Americká zahraniční politika se příliš nezmění
Madeleine Albrightová říká, že úřad amerického ministra zahraničí je „nejlepší práce na světě, ale také mnohem těžší, než vypadá . Vedení ministerstva se ujala před čtyři roky a zřejmě ví, o čem mluví. Pětašedesátým ministrem zahraničí USA se po Albrightové stane penzionovaný generál Colin Luther Powell (63). K tomu, aby nejlepší práci na světě zvládl, má skvělé předpoklady. Jako voják se Powell proslavil v roce 1991, v průběhu války v Perském zálivu, kdy velel úspěšné operaci Pouštní bouře. Při ní se Američané střetli s iráckými vojsky diktátora Saddáma Husajna. Hrozba pro NATO. Když nastupující prezident George W. Bush oznamoval Powellovo jmenování, nazval jej „americkým hrdinou, americkým příkladem a velkým americkým příběhem . Ve stejném projevu zmínil osnovu zahraniční politiky své administrativy: spolupráce se spojenci v Evropě a na Dálném východě, volný obchod na západní polokouli a podpora Izraele a míru na Blízkém východě. Colin Powell byl o něco konkrétnější. „Naším plánem je ihned po inauguraci prezidenta provést revizi. Podíváme se nejen na naše vojska v Bosně, ale i v Kosovu a na mnoha dalších místech. Musíme se ujistit, že naši vojáci jsou na správných místech. Můžeme udržovat vojenské kontingenty jen do určité míry, řekl generál Powell. To ovšem neznamená, že by Američané okamžitě po nástupu prezidenta Bushe odvolali svá vojska z Balkánu. O rozruch kolem amerických sil v Bosně a v Kosovu se totiž ještě před listopadovými volbami postarala Bushova učitelka zahraniční politiky Condoleezza Riceová (46). Koncem října totiž v rozhovoru pro The New York Times uvedla, že podle Bushova názoru jsou mírové sbory v Bosně a v Kosovu čistě evropskou záležitostí, což Američanům umožní soustředit se na jiné globální problémy. Jelikož Riceová byla už tehdy obecně přijímána jako Bushova poradkyně pro otázky národní bezpečnosti, vyvolala její slova v Evropě zděšení. Objevily se dokonce hlasy, které říkaly, že v takovém případě by hrozil rozpad Severoatlantické aliance. George W. Bush musel dokonce sám ujistit generálního tajemníka NATO Lorda Robertsona, že k jednostrannému rozhodnutí o stažení amerických sil z Balkánu nedojde. K jednostrannému stažení sice asi nedojde, ale Riceová (dnes už oficiálně jmenovaná poradkyně pro otázky národní bezpečnosti) bude ze své pozice stažení jednotek z Balkánu zcela jistě prosazovat. Zná jen Evropu. Condoleezza Riceová je odbornicí na Evropu. K zájmu o evropskou politiku ji přivedl její učitel Josef Korbel, otec dnešní ministryně zahraničí Madeleine Albrightové, který v sedmdesátých letech přednášel politické vědy na Denverské univerzitě. Sama Riceová říká, že jí Korbel pomohl „zamilovat se do ruské historie. Výsledkem byla doktorandská práce o vztazích mezi sovětskou a československou armádou. Mnozí však pochybují o tom, že má Riceová dostatek schopností pro řešení zahraničněpolitických otázek v jiných regionech. O Číně, což je americká bezpečnostní priorita číslo jedna, neví skoro nic. Teprve nedávno podnikla první cestu do Izraele a také její znalosti Afriky a Jižní Ameriky jsou značně omezené. V otázce Číny zastává Riceová stanovisko Clintonovy administrativy. Rozvíjení obchodních vztahů s Čínou podle ní „povede k souvislému a organizovanému tlaku na politickou liberalizaci . Status quo by chtěla Riceová udržet i na Tchaj–wanu alespoň do té doby, než bude dosaženo dohody mezi ostrovním státem a kontinentální Čínou. Podobné stanovisko zastával ještě před zvolením nového amerického prezidenta také Colin Powell. Deštník. Nejzávažnějším problémem americké zahraniční politiky bude Bushův závazek pokračovat v budování obranného raketového systému nad územím Spojených států. Tento plán se bude i nadále setkávat s odporem především v Rusku a v Číně. Nic na tom nezmění fakt, že ve svém jmenovacím projevu generál Powell neoznačil Rusko a Čínu za hrozbu, ale za země, „které hledají svou cestu . Výhrady k raketovému systému budou mít i Evropané. Proto také Powell slíbil, že všechny plány související s budováním systému znovu pečlivě přehodnotí, aby výsledkem byla „co nejefektivnější raketová obrana . Velmi ostře bude Bushův zahraniční tým postupovat proti Saddámu Husajnovi, kterého Colin Powell dobře zná. Šéf ministerstva zahraničí hodlá zefektivnit protiirácké sankce, které v poslední době kolabují. Iráčtí generálové však okamžitě vzkázali, že se Powellových sankcí nebojí. Jen malé změny je možné očekávat v Bushově politice vůči Izraeli. Ihned po definitivním vítězství ve volbách hovořil Bush s jordánským králem Abdulláhem, který generála Powella respektuje. Ani Izraelci nemají vůči osobě nového ministra zahraničí žádné výhrady.
Americký svět Evropa očekávat lze další snížení americké vojenské přítomnosti; hlavně na Balkáně
Rusko Bush hodlá pokračovat v budování obranného raketového systému
Čína Clintonova politika sílící hospodářské spolupráce zůstane nezměněna
Irák Washington se pokusí zpřísnit sankce proti režimu Saddáma Husajna
Blízký východ přístup k řešení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci se nezmění
