GLOSAZatímco minulý týden byl opětovným svědkem vítězných levičáckých orgií v Poslanecké sněmovně, podařil se přesto jeden zázrak. Insolvenční zákon, tedy normu nejméně stejně významnou jako kontroverzní zákoník práce, se podařilo prosadit, aniž by zvítězilo jakékoli ideologické klišé.
**GLOSA
Zatímco minulý týden byl opětovným svědkem vítězných levičáckých orgií v Poslanecké sněmovně, podařil se přesto jeden zázrak. Insolvenční zákon, tedy normu nejméně stejně významnou jako kontroverzní zákoník práce, se podařilo prosadit, aniž by zvítězilo jakékoli ideologické klišé. Přitom v málokteré normě je nutné skloubit tolik odlišných až protichůdných zájmů.
Jisté je jedno - nejvíce zákonem posílili věřitelé, určité samostatnosti ve vztahu k soudcům se dostalo i konkurzním správcům. To má zabránit nejrůznějším mafiím likvidovat zdravé podniky a odírat věřitele. Dosavadní verze zákona rovněž spíše hleděla na jakousi obecnou spravedlnost při uspokojování všech účastníků, aniž by brala v potaz, že poslední slovo by měl mít ten, kdo do firmy investoval. I přes všechna zmíněná pozitiva je ovšem těžké říci, zda bude insolvenční zákon šlapat na sto procent. To zjistí až praxe.
