Dosavadní výklad autorského zákona, který nekriminalizuje uživatele, kteří si pro vlastní potřebu stáhnou z internetu chráněné dílo, se snaží změnit Markéta Prchalová, ředitelka České protipirátské unie (ČPU): „Protiprávního jednání se dopustí nejen člověk, který na internet umístí pirátskou kopii filmu, hudby či softwaru, ale ve většině případů i ten, kdo si kopii stáhne.“
Zákon prý umožňuje beztrestné vytvoření kopie pro vlastní potřebu, ovšem za dodržení tří podmínek. Kopie musí být pouze jediná a stažení nesmí být v rozporu ani s běžným užitím díla, ani se zájmy autora.“Současný download už přitom posledním dvěma podmínkám většinou nevyhovuje, protože lidé stahují z nelegálních zdrojů, jsou přímo závislí na protiprávním jednání jiné osoby, navíc si pořizují díla, která jsou oprávněně uváděna pouze v kinech,“ tvrdí hlava ČPU. Přestože zákon takové jednání přímo nekriminalizuje, porušením občanskoprávní normy vzniká škoda, jejíž náhradu může majitel práv vymáhat. „Pokud je stahovač aktivní, může být škoda vysoká,“ uvádí Prchalová.
Větší problém nastává u peer to peer sítí (P2P), často označovaných za synonymum počítačové kriminality. Řada uživatelů si totiž nemusí uvědomovat, že připojením do takové sítě ztrácí status pasivního a tudíž autorským zákonem téměř nepostižitelného uživatele. Principem těchto sítí je fakt, že se příjemce automaticky a bez ohledu na jeho vůli stává zároveň zdrojem stahovaných dat pro ostatní.
Podle šéfky ČPU je boj proti internetovým pirátům v ČR méně efektivní než na západě. „Ročně vyšetřujeme tisícovku případů, v trestním řízení se jich řeší přes dvě stě. Trestní řízení trvá určitou dobu, ale ročně evidujeme kolem padesátky odsuzujících rozsudků či trestních případů. Další stovky se řeší ve správním či přestupkovém řízení.“
