Starého psa novým kouskům...

Jediná nová tvář, David Vodrážka, v šestičlenném vedení ODS očistnou katarzi nezpůsobí

Téměř čtyři stovky delegátů, tři sta akreditovaných novinářů, desítky hostů, pětatřicet hodin jednání od mikulášského pátečního odpoledne do pozdního nedělního večera v kongresovém centru v pražských Vysočanech - to vše bratru za pět milionů, na něž ODS přišel její 19. kongres. A to ji bezpečnostní rámy s obsluhou a množinu mužů s charakteristickým sluchátkem v uchu jistě dodaly příslušné státní instituce kvůli vysoké koncentraci přítomných ústavních činitelů zdarma. Na začátku zapěla „life“ státní hymnu (ta „evropská“ se na kongresech ODS podobně jako na sjezdech KSČM nehraje!) Eva Urbanová. Mirek Topolánek pak zahájil sjezd za doprovodu zvukových, obrazových a světelných efektů a on stejně jako další řečníci měli k dispozici čtecí zařízení, díky němuž mohli budit dojem, že svoje myšlenky vrhají na delegáty rovnou z mozkových závitů, a nikoli ze stránek s předem připravenými projevy.
Předpokládalo se, že se na kongresu odehraje mezi Topolánkovými stoupenci a straníky okolo jeho vyzyvatele Pavla Béma nemilosrdný konflikt. Nestalo se! Během sobotní diskuse se až na pár exhibicionistů většina delegátů držela zpátky a nejbolavější rány strany nejitřila. Tam, kde není konflikt, nemůže však dle pravidel dramatu následovat ani očistná katarze, bez níž ODS z marasmu jen tak nevybředne. A jediná personální změna v šestičlenném vedení strany takovou katarzí není. Tím nemá být řečeno, že zvolení „Davida Vodrážky ze Stodůlek“, jak se představil kongresu, prvním místopředsedou ODS je bezvýznamné. Tento starosta Prahy 13 a dosud málo známý místopředseda pražské ODS, jíž šéfuje Pavel Bém, je Topolánkovým člověkem. A do funkce druhého muže ODS se dostal cestami, jež neměl Bém pod kontrolou. Někteří delegáti v kuloárech odhadovali, že Vodrážka by se mohl za dva roky stát pražským primátorem namísto Pavla Béma, jenž po neúspěšném duelu s Topolánkem o stranické žezlo zůstává toliko členem výkonné rady, do níž původně kandidoval za Prahu jen jako náhradník. Vodrážka má v úmyslu vrátit ODS mezi obyčejné lidi a přičinit se, aby fungovala jako jeden nerozhádaný tým. Měl by se starat o chod strany, což prý Bém příliš nedělal a předseda-premiér na to neměl a nebude mít čas. Díky Vodrážkovi by mohl Topolánek vědět o všem, co se v ODS šustne, a dle toho s ní kormidlovat, jak to s pomocí místopředsedy Petra Čermáka dělával Václav Klaus.
Vraťme se však k Pavlu Bémovi, jemuž 162 oproti Topolánkovým 284 hlasům ke zvolení předsedou ODS nestačilo. Přes to, že ve svém sobotním předlouhém projevu s erudicí psychiatra ODS včetně Topolánka doslova rozebral a následujícího dne ještě přidal sebejistý kandidátský projev. Pro případ, že bude zvolen do čela ODS a premiér Topolánek by s ním nespolupracoval, v něm připustil demisi vlády, kterou prezident „s ohledem na české předsednictví (EU) okamžitě přijme a pověří premiéra sestavením nové vlády. Premiér navrhne menšinovou vládu ODS a prezident ji jmenuje ještě před začátkem nového roku,“ pravil Bém. Pozoruhodné, neboť několik hodin před začátkem kongresu se Jiří Paroubek vyjádřil v tom smyslu, že ČSSD by mohla při předsednictví EU kývnout na menšinovou vládu ODS, přistoupí-li na předčasné volby. Na kongresu se každopádně šuškalo, že existoval scénář domluvený prý mezi Hradem a Bémem a konzultovaný s Paroubkem. Dle něj měla v případě, že by se býval stal předsedou strany Bém, většina ze čtrnácti za Prahu zvolených poslanců ODS napomoci ve sněmovně k pádu Topolánkovy vlády. Její demise by byla obratem přijata a ihned pověřen sestavením menšinové vlády tolerované ČSSD kdo jiný než právě Bém. Euroskeptický prezident Klaus by se pak bez překážek stal dirigentem české zahraniční politiky v době českého předsednictví EU, po čemž prý silně touží.
Kdo nevěří, ať tam běží, leč Klaus, maje nejspíš „svoje informace“ o Bémových šancích, se na kongresu čtyřiadvacet hodin před volbou nového šéfa ODS vzdal jejího čestného předsednictví. Několik delegátů zaplakalo, většina se s tou ranou smířila a nazítří 58 procent delegátů dalo před Bémem přednost Topolánkovi. Současná vláda, pokud a než se bémovci vzpamatují, může tedy přežívat dál. Protopolánkovská většina navíc na kongresu eliminovala stranické „tálibánce“, snažící se v rozporu s ústavou zavázat poslance a senátory ODS, aby – jak si to přál i Pavel Bém – odmítli Lisabonskou smlouvu. Výsledný kompromis spočívá v tom, že ODS ji, byť s grimasou, „odmávne“ výměnou za souhlas poslanců zelených, lidovců a části klubu ČSSD s americkým radarem. Jedno s druhým sice nesouvisí, ale poradí-li si až na Vodrážku staronové vedení ODS aspoň s tímhle úkolem, budiž mu přáno! S ODS samou toho však asi příliš nezmůže už jen proto, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“. To třeba dokážou voliči, pokud ODS v příštích volbách opět prohraje. Pak buď vyzvedne do svého čela čerstvé mozky, anebo zajde na úbytě.