půl měsíce po referenčním období. Ještě že se tak zatím nestalo. Výsledky za první kvartál nevybízejí k bujarému veselí, a kdyby byly na světě před volbami (zveřejňovalo se na základě předem známého kalendáře), asi by to sociální demokracii neposloužilo. Meziroční zvýšení HDP o 2,5 procenta (mezikvartálně, po sezónním očištění, 0,6 procenta) lze v souladu s předsedkyní ČSÚ Marií Bohatou pozitivně traktovat jako jedenáct čtvrtletí pokračující ekonomický růst, ještě podtržený stagnací v západní Evropě. Stejně tak lze ale mluvit o po šest kvartálů trvajícím snižování dynamiky růstu, nebo o tom, že madarská i slovenská ekonomika rostly v uvedeném období rychleji.

Lepší vývoz.

K výrazné změně oproti minulosti došlo tentokrát v čistém vývozu. Zatímco dříve táhl dynamiku růstu HDP výrazně dolů, v prvním čtvrtletí byl jeho vliv - jak uvádějí výpočty ČSÚ - prakticky neutrální (minus 0,2 procenta). Na zvýšení HDP se – už tradičně – rozhodující měrou podílely investice (hrubá tvorba fixního kapitálu) a spotřeba domácností. Jejich meziroční růst představoval ve stálých cenách 8,1, respektive 4,1 procenta, vliv na růst HDP 2,5, respektive 2,2 bodu. Zajímavé je, že zhruba stejně jako v nefinančních podnicích vzrostla v prvním čtvrtletí tvorba fixního kapitálu ve vládních institucích, a z nich především v resortu obrany. To jsou ale investice, jejichž růstový potenciál je, až na spotřebu samotného vojska, nulový.

Zásoby.

Značná část tiskové konference k výsledkům ekonomiky v prvním čtvrtletí se točila kolem problému zásob. Je to nepochybně i důsledek článků publikovaných Jakubem Fischerem z Vysoké školy ekonomické v týdeníku EURO. Nejde však jen o články. Změna stavu zásob je strukturálně málo čitelný faktor, který výsledky ekonomiky ovlivňuje měrou významnou. Až příliš. Na rozdíl od minulosti – Heller hovoří o tom, že zcela mimořádný byl v tomto směru rok 2001 – ale nepůsobila změna stavu zásob v prvním čtvrtletí prorůstově, ale proti růstu. Meziročně se zásoby zvýšily o téměř dvaadvacet miliard korun, což bylo ovšem přibližně o sedm miliard méně než loni. Jejich negativní vliv na růst hrubého domácího produktu kvantifikoval ČSÚ na 2,1 procentního bodu. Ještě že se tedy polepšil ten čistý vývoz…

Zrychlení.

Na základě ekonometrického modelu Českého statistického úřadu vychází pro druhé čtvrtletí dynamika růstu o desetinku nižší - 2,4 procenta. Ale to je jen šedá teorie. O desetiny, jak ukazuje revize, vůbec nejde. Prozatím je podstatné, že ekonomika stále roste. Vzhledem ke značné mobilizaci rozpočtových zdrojů to však není tempo nijak oslnivé, pro leckoho možná neočekávaně nízké. Aby byly splněny strategické záměry a sliby sociální demokracie, měla by ve druhém čtvrtletí ztrátu dynamiky vystřídat nová akcelerace, jejíž velikost by se neměřila na desetiny, ale rovnou na celá čísla.