Účelové spojenectví s levicí může zemi přivést ke krachu Situace po parlamentních volbách na Slovensku, kde bude nyní čtyři roky prosazovat svůj program pravice, chtě nechtě nabízí srovnání se stavem u nás. Stačí namátkou jmenovat některé z bodů vládního programu, aby každý pochopil rozdíl mezi cestou pravicového Slovenska a socialistickou skutečností u nás.
Účelové spojenectví s levicí může zemi přivést ke krachu
Situace po parlamentních volbách na Slovensku, kde bude nyní čtyři roky prosazovat svůj program pravice, chtě nechtě nabízí srovnání se stavem u nás.
Stačí namátkou jmenovat některé z bodů vládního programu, aby každý pochopil rozdíl mezi cestou pravicového Slovenska a socialistickou skutečností u nás. Zavedení školného s tím, že do pěti let budou vysoké školy na Slovensku otevřeny každému uchazeči, spoluúčast pacientů na hrazení zdravotní péče s tím, že v případě potřeby bude každému občanu dostupná i ta nejšpičkovější zdravotní pomoc. A to ještě není jisté, zda nakonec slovenská pravice nezrealizuje největší předvolební hit občanských demokratů - rovnou daň. T u měly ve svém předvolebním programu hned tři současné vládní strany. A tak se může česká pravice jenom se závistí dívat, kam se vydala tolikrát vysmívaná a opovrhovaná země na východ od Moravy. A budiž řečeno, že si za to česká pravice může do značné míry sama. Je otázkou, zda se vůbec podaří českým pravicovým stranám či těm, které se dnes k pravici hlásí, převzít alespoň za čtyři roky štafetu, kterou doposud třímají v rukou sociální demokraté. T i se totiž na logickou možnost, že by ztratili svou dosavadní oporu ve stranách pravostředového uskupení Koalice, pečlivě připravují. Stále častěji padají přehrady, které je dělily doposud od přirozeného spojence na levici - od komunistů. Stále častěji tak neslouží komunisté pouze jako klacek na neposlušné unionisy, případně lidovce, ale právě jako přirozený ideový spojenec. Na pravé straně však jako by si tohoto posunu v tvorbě politického spektra zatím málokdo všímal. Jak z tohoto titulu hodnotit výzvy vedení KDU-ČSL a US-DEU, aby občané podporovali proti kandidátům ODS kandidáty ČSSD v druhém kole senátních voleb? Přičemž dokonce v Ostravě, třetím největším městě České republiky, nakonec zvítězila radnice, na jejímž vedení se spolu s komunisty bude podílet křesťanská demokracie proti občanské. Právě v oblati formování politického spektra jsou postupy ze slovenské scény pro nás neocenitelnou zkušeností. Zcela zásadní roli sehrál při integraci slovenské pravice prezident Rudolf Schuster. A to ještě v minulém volebním období, kdy dokázal spolu se čtyřmi pravicovými subjekty integrovat ve vládě tehdejší W eissovu SDL. I když levice v letošních slovenských volbách propadla, což už se Schusterovi líbilo méně, svorník, jenž utvořil, působil nadále. Maně se tak na mysl vkrádá otázka, zda by se podobným svorníkem, který by zaručil pravici vítězství ve volbách v roce 2006, mohl stát dosavadní předseda ODS. V áclav Klaus na postu prezidenta by jistě dokázal přesně pojmenovat nebezpečí, které by hrozilo české pravici, ale i celé české společnosti z toho, že by zde již po třetí volební období zasedli ve vládě sociální demokraté, notabene posíleni o komunisty. Stejně tak by dokázal pozitivně působit k ohlazení sporných míst, které mezi jednotlivými politickými stranami napravo existují. T oto řešení má však vedle mnoha praktických úskalí jeden základní nedostatek. T en tkví v přesvědčení mnoha politických protivníků v ostatních pravicových stranách, že právě Klaus a jeho ODS je tím ďáblem, kterého zosobňoval na Slovensku Vladimír Mečiar a jeho HZDS. Dokud se odcházejícímu předsedovi a nejsilnější pravicové straně nepodaří tento zlověstný nimbus ze své pověsti odstranit, neexistuje šance na to, aby mohl Klaus roli Rudolfa Schustera české pravice sehrát. To ovšem není pouze problém nejsilnější strany. Stejně tak by se měli zamyslet představitelé ostatních pravicových stran, zda a do jaké míry je Klaus skutečně pouze nemístně personifikovaným veřejným nepřítelem číslo jedna, a do jaké míry je jejich odpor skutečně objektivní. Což opravdu neexistuje rozdíl mezi V áclavem Klausem a Vladimírem Mečiarem, který odmítal vstup do NAT O i EU, dokázal zneužívat tajné služby a který si postavil vilu za podezřelé peníze? Představitelé ostatních pravicových stran by si zároveň měli zodpovědět otázku, a spolu s tím ji zodpovědět i svým voličům, zda je pro budoucnost ČR spojení se socialisty a potažmo s komunisty skutečně lepší než spojení s Klausem a jeho ODS.
