Ukvapený přechod ke společné měně by se vymstil
Rolf Dieter Beck, německý ekonom a bankéř, zastánce myšlenky evropské integrace, sociálně-tržního hospodářství a ordoliberalismu. Je žákem F. A. Hayeka. Studoval národní hospodářství v německém Freiburgu/Breisgau a přes třicet let působil na různých vedoucích místech přední německé banky Dresdner Bank jak ve Spolkové republice, tak v jiných zemích. Naposledy vedl pět let pobočku Dresdner Bank v Praze. Vyučoval na bankovní akademii. Od července minulého roku (2002) působí jako samostatný poradce.
EURO: Zda a kdy zavést euro patří v poslední době v Česku k často diskutovaným tématům. Co si o tom myslíte vy?
BECK: Euro je neodmyslitelnou součástí procesu tvorby vícerozměrného hospodářského a politického prostoru v Evropě. Není však jedinou alternativou měnového vývoje, a to ani pro Českou republiku. Přesto si myslím, že společná měna přinese více výhod než nepříjemností.
Na druhou stranu v žádném případě nepodporuji okamžitý a ukvapený přechod k euru, protože chybně stanovené směnné kursy mohou znamenat osudné až smrtelné následky pro národní hospodářství. Například takové negativní zkušenosti, jaké si Německo prožilo v nových spolkových zemích.
EURO: Kdy tedy nastane ten správný okamžik k převzetí společné měny? BECK: Společná měna byla v době mých studií považována za vrchol integračního úsilí. Při zavádění eura došlo přinejmenším k částečné rezignaci na tento způsob uvažování. Přesto jsem názoru, že hospodářská politika - to znamená souhrn fiskální politiky (zejména daňové rozdíly, nejde jen o procentní sazbu daně z přidané hodnoty, ale i rozdělení na přímé a nepřímé daně), politiky zaměstnanosti a politiky týkající se úrokových sazeb - musí dosáhnout vysokého stupně harmonizace, přičemž přesnou dobu nelze „vypočítat“. Pokud se České republice podaří dosáhnout dalšího pokroku v integraci, čímž nemám na mysli jen vyrovnání výše zmíněných politik, ale také prosaditelnost práva, mohlo by být euro zavedeno v příštích pěti letech.
EURO: Jak hodnotíte přechod na jednotnou evropskou měnu v Německu? BECK: Dobře, i když většina lidí včetně mě počítá ještě v markách. Euru se připisuje zdražování, to však nelze statisticky dokázat. Například v září loňského roku byla míra inflace v eurozóně nízká, na úrovni 2,2 procenta. Není vůbec jisté, zda by Německo bez zavedení eura vzhledem k současné hospodářské politice mělo obdobně nízkou inflaci. Zpočátku sice došlo k určitým nadměrným zvýšením cen, třeba v gastronomii a maloobchodě, ale celkově společná měna přinesla spíše klady. To, co lidem chybí, je zkušenost se sezonními změnami cen v euru. Nové bankovky a mince byly zavedeny v zimním období, kdy jsou potraviny dražší než v létě. Opravdu rozhodující části rozpočtů domácností však zůstaly nezměněny (nájemné, pojistné a tak dále).
EURO: Sehrály svoji roli také psychologické faktory? BECK: Samozřejmě. Zemím, jež měly dříve slabší měny, jako je Řecko či Itálie, dělá přijímání eura podle očekávání problémy. Občané už nejsou milionáři, a navíc by raději dali přednost jedno a dvoueurovým bankovkám před mincemi, protože ty jsou v jejich vnímání méněcenné.
EURO: Myslíte si, že by se euro mohlo stát vedoucí mezinárodní měnou? Co tomu stojí v cestě? BECK: Euro je ve velmi obtížné situaci. Měna a politika jsou totiž nerozdělitelně propojeny a je nutné si uvědomit, že za eurem nestojí žádný národní stát. V protikladu k národním státům nemá euro jako vedoucí mezinárodní měna žádnou „státní“ instituci, která by je mohla udělat celosvětově akceptovatelným platidlem. Tento status si musí zasloužit.
EURO: Čím? BECK: Musí splňovat čtyři funkce: sloužit k transakcím, jako kotevní měna, rezervní měna a také k ukládání aktiv. Pokud budou zahraniční investoři ukládat prostředky v eurech, tak se bude používat k fakturaci obchodních operací. Vlastník eur pak bude moci nabídnout peníze, které všichni chtějí mít. Pokud se takto stane transakční měnou, získá významnou pozici v devizových operacích a nakonec získá i funkci rezervní měny.
EURO: Jak pohlížíte na země, které nejsou členy EU, a přesto používají euro jako zákonné platidlo? BECK: Příklad Argentiny ukázal, že ve střednědobém horizontu nemůže převzetí cizí měny bez dostatečné hospodářské disciplíny dobře skončit. Měna totiž slouží jen jako určitý závoj reálné zbožové ekonomiky. Když reálná ekonomika neodpovídá poměrům v zemi původu používané měny, vede toto napětí k nevyhnutelnému konci takového experimentu. Pokud jde o současný podobný experiment - Černou Horu, nemám dostatek informací, ale nepředpokládám příliš dobrý výsledek.
EURO: Dlouho jste působil v České republice, jak hodnotíte stav našeho bankovního sektoru? BECK: Dnešní struktura českých bank se z hlediska používaného know-how a bonity zdá být dobrá a stabilní. Jejich dřívější privatizace by však ušetřila českým daňovým poplatníkům velké množství peněz, protože by se rychleji zastavilo čistě politické poskytování úvěrů. Mám zato, že evropské bankovnictví se musí dále konsolidovat a také se konsolidovat bude. Tento proces zasáhne také Česko.
EURO: Je podle vás zavedení eura konečnou fází integrace evropských ekonomik? BECK: Zavedení eura bylo jedinečným historickým krokem, ale společná měna je pro mě především prostředkem, nikoliv závěrečným bodem. Na konci stojí intenzivnější forma politické kooperace, neboť bez ní nemůže samotná měna přežít. Například je nutné koordinovat fiskální politiku, aby centrální měnová politika neztroskotala. Nakonec dojde k tomu, že euro dostane politickou legitimitu. To ovšem znamená rezignaci na národní sebeurčení. Evropský konvent, v němž se debatuje o budoucích ústavněprávních základech a novém uspořádání kompetencí, by mohl být základem takového nového pořádku.
