Staré zvyky mají tuhý kořínek

Nová ekonomika činí tradičním domům značné problémy

Miliardář Hans Vontobel, šestaosmdesátiletý čestný prezident elitní soukromé banky Vontobel Holding, kterou založil jeho otec, stále jezdí do své curyšské kanceláře tramvají. Je to důkaz (je-li nějaký vůbec třeba), že v konzervativním Švýcarsku mají staré zvyky tuhý kořínek. Přesto v posledních letech i tyto kořeny slábnou. Vážené švýcarské finanční instituce se lopotně snaží vyhovět potřebám čím dál tím náročnějších investorů a globálních společností. Výsledek? Banky a pojišťovny lemující curyšský Paradeplatz či ženevskou Rue du Rhône sužují nejen spory mezi modernisty a tradicionalisty, ale také zmatky způsobené kvapnou expanzí do nových odvětví a na nové trhy. Jejich rovnováze nepřispěl ani rozruch, který v posledních dvou letech ovládl akciové trhy. Vontobel je typickým příkladem. Šedesát šest let stará banka, která si vybudovala pověst správou majetku superboháčů, má potíže. Investoři dávají vale jejím staromódním „bankiers“ a obracejí se na rychlejší a výkonnější finanční správce z globálních bank. Například na UBS nebo Morgan Stanley Dean Witter & Co., které navíc někdy nabízejí vyšší výnosy. Na konci března Vontobel snížil dividendy o 25 procent. Čistý zisk se totiž propadl o 63 procent při téměř dvacetiprocentním snížení objemu spravovaných aktiv. Problémy se ve Vontobelu objevily koncem devadesátých let, kdy se banka pustila do tehdy vzkvétajícího investičního bankovnictví a zřídila online banku. Internetový projekt dopadl katastrofálně a banku přišel na zhruba 150 milionů dolarů. Počáteční úspěch na nové investiční frontě navíc vyvolal uvnitř skupiny zášť soukromých bankéřů ze staré školy. Generální ředitel Jörg Fischer a další dva ředitelé, kteří změnu iniciovali, přišli loni na jaře o místo. Zakládající rodina, která stále vlastní kontrolní podíl, se totiž snažila obnovit narušenou rovnováhu. „Teprve teď se všechno vrací do normálu,” prozrazuje jeden z řídících pracovníků. Přitom potíže Vontobelu nejsou zdaleka ojedinělé. Největší švýcarská soukromá banka Julius Bär šokovala 27. února investory i klienty prohlášením, že její zisk vloni klesl o 48 procent a objem spravovaných aktiv o jedenáct procent. Společnost Zurich Financial Services, která vloni prošla dvěma personálními otřesy, letos 21. března oznámila, že se zisk 2,3 miliardy dolarů z roku 2000 proměnil na ztrátu ve výši 387 milionů. V důsledku toho se její šéf a generální ředitel Rolf Hüppi vzdá funkce výkonného ředitele. Swiss Life a Credit Suisse Group také stagnují. A utrpěla dokonce i pověst UBS, jedničky švýcarského bankovnictví. Řada společností reagovala na dramatické změny v bankovním sektoru rychlou expanzí do zahraničí či domácí diverzifikací, a téměř okamžitě se dostala do pořádné kaše. Tak například Swiss Life nezvládl prodej produktů napříč mezi svými pojišťovnami a soukromou bankou Banca del Gottardo, kterou firma koupila v roce 1999. Toto selhání vyústilo 27. února v odvolání generálního ředitele Manfreda Zobla. Společnosti navíc hrozí, že by mohla přijít i o nezávislost. Jiné firmy přijaly do výkonných funkcí agresivní zahraniční manažery, kteří měli za úkol provést modernizaci. Bohužel si pouze dokázaly, že se cizinci mezi Švýcary nehodí. „Pohybujeme se v globálních společnostech, kde je jednacím jazykem angličtina,” komentuje situaci jeden bankéř ze Ženevy. „A oni přesto ještě nevědí, jak s cizinci jednat.” Analytici tvrdí, že rozhodnutí švýcarských finančních institucí vstoupit na mezinárodní trh je správné. Banky by také měly diverzifikovat své aktivity a vstupovat do nových odvětví. Ale dokud se nenaučí, jak si poradit s těžkými úkoly, které s těmito změnami souvisejí, bude mít potíže i ten nejslavnější švýcarský bankéř.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc

Překlad: Šárka Timarová