Kdo se na konci letošního jara rozhodl své staré oblečení vyhodit do popelnice s vidinou toho, že než teploty opět klenou pod 20 stupňů Celsia, pořídí si nové, a dosud tak neučinil, bude dost možná litovat. Může se totiž stát, že se na novou bundu či boty pořádně načeká. V důsledku pandemie, pochopitelně.
V Česku jsou sice již několik měsíců všechny obchody otevřené, jinde ve světě tomu tak ale není. A k nelibosti oděvních firem a výrobců obuvi taková situace aktuálně panuje právě ve Vietnamu, tedy zemi, na jejíž levné pracovní síle je řada z nich existenčně závislá.
Tento stát ležící v oblasti jihovýchodní Asie patřil dlouhou dobu mezi covidové premianty – v dobrém slova smyslu. Denní přírůstky nově nakažených se počítaly spíše v jednotkách než desítkách. Od začátku letních prázdnin ale najednou prudce vystřelily vzhůru. Zhruba v polovině srpna úřady zaregistrovaly dokonce až přes 16 tisíc nově infikovaných lidí během čtyřiadvaceti hodin, což přimělo vládu a hygieniky jednat. Země se tak ocitla v přísném lockdownu, který vyústil například i v zavřené místní fabriky. A to je přirozeně pro západní výrobce (nejen) obuvi a oblečení velká čára přes rozpočet.
Jak připomíná server CNN, americká firma Nike vyrábí v této části světa zhruba tři čtvrtiny všech svých bot. Čtyřiadvacet procent produkce připadá na Indonésii, dalších jednapadesát pak právě na Vietnam. Jenže tam je aktuálně polovina jejích továren mimo provoz, kvůli čemuž se společnost dostala do 10týdneního skluzu.
Současné počty nových případů covidu jsou zhruba třetinové ve srovnání s tím, jaká situace zde panovala uprostřed léta, a proto vedení Nike očekává, že v průběhu října se lidé budou moci vrátit do práce a postupně opět rozjet výrobu. Než ale všechny stroje budou vytíženy na maximum, může to podle finančního ředitele společnosti Matthewa Frienda trvat ještě několik dalších měsíců.
Koneckonců i proto musela firma se sídlem v severoamerickém Oregonu nedávno upravit svůj ekonomický výhled na celý letošek. Zatímco dříve počítala s meziročním růstem v řádu desítek procent, nyní navzdory relativně silné poptávce se bude podle jejích odhadů jednat spíše o jednotky.
Na zboží se čeká téměř tři měsíce
Nike není zdaleka jediným americkým výrobcem, který se v důsledku vietnamského lockdownu ocitl v nesnázích. Neustále se „vyvíjející situaci“ musí pečlivě monitorovat například i vedení společnosti Under Armour a řada dalších včetně firem jako Deckers Outdoor, Columbia Sportswear či Capri Holdings.
„Jedná se o velmi velkého partnera Spojených států,“ cituje CNN šéfa Americké oděvní a obuvní asociace Steva Lamara. „Je to náš druhý největší zdroj oblečení a bot,“ dodal. Větší množství této produkce do USA putuje už jen ze sousední Číny. A právě k ní se nyní výrobci typu Nike a spol. začínají upínat, jak nedávno informoval web Supply Chain Dive.
Nově aplikovanou strategií nicméně tyto společnosti vyřeší jen část svých aktuálních problémů. Jedna věc totiž je mít zboží kde vyrobit, druhá pak dostat jej k domácím zákazníkům. Friend se pro server Seeking Alpha nechal slyšet, že zatímco dříve trvala doprava jejich výrobků z jihovýchodní Asie do Severní Ameriky zhruba 40 dní, teď je to spíše dvojnásobek.
„Přepravní časy narůstají z důvodů nedostatku námořních kontejnerů, ucpaných přístavů a železnic a nedostatku pracovníků, což má vliv na celé naše odvětví,“ řekl koncem září.
Když to nejde po moři, musí to jít vzduchem
I proto se řada výrobních firem a maloobchodních prodejců – včetně takových gigantů jako Ikea – se rozhodla vyzkoušet něco, co se ještě rok a půl nazpět zdálo být takřka nemyslitelné: vedle skupování vlastních přepravních kontejnerů si tyto společnosti pro sebe začaly zamlouvat rovnou celé nákladní lodě. Takové řešení se jim pochopitelně značně prodraží, výsledné náklady nicméně budou stále menší než potenciální ztráty plynoucí z nedostatečně velkých zásob produkce vytvořených před Vánoci, tradičně nejsilnějším prodejním obdobím celého roku. Něčeho podobného by totiž řada zákazníků mohla využít k tomu, aby si nakonec nový pár tenisek či zimní bundu koupila u konkurence, které by následně už zůstala věrná.
„Dopravci a importéři i nadále platí rekordně vysoké prémiové cen jen proto, aby dostali toto naléhavé zboží včas před začátkem svátků,“ napsal server Flexport.com. Pravda, Nike mezi výše uvedené společnosti nepatří, i jeho vedení ale musí v poslední době poměrně dost improvizovat. A to třeba tak, že na místo přepravy zboží po moři sází nyní čím dál více na letecké společnosti, což přirozeně tlačí cenu nákladní vzdušné dopravy strmě vzhůru.
Každé přepravené kilo z Hongkongu do USA vyšlo v září podle ukazatele Baltic Exchange Air Freight Index na 9,74 dolaru, to značí více než 85procentní meziroční nárůst. V případě letecké dopravy zboží ze Šanghaje do Spojených států si musejí společnosti připravit dolarů dokonce jedenáct, tedy nejvíce od loňského května, jak uvádí server Aircargonews.net.
