Skupinu Bosch táhne vzhůru automobilová technika. I díky Česku, říká Klaus Huttelmaier, šéf koncernu pro střední Evropu
Německá firma Bosch u nás za posledních deset let investovala téměř 900 milionů eur. Nedávno například rozšířila své Servisní centrum elektrického nářadí v Mikulově, kam se vozí opravovat třeba i rakouské vrtačky. Dlouhodobě se ale stuttgartský koncern potýká s nedostatkem lidí. Sehnat v Česku kvalitní zaměstnance je stále těžší. „Desítka inženýrských míst v naší továrně v Českých Budějovicích zůstává permanentně neobsazená,“ upozorňuje Klaus Huttelmaier, reprezentant Bosch Group v Česku, který ze své pozice zodpovídá také za pobočky na Slovensku a v Rakousku.
* Bosch se zaměřuje na moderní technologie, jako jsou mikromechanické senzory a asistenční systémy řízení. Jak to jde dohromady s tradičním byznysem v Česku? Vstřikování paliva mezi high-tech moc nepatří…
To byste české inženýry urazil. Třeba v Českých Budějovicích se vyvíjejí moduly pro neutralizaci výfukových plynů, což je špičková práce. Ale nemusí jít zrovna o supermoderní technologie. Za patnáct dvacet let bude stále běžnější, že třeba domácí plynový kotel bude plně napojený přes senzory a čidla na internet. Jde tedy o to, skloubit staré technologie s těmi velmi moderními, což je úkol mimo jiné pro naši termotechniku v Krnově a Městě Albrechticích. O konektivitě se hodně píše, musíme si ale uvědomit, že je to výhled do budoucna. Rozhodně nechystáme žádnou revoluci, výroba se kvůli tomu ze dne na den nezmění. Máte pravdu v tom, že jádro našeho byznysu je jinde. Nechci říct, že ve starých technologiích, protože to by nebyla pravda. Ale řekněme v těch odzkoušených.
* Náklady na práci jsou v Česku stále nižší než v Německu. Jak si ale stojíme v konkurenci střední a východní Evropy?
Třeba v Rakousku je pracovní síla samozřejmě dražší. Na druhé straně je tamější pracovní trh mnohem pružnější. Neexistují tam téměř žádné ochranné lhůty, můžete nabírat zaměstnance a propouštět je velmi flexibilně. A přitom má Rakousko jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Pro mě je to úspěšný model, který by Česko mělo následovat. Když se podívám dál po regionu, pak musím říct, že Česko také pokulhává v aktivní péči o investory. V Maďarsku, Bulharsku nebo Rumunsku je to jiné. Tam se nám daří uzavírat strategická partnerství s vládami.
* Německé firmy si u nás stěžují na to, že nemohou sehnat kvalifikovaný personál. Jak je na tom Bosch?
Český trh vykazuje dlouhodobý nedostatek inženýrů a techniků. Bohužel váš vzdělávací systém stále upřednostňuje teorii před praxí. Myslím, že je to velké riziko, které může vést ke ztrátě konkurenceschopnosti. Bosch se proto zapojil do vládního pilotního projektu Pospolu a v Jihlavě a Českých Budějovicích nabízí výukové moduly jak pro žáky, tak učitele.
* Jak a kdy by se mělo s kvalitním technickým vzděláváním začínat?
Obávám se, že na základní škole je skoro pozdě. Máme tendenci odmala děti vzdělávat v jazycích, ale na techniku jako bychom zapomínali. Podle mě je to také hodně genderová otázka. Studium nebo práce v technických oborech jsou považovány za doménu mužů. V otázce zaměstnávání žen jsme u vás narazili na bariéru. Stojíme o ně, nabízíme jim zkrácené pracovní úvazky, staráme se o individuální řešení, rádi bychom je dál vzdělávali. Ale ony samy často z osobních důvodů odmítají. Je za tím celkové společenské klima a obecná otázka role ženy v rodině, domácnosti a práci. Proto si myslím, že názory na technické vzdělávání je třeba tříbit už v mateřských školkách.
Za 15 či 20 let bude stále běžnější, že třeba domácí plynový kotel bude plně napojený přes senzory a čidla na internet.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
