Koaliční parteje za honí za penězovody
Snem každého hokejisty je pořádně se opít ze Stanleyova poháru. Tužbou každého politika je usednout do křesla předsedy vlády. Moc je ostatně opojnější než alkohol. Stanislavu Grossovi se to podařilo a zřetelné kontury získává už i personální obsazení jeho kabinetu.
Na rozdíl od porevolučních let se největší rvačka mezi koaličními partnery nestrhla o silová ministerstva vnitra a obrany, ale o resorty, přes které potečou peníze z Evropské unie. Klíčovým v tomto ohledu je ministerstvo pro místní rozvoj, proto bylo už dopředu jasné, že nejmenší vládní strana ho bude muset uvolnit pro svoji tlustější sestru.
Bez ostychu - takříkaje „na férovku“ - to řekl šéf krajské organizace ČSSD a náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jaroslav Foldyna, který od počátku usiloval o převzetí místního rozvoje, dopravy, či životního prostředí. „Já těmi penězi musím ovlivnit vývoj v zemi. Podívejte se na severní Čechy: potřebuji sem dostat investory, kteří ale nepřijdou, pokud tu nebude hotová dálnice.“ Foldyna je prostě pragmatik. Vláda s dvouletým mandátem se těžko bude moci před volbami 2006 chlubit pokrokem (v tolik potřebných) reformách zdravotnictví, školství či v penzijním sytému, kdežto každý nový úsek dálnice, vodovodu či kanalizace může rozhodování voličů v regionech vychýlit kýženým směrem.
V ČSSD se prosadila představa, že ten, kdo má pod kontrolou tato ministerstva, získává skutečnou moc. Nebo se alespoň může před veřejností vychloubat rozdělenými dotacemi, byť peníze jdou ve skutečnosti z rozpočtu Evropské unie.
K čemu se hodí třeba ministerstvo životního prostředí? „Zlí jazykové tvrdí, že veřejné prostředky ze Státního fondu životního prostředí ČR jsou využívány ve prospěch obcí a měst, v nichž Ambrozkovi straničtí kolegové zastávají funkce starostů či radních. Dotace jsou prý přidělovány podle hesla lidovec lidovci,“ napsal do deníku Právo kritický článek vůči současné ekologické politice KDU-ČSL šéf středočeské organizace ČSSD Richard Dolejš. Nebývalá honba koaličních partají - s neustále klesajícími preferencemi - za penězovody cosi naznačuje o další ochotě šetřit a krátit státní výdaje.
Ve skutečnosti ovšem může být pro sociální demokracii získání postu ministra pro místní rozvoj Pyrrhovým vítězstvím. To by platilo zvláště v případě, že by se peníze ze strukturálních fondů nedařilo dostatečně čerpat – což není vyloučeno. Ministři resortů, přes něž se valí evropské peníze, by byly vítaným terčem kritiky opozice. Kromě toho: do letošních senátních a krajských voleb se beztak žádné enormní částky vyčerpat nepodaří.
Ministerstvo pro místní rozvoj je důležité i proto, že by mělo v budoucnu hrát ještě významnější koordinační roli při čerpání z fondů Evropské unie, a tedy i při formování hospodářské strategie. Tuto představu o roli ministerstva alespoň prosazovalo jeho dosavadní vedení. Pro sociální demokracii navíc může být výhodné mít pod kontrolou ministerstvo, které se významně podílí na formování bytové politiky.
Fakt, že se bojovalo o ministerstva, přes něž tečou peníze z Evropské unie, a naopak resorty jako ministerstvo zdravotnictví či obrany měly druhořadý či třetiřadý význam, ukazuje, co můžeme od nové vlády čekat. Klíčový pro ni bude management dalšího utrácení (a tím kupování si hlasů voličů pro nadcházející volby). Naopak zcela marginální význam pro Grossovu vládu bude mít provedení reforem, například zdravotnictví či penzijního systému, které sice budou pro většinu voličů krátkodobě bolestivé, ale dlouhodobě jsou nevyhnutelné.
Politické znevýznamnění dříve atraktivních ministerstev však může prospět celé společnosti. Politici, jimž tak očividně jde o ovládnutí resortů s dobrým cash-flow, pak možná v některých případech vyberou pro „nevýznamný úřad“ kompetentního a slušného ministra. Pokud se ministrem vnitra stane dosavadní šéf civilní rozvědky František Bublan, bude kachlíkárna na Letné toho příkladem.
Dosažené výsledky koaličního vyjednávání, jak platily v pátek odpoledne, jsou srozumitelné a uspokojivé z hlediska ČSSD a Unie svobody. Socální demokrati získali ministerstvo evropských fondů a unionisti by vzali cokoli, co jim trochu vylepší poslední dva roky jejich politického života. Překvapivé však je, že s výsledky jsou spokojeni i lidovci. Ti zůstali na svých, přestože měli evidentně nejlepší vyjednávací pozici. Na rozdíl od ČSSD a US totiž pro ně předčasné volby nejsou noční můrou.
Přestože se zdá, že Standa má svůj Cup už doma, na místě je zatím stále spíše nedůvěra k tomu, že jeho vláda – kopírující model vlády Špidlovy - získá důvěru parlamentu a že přežije dva roky až do termínu řádných voleb. Ještě chvíli totiž budou „Zemanovi“ sociálnědemokratičtí poslanci veřejně říkat, jaký mají problém podporovat takovouto vládu (zvláště s odůvodněním nepřijatelnosti zahraniční politiky pod Cyrilem Svobodou), a mohou být překvapeni Kalouskovými křesťanskými demokraty.
