Před deseti lety byl schválen zákon o penzijním připojištění a penzijních fondech. Některé diskuze, které se tehdy vedly, jsou idnes aktuální. Vždyť ani po deseti letech nemůžeme říci, že český důchodový systém má svoji pevnou, ustálenou podobu.
**PROFIT PO DESETI LETECH….
A to i přesto, že v uplynulé dekádě se na trhu penzijního připojištění mnohé změnilo, trh s tímto finančním produktem se stal přehlednějším a především státní podpora s ním spojená dala větší impulz k jeho rozvoji. O čem tedy Profit před deseti lety k této problematice psal? Vedle praktických informací se zabýval i samotným procesem vzniku zárodku nového důchodového systému v ČR: „O nutnosti vytvořit v ČR - po vzoru vyspělých zemí - systém důchodového připojištění vláda (respektive tripartita, reprezentující také zaměstnavatele a odbory) nepochybovala. V tom byli všichni zajedno. Rozdílné ale byly představy, jak by měl konkrétně tento systém vypadat… Zejména odbory se asi nezříkají myšlenky, že připojištění má být i záležitostí zaměstnavatelů, kteří budou svým pracovníkům přispívat a tyto částky si budou moci odečíst z daňového základu. Argumentem se stal model některých západních států, kde existují tzv. tři pilíře důchodového pojištění: prvním je základní důchodové pojištění garantované státem, druhým je kolektivní připojištění placené zaměstnavateli, třetí tvoří individuální pojištění jednotlivců. Pokud jde o druhý pilíř, v ČR, zdá se, padl. Daňové příjmy státní pokladny není možné dál snižovat, aniž by se nenahradily novými daněmi. Zaměstnavatelé celkem oprávněně argumentují, že podniky dnes musí především zesílit a rozvíjet se, což by další povinné platby jen brzdily. Z toho vyplývá: jak budou občané v produktivním věku myslet na stáří, tak se budou v důchodu mít. Penzijním připojištěním lze snížit znehodnocování důchodů případnou inflací, stejně jako vliv očekávaného snižování důchodu garantovaného státem v poměru k čisté mzdě. Hovoří se, že za několik let může tento podíl dosáhnout 40-45 %.“
