Ú r o k o v é s a z b y
Poslední snížení základních úrokových sazeb České národní banky až o jeden a půl bodu vypadá na první pohled razantně, průmyslovým podnikům však mnoho nepřinese, protože pro ně zůstávají nové úvěry reálně stále velmi drahé.
Dlouho předlouho napínala Česká národní banka veřejnost, až nakonec rozhodla snížit od 27. října své základní úrokové sazby. Dvoutýdenní repo klesla ze 13,5 na 12,5 procenta, diskontní z 11,5 na 10 procent a lombard ze 16 na 15 procent. Pozdě, ale přece, mohlo by se říci. Správnější ale asi bude zeptat se, proč tak pozdě a tak málo? Všechny důvody ke snížení byly pohromadě v dostatečné síle už dávno a ekonomika nižší sazby naléhavě potřebuje.
Přestřelený cíl
ČNB odvíjí svou měnovou politiku od cílového čísla čisté inflace, které bylo pro letošek určeno v rozmezí 5,5 až 6,5 procenta. Když píšeme pro letošek, upřesněme, že pro prosinec 1998 ve srovnání se stejným měsícem o rok dříve. Čistá inflace je však už nyní mnohem níž, konkrétně v září činila 4,3 procenta, zatímco ještě v březnu byla na 7,9 procenta. V dohledu není nic, co by ji mohlo výrazně zvýšit, snad kromě nejistého kurzu koruny, který je silně nadhodnocen.
Hlavní příčiny přílišného poklesu inflace, který je vlastně chybou ČNB, jsou čtyři. Za prvé neočekávaně silný pokles cen ropy a některých dalších komodit na světových trzích, za druhé neočekávaně dobrý hospodářský vývoj v Německu a v dalších pro nás klíčových zemích, za třetí neočekávaně silný pokles domácí poptávky a za čtvrté neočekávaně silný kurz koruny. Zatímco v prvních dvou případech jde o exogenní vývoj, do něhož nemá ČNB přímo co mluvit, ale měla by ho alespoň zohlednit, ve třetím a čtvrtém případě byla tato instituce důležitým, i když slepým aktérem.
Příznivě z hlediska inflace se zatím vyvíjejí i často skloňované mzdy, které se reálně propadají. Navrhovaný deficit státního rozpočtu pro příští rok ve výši asi 30 miliard korun je škodlivý, ale nikoli fatálně. Vývoj ve světě směřuje ke globální recesi a hlavní ekonomiky reagují snižováním svých centrálních úrokových sazeb. Co si myslí o politice ČNB domácí peněžní trh, to je zřejmé z jeho vytrvale nižších sazeb pro dlouhé než pro krátké peníze.
Snad nejlepší, ale bohužel zřejmě nedoceněnou instruktáž nabídly centrálním bankéřům výsledky zahraničního obchodu za září - schodek nulový, dovoz i při silné koruně stagnující, zpomalený růst vývozu.
Podívejme se teď na poslední měnový vývoj očima průmyslu, jenž jako jeden z mála segmentů ekonomiky ještě vykazuje růst, i když i ten podle některých podložených úvah pravděpodobně v příštích několika měsících skončí. Řada podniků potřebuje nové úvěry, ty jsou však drahé a navíc ne snadno dostupné, protože banky, na něž ČNB dohlíží jaksi až moc opožděně, se třepou v pasti špatných úvěrů a k nim nutné tvorby účetních oprávek a rezerv.
Za kolik komerční banky dávají nové úvěry, to kromě konkrétního příjemce nikomu neřeknou. Z poslední dostupné souhrnné statistiky ČNB však lze vyčíst, že nové úvěry pro soukromé a družstevní podniky byly v srpnu k mání za průměrných 15,6 procenta ročně. To bylo podstatně méně než v květnu 1997, kdy na korunu zaútočili zahraniční i domácí spekulanti a sazba činila 21,8 procenta. Potom sazba rychle klesala a pak zase trochu rostla až na 16,6 % letos v dubnu. Z šestnáctiprocentní výše se sazba propadla na patnáctiprocentní v červenci až srpnu, v návaznosti na půlbodové poklesy dvoutýdenního repa z těhže měsíců. Dvoutýdenní centrální reposazba klesla o půl bodu rovněž v září a o jeden bod v říjnu. Můžeme tedy předpokládat, že dosud neznámá průměrná úroková sazba z nových úvěrů pro soukromé a družstevní podniky v září byla někde kolem 15 procent, možná těsně pod, ale pro nás pracovně na 15 procentech, o šest desetin bodu níž než v srpnu.
Viceguvernér a nedávno ještě úřadující guvernér ČNB Pavel Kysilka často veřejně tvrdil, že reálné úrokové sazby jsou u nás nízké, respektive srovnatelné s vyspělými ekonomikami. Počítal to tak, že od reposazby odečítal spotřebitelskou inflaci. Když použijeme jeho logiku, na konci září bylo třeba odečíst od 13,5procentní reposazby 8,8procentní meziroční spotřebitelskou inflaci, což by nám dalo docela hezkých 4,7 procenta reálné úrokové sazby.
Nešťastné podniky
Tomu se průmyslníci vždy strašně, ale zároveň tak nějak i smutně chechtali. Oni totiž počítají reálný úrok zcela správně úplně jinak. Od průměrné úrokové sazby z nových úvěrů pro soukromé a družstevní podniky, konkrétně v září na námi odhadovaných 15 procentech by odečetli 3,7procentní meziroční zvýšení cen průmyslových výrobců, takže by došli k 11,3 procenta reálné úrokové sazby. Když se podíváme na přiložený graf, je jasné, že reálně byla úroková sazba pro průmysl za našeho předpokladu v září spolu se srpnem nejvyšší za celý letošní rok. Reálná sazba tedy nejenom neklesá, ale hlavně je podstatně vyšší než ve vyspělých ekonomikách, kde se pohybuje kolem čtyř procent. Správnost tohoto přístupu k problému podpořil svými slovy i samotný guvernér Josef Tošovský, když 24. září prohlásil: „Bankovní sazby ve srovnání s indexem cen průmyslových výrobců jsou velmi vysoké.
Jestliže má být český průmysl konkurenceschopný, měl by mít i konkurenceschopné úvěry. Je přitom docela snadné si propočítat, že reálné úrokové sazby kolem čtyř procent lze dosáhnout větším růstem průmyslových cen, snížením sazeb z nových úvěrů, anebo kombinací obou procesů. Zároveň je zřejmé, že v recesivní ekonomice asi průmyslové ceny zvyšovat moc nejdou. Problém je tedy v sazbách.
Jejich prognóza je naštěstí nyní velmi dobrá. Řečeno škrobenými slovy centrálních bankéřů, za příznivých okolností tu je prostor pro další snížení sazeb. Podle J. Tošovského se spotřebitelská inflace, která byla v září na 8,8 procenta, sníží do konce roku na asi osm procent a do jara příštího roku možná i pod sedm procent.
Měnová politika v praxi (36 KB)
