Firma v čele žebříčku dala 1,8 miliardy, anonymní boháč 50 milionů
Stala se na české poměry převratná věc. Ministerstvo financí, konkrétně Ústřední finanční a daňové ředitelství, připravilo přehled firem, které nejvíce přispívají k naplňování veřejných rozpočtů prostřednictvím daně z příjmů právnických osob. Vyplývá z něho, že nejvyšší uhrazená daň – šlo o daňovou povinnost za rok 2000 a zálohy na rok 2001 – činila zhruba 1,8 miliardy korun. Celkem sto jedna firem zaplatilo dani z příjmu vyšší než devadesát milionů.
První Škoda.
Druhým největším plátcem daně z příjmů právnických osob byla společnost Transgas, třetím Philip Morris, čtvrtým Česká rafinérská. Na šestém místě je první banka – HVB Czech Republic - na devátém společnost Léčiva, dvanáctý je Siemens ČR, čtrnáctý Biocel Paskov atd. Kdo byl první, není oficiálně známo. Ivona Legierská, náměstkyně ministra financí odpovědná za daně a cla, to s poukazem na povinnost mlčenlivosti odmítla adělit. Společnost neodpověděla na její dopis, v němž žádala o zproštění mlčenlivosti.
Horních sto.
Ministerstvo financí uvažovalo o tom, že by obdobný přehled mohl vzniknout i z hlediska daně z příjmů fyzických osob, nakonec však od toho ustoupilo. „Mělo by to řadu háčků,“ říká Legierská. „Jedním z nich je to, že adresně uvedený plátce by se mohl dostat do ohrožení ze strany organizovaného zločinu. Objektivní srovnání této skupiny poplatníků mimoto znemožňuje velký podíl neopakovatelných, mimořádných příjmů. Kvůli neporovnatelnosti podmínek nebyl připraven ani seznam podle daně z přidané hodnoty nebo daně z příjmů právnických osob ze závislé činnosti.“
Legierská pouze informovala, že nejvyšší odvedená daň z příjmů fyzických osob za rok 2000 činila padesát milionů korun. Sto lidí v České republice odvedlo loni na této dani částky vyšší než sedm milionů.
Poloviční úspěšnost.
Přehledy firem na základě odvedené daně z příjmů právnických osob jsou ve vyspělém světě běžné. Několik let se už zveřejňují i v Maďarsku a na Slovensku. Legierská říká, že s tím jsou všude velmi dobré zkušenosti. V České republice se tento krok stal součástí zřejmého úsilí ministerstva financí o efektivnější správu i výběr daní, do něhož patří i osvětová činnost s mottem: Platit daně je normální. Náměstkyně se letos v dubnu obrátila osobním dopisem na statutární orgány firem, které dlouhodobě plní své povinnosti peněžité i nepeněžité povahy vůči správci daně, u nichž nebyl evidován daňový nedoplatek nebo předepsáno penále, a to i na jiných daních. Plnění ostatních závazků vůči státu (sociální pojistné, zdravotní pojištění…) ministerstvo financí s ohledem na věcnou nepříslušnost neprověřovalo. Na žádost ministerstva o zproštění mlčenlivosti a o souhlas se zařazením do žebříčku reagovalo do června ze 101 podniků 54. Z nich 45 se zproštěním mlčenlivosti souhlasilo. Některé však nechtěly, aby byla uvedena konkrétní výše daně. Vzhledem k tomu se ministerstvo rozhodlo, že žebříček bude obsahovat pouze pořadí firem, které souhlasily se zveřejněním, aniž by byla uvedena konkrétní čísla. Do přehledu nebyl zařazena ani firma – lze předpokládat, že se jedná o České radiokomunikace – s mimořádnou daňovou povinností ve výši téměř sedmi miliard korun, neboť je s ní vedeno správní řízení.
Blbci?
„Ne že bych byla úplně zklamaná, ale přece jenom jsem čekala ještě větší vstřícnost,“ tvrdí Legierská. „Jde o dobrou, bezplatnou reklamu seriozním firmám, které řádně platí daně. Pokud z jakýchkoli důvodů nemají zájem v přehledu figurovat, je to myslím jejich chyba. Kdyby odpověděly kladně, mohlo to mít vliv na další zvýšení jejich důvěryhodnosti, a tím i na rozšíření obchodních styků. Je nutné všemi možnými prostředky prosazovat princip, že k tomu, kdo řádně platí daně, bude kladně přistupováno i ze strany daňové, případně celní správy. Tyto důvěryhodné subjekty nemusí mít obavu z nějaké zvýšené, přehnané pozornosti daňové správy.“
Důvěryhodností jako nezbytnou zárukou prosperity argumentovala i řada firem ze žebříčku, které oslovil týdeník EURO. „Se zproštěním mlčenlivosti ministerstva financí naše společnost souhlasila už vzhledem k tomu, že údaje o velikosti daňové povinnosti nepatří mezi důvěrné a utajované skutečnosti a jsou veřejně přístupné ve výkazech účetní závěrky. Kromě toho se domníváme, že výše příspěvku do společné státní pokladny a jeho řádná úhrada by měla být považována za jedno z kritérií podnikatelské úspěšnosti a serióznosti,“ sdělil týdeníku EURO Jan Voňka, finanční ředitel Staveb silnic a železnic. Ty za rok 2000 odvedly na dani z příjmu přes devadesát čtyři milionů korun. V žebříčku ministerstva financí, který zachycuje i zálohy na loňský rok, jsou na 71. místě.
Jiří Šimáně, šéf Unimex Group říká, že o solidnosti podnikatele nerozhoduje to, zda jezdí dvěma auty anebo má soukromé letadlo, ale to, jak řádně platí daně. „Posledních deset let, co působím v České republice, jsem se vždycky divil, že se mě na to žádný novinář neptá. Jako by to bylo nějaké rodinné tajemství. Jsme rádi, že si ministerstvo financí jako klíčové ministerstvo uvědomuje význam plátců daně z příjmů. Svou roli hrála i skutečnost, že by si sdělení, že naše společnost patří z hlediska odvodu daní mezi nejdůvěryhodnější v České republice, mohly povšimnout i některé další orgány státní správy. To je pro nás velmi důležité z hlediska některých projektů, které plánujeme do budoucna,“ říká Šimáně Unimex Group, velká obchodní společnost a mimo jiné vlastník cestovní kanceláře Čedok, zaplatila za rok 2000 na dani z příjmů 216,5 milionů korun a v žebříčku ministerstva financí jí patří 31. místo) .
Na druhé straně je zřejmé, že ve švejkovských Čechách je pevněji než princip „Platit daně je normální“ zakořeněna zásada: „Kdo platí daně není frajer, ale blbec.“ Ministerstvo financí, které hodlá přehled každý rok aktualizovat, koná z hlediska státní kasy záslužnou věc, i když patrně půjde o běh na dlouhou vzdálenost. Zveřejnění přehledu z opačného břehu – největších neplatičů – se v nejbližší době nechystá. „To bychom strašně rádi udělali, ale opět bychom museli požádat o zproštění mlčenlivosti na základě paragrafu 24 zákona o správě daní a poplatků. Hádejte, jaký by byl výsledek?,“ říká Legierská.
Částečné překrytí.
Týdeník EURO zveřejnil v letošním 27. čísle žebříček TOP 100 nejvýznamnějších firem České republiky za rok 2001. Korporace jsou v něm řazeny na základě tržeb, které sice výši daně přímo neurčují, ale určitě ji významně indikují. Kdo si vezme oba přehledy k ruce, může si udělat srovnání. Například že z první desítky TOP 100 nejsou v daňovém přehledu adresně uvedeny (nepočítáme-li Škodu Auto) ČEZ, Český Telecom, Moravia Steel, Agrofert a Eurotel Praha, ačkoliv na základě hospodářských výsledků tam zřejmě patří. V TOP 100 naopak zcela schází Philip Morris. Ostravsko-kladenské uhlobarony reprezentují v TOP 100 na dvanáctém místě Ostravskokarvinské doly, v daňovém přehledu je jako 42. uvedena vlastnická společnost Viktora Koláčka a Petra Otavy K.O.P. Zajímavá je pozice 88. největšího plátce daně z příjmu, společnosti s ručením omezeným Kostal CR Hořovice, dcery německé Kostal Kostal Beteiligungsgesellschaft. V TOP 100 tato společnost vyrábějící autopříslušenství chybí.
Čtyři státní.
Strukturu všech (jmenovaných i nejmenovaných) největších plátců daně z příjmů nechtěla Ivona Legierská podrobněji charakterizovat. Uvedla pouze, že mezi nimi figurují firmy z oblasti energetiky, telekomunikací, obchodu, potravinářství, stavebnictví včetně těžby materiálů, strojírenství (automobilový průmysl), počítačů, papírenství, finančnictví včetně leasingu a pojišťovacích služeb. Banky jsou zastoupeny tři. Která je ta třetí, když kromě HVB je na 78. místě ještě jmenována pražská pobočka Commerzbank?
Teritoriální struktura odpovídá předpokladům. Dvaačtyřicet firem sídlí v Praze, v jižních Čechách jen tři. Překvapivá není ani drtivá převaha částečných nebo převažujících zahraničních vlastníků. Z uvedených korporací je v českých soukromých rukách jen K.O.P. Zajímavější je to, že mezi jmenovanými firmami jsou čtyři státní podniky: Lesy České republiky (19. místo!), Česká správa letišť, Česká pošta a Budějovický Budvar.
podval:
Daňové inkaso
Na kuřáky je spoleh, na řetězce vůbec ne
Loňský státní rozpočet skončil schodkem daňových výnosů ve výši 3,5 miliardy korun. Náměstkyně ministra financí Yvona Legierská tvrdí, že to bylo způsobeno tím, že daňové výnosy byly při zpracovávání rozpočtu vysoce nadhodnoceny: „Zejména se v roce 2001 počítalo s desetimiliardovým výběrem daňových nedoplatků, což je reálná hodnota, ale tuto částku nelze vymoci v průběhu jednoho roku, ale asi dvou, tří let.“ Dodává, že letos tato situace nehrozí. Pokladní plnění státního rozpočtu údajně opravňuje k optimističtějším předpokladům, než tomu bylo při poslední komplexní predikci, kterou ministerstvo financí udělalo počátkem května, a kdy se očekávalo, že na daních a cle bude vybráno asi o devět miliard korun méně, než je stanoveno v rozpočtu. Ministerstvo reviduje odhady daňových příjmů čtvrtletně v návaznosti na predikce základních ekonomických ukazatelů. Nový odhad bude k dispozici začátkem srpna. Nicméně již po prvním červenci, což byl poslední termín pro podání daňového přiznání a uhrazení daně z příjmů lze předpokládat naplnění celkových dańových příjmů v tomto roce.
Obousměrný provoz.
U jednotlivých druhů daní však rozbor ministerstva financí očekává výrazné obousměrné odchylky. Bude se opakovat - i když zřejmě v menší míře - loňská tendence: nižší inkaso nepřímých daní, vyšší inkaso daní z příjmů. Potvrzují to i údaje o plnění daňových příjmů státního rozpočtu v prvním pololetí 2002. Zatímco celkové daňové příjmy (bez pojistného) dosáhly 52 procent celoročního předpokladu, u daně z přidané hodnoty to bylo 45,4 a u spotřební daně 44,3 procenta. Daň z příjmů právnických osob ale přinesla 81,8 a daň z příjmů fyzických osob 49,4 procenta. Inkaso daně z příjmů právnických osob na začátku červnce meziročně vzrostlo o 22 procent.
Šéf oddělení daňové správy ministerstva financí Ladislav Minčič označil za jeden z možných důvodů to, že řadě podniků skončilo období, po které mohly odpočítávat ztráty z minulých let, kdy investovaly do rozvoje firmy. Dalším důvodem může být vyšší aktivita a kvalita práce lidí v daňové správě, kterou samo ministerstvo argumentuje, a o níž hovoří i představitelé podnikatelského sektoru. Argument o nastavení makroekonomických parametrů je nepochybně také na místě, ale jeho vliv se přesněji ukáže až s časovým zpožděním.
Zase kurs.
Výběr DPH zajišťuje při dovozu zboží celní práva, na vnitřním trhu pak daňová správa. Inkaso daně z dováženého zboží je zatím zhruba o sedm procent nižší než loni, což souvisí s poklesem dovozu. Rozbory ministerstva financí také upozorňují na změnu struktury spotřeby ve prospěch zboží a služeb s nižší, pětiprocentní DPH. Přitom se ukazuje, že „sociální“ význam nižší sazby je sporný – například prostřednictvím telekomunikačních služeb ji využívají spíše vyšší příjmové skupiny. Další pracovní hypotézou ministerstva financí je vliv časového posunu daňových plateb při nákupu na leasing. „Zatímco z hlediska národních účtů jde o okamžitý prodej konečnému spotřebiteli, leasingová společnost odvádí daň postupně přijdnotlivých plátkách,“ upozorňuje Legierská. Dost možné je, že se přecenil i vliv přesunu nákupů z tržišť a menších obchodů do velkokapacitních prodejen. Boj o zákazníka v tuzemsku i v zahraničí (viz klesající ceny potravin) může zvyšovat náklady řetězců a vést k zaostávání inkasa DPH z maloobchodu za předpoklady.
Zase ropa.
Pokud jde o spotřební daně, minisetrstvo financí soudí, že nižší než rozpočtově předpokládaný výnos vyplývá především z nadhodnocení základny (reálný výnos zhruba stagnuje na úrovni loňského roku). Ze strukturálního hlediska stojí za pozornost meziročně o pětinu vyšší inkaso daně z tabákových výrobků. Vedle nového výpočtu sazby daně procentuálně z ceny výrobku to způsobilo - jak uvádí ministerstvo - i zvýšení daňové sazby v Německu. Bavoráci si prostě jezdí nakupovat kuřivo k nám. Naopak se nepotvrzuje rozpočtový předpoklad o úzké souvislosti inkasa spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv s růstem ekonomiky. Silnější je zřejmě vývoj světových cen ropy a vzkvétající koruna. „Vyšší kurs koruny při současné výši výrobních nákladů tuzemských rafinérií a obchodních marží dovozců a prodejců pohonných hmot snižuje cenový diferenciál ve vztahu k sousedním zemím a tím snižuje atraktivitu nákupu pohonných hmot v ČR pro zahraniční návštěvníky,“ stojí v materiálu ministerstva financí, který má týdeník EURO k dispozici. „Naopak se z fiskálního hlediska objevuje negativní tendence, kdy čeští občané v příhraničí soustavněji nakupují pohonné hmoty na cenově zajímavém Slovensku.“
Fetiš.
Často zmiňovaný problém daňových nedoplatků je mediálně zajímavý, ale odborníci se o něm vyjadřují s pohrdáním. „Výše nedoplatků v žádném případě nehovoří o kvalitě práce daňové správy,“ tvrdí Legierská. „Je to pouze pomocný ukazatel a některá média z něj dělají naprosto zcestné závěry.“ Minčič dodává, že se vše zužuje na jedno číslo, které je až fetišizováno. „ A jak už to u fetiše bývá, je zpravidla jen náhražkou podstaty, přičemž samotné hledání podstaty bývá nezřídka odsouváno na vedlejší kolej,“ uvádí.
Fakt je, že tak rozsáhlé a časté zveřejňování výše daňových nedoplatků je ve světě neobvyklé. Fakt také je, že s tím možná v dobré snaze o transparentnost veřejných financí začalo samo ministerstvo financí v dobách Ivana Pilipa. Fakt je, že k tomu mohla přispět argumentace ČSSD, která v opozičních dobách využívala daňových nedoplatků jako vítaného klacku na pravicovou vládu. A fakt nakonec také je, že expertní odhady uvádějí, že reálně vymahatelná je jen desetina nedoplatků. Ladislav Minčič mluví o tom, že zahraniční partneři právě údaji o nedoplatcích někdy ilustrují neschopnost českého státu řádně vybírat daně. „Když se jich optáte, zda relevantnost tohoto důkazu testovali mezinárodním srovnáním, sdělí, že taková zahraniční data nejsou k dispozici. Nicméně asi musí jít o nesmírně závažný, snad i klíčový problém veřejných financí, když o něm referuje měsíc co měsíc každý český deník,“ říká Minčič.
Údaje ministerstva financí vypovídají, že absolutní výše nedoplatků od roku 1999 víceméně stagnuje na úrovni mírně přesahující sto miliard korun. Zatímco v roce 1999 činil podíl meziročního přírůstku nedoplatků na ročním inkasu daní čtyři procenta, loni to byla jedna desetina. Legierská uvádí, že ministerstvo financí před časem uvažovalo o vyhlášení jakési amnestie: kdo zaplatí ve stanoveném období nedoplatky, tomu bude prominuto příslušenství, tedy penále. To by ovšem vyžadovalo novelizaci paragrafu 55a zákona o správě daní a poplatků, který v dnešní podobě takový postup neumožňuje. Vzhledem k odporu opozičních poslanců tento návrh ve sněmovně neprošel.
