Dobrá zpráva. Pracovní síly v Americe šedivějí
Emma Shulmanová funguje - obrazně řečeno - na raketový pohon. Tato veteránka mezi sociálními pracovníky věnuje až 50 hodin týdně náboru ošetřovatelů pro kliniku pro Alzheimerovu nemoc při Lékařské fakultě Newyorské univerzity. Její šéf, psychiatr Steven H. Ferris, se hrozí dne, kdy se Emma rozhodne odejít do důchodu. „To pak budeme muset zaměstnat dva až tři lidi, aby ji nahradili,“ vysvětluje. Emma Shulmanová si zase stěžuje: „Jedna z věcí, které mne trápí, je přebytečná energie, někdy jsem z toho úplný blázen.“ Zbývá dodat, že Emmě zanedlouho bude 93 let.
Emma Shulman je ale víc než jen okouzlující žena. Je nejspíše i předzvěstí příštího vývoje, protože svého zlatého věku se začíná dožívat silná generace amerického poválečného baby boomu, čítající 78 milionů lidí.. Nikdo samozřejmě nečeká, že její příslušníci budou ve svých devadesáti ještě běžně pracovat. Ale Emma Shulmanová a další proslulí staří lidé, jako finančník a investor Kirk Kerkorian (87 let) a předseda Federálního rezervního fondu Alan Greenspan (79), jsou živoucím důkazem toho, že s produktivní a platnou prací nemusíme končit v pětapadesáti, šedesáti, ba dokonce ani v 65 letech.
Staří. Chytří. Produktivní. Příští generace starých Američanů už pravděpodobně nebude ekonomickou přítěží a k hospodářskému vývoji bude přispívat mnohem více než předpokládají dnešní prognózy. Jistě, většina lidí k stáru poněkud zpomalí tempo. Nové výzkumy však dokazují, že generace baby boomu bude schopna a bude chtít prodloužit svůj produktivní pracovní život daleko za hranici dnešního běžného důchodového věku. Pokud společnost dokáže využít jejích schopností a talentu, budou z toho těžit i zaměstnavatelé, zvýší se životní úroveň a snadněji dokážeme řešit finanční problémy sociálního a zdravotního zabezpečení. Je to natolik logické, že můžeme s velkou pravděpodobností očekávat odstranění zákonných překážek a postupů ve firmách, které dnes staré pracovní síle brání v naplnění jejího produktivního potenciálu.
NÁSTROJE INTERNETOVÉ PAMĚTI
V nadcházejících letech bude stále více šedesátiletých a sedmdesátiletých Američanů chtít pokračovat v práci alespoň na částečný úvazek. Odborníci dospěli ke zjištění, že práce člověka „neopotřebovává“, naopak ho udržuje v psychické i fyzické kondici. Mnozí vysoce vzdělaní a velmi dobře placení pracovníci, právníci, lékaři, architekti, už dnes pracují do pozdního věku, zhodnocují tak své znalosti a zkušenosti. Generace poválečného baby boomu dosáhla vyššího stupně vzdělanosti než kterákoliv předchozí generace v historii a s největší pravděpodobností se zařídí právě takto. Dnešní rychlé zastarávání znalostí může paradoxně být pro starší pracovníky výhodou: školení lidí v předdůchodovém věku se dříve pokládalo za ztrátu. Pokud se ale musí školení každoročně opakovat, tak je tento argument bezpředmětný. Společnost může se shodným účinkem přeškolovat pracovníky mladé stejně jako staré.
Stejně tak je důležité, že práce na té nejvyšší úrovni je pro staré pracovníky snadnější. Díky vývoji lékařské vědy jsou lidé dlouho v dobré kondici a mohou pracovat déle než kdykoliv v minulosti. Na trhu práce se nabízí stále méně fyzicky náročných zaměstnání, při kterých se požaduje například zvedání těžkých nákladů. A technologie, od léčiv pro povzbuzení paměti až po internetové nástroje, které slouží jako pomocné paměti, seniorům pomáhají vyrovnávat dopady stárnutí.
„Předpokládejme, že trend upevňování zdraví populace generace baby boomu bude schopna produktivní práce ještě po sedmdesátce, pokud se tak ovšem rozhodne,“ dodává Elizabeth Zelinská, děkanka Gerontologické fakulty Leonarda Davise při University of Southern California.
Abychom však tento potenciál dokázali využít, bude zapotřebí, aby stát i podniky zrušily platnost nevyhovujících zastaralých předpisů a postupů a vystoupily proti předsudkům, které předčasně do důchodu posílají lidi, kteří by ještě rádi pokračovali v práci. V mnoha podnicích visí ve vzduchu nevyslovená domněnka, že starší pracovníci jsou méně schopní než jejich mladší kolegové. Generální ředitelé by se tedy kromě vydání pokynu, aby starší pracovníci získali možnost absolvovat potřebná školení, měli přímo postavit proti neúmyslné diskriminaci na základě věku.
Společnost se rovněž bude muset vypořádat s choulostivou otázkou sociálního zabezpečení, současný systém bude muset změnit tak, aby vyhovoval stárnoucí, ale zdravější populaci. Bude třeba vytvořit program vyváženější, aby bylo možné rychleji zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu a posílit sociální program pro práce neschopné a hendikepované, který v současné době pomáhá osmi milionům práce neschopných osob a lidí závislých na příjmech jiných.
Tato optimistická vize stárnoucí Ameriky je v příkrém rozporu s obecným povědomím, které se strachem hledí do roku 2006, kdy oslaví šedesáté narozeniny první příslušníci generace baby boomu. Pesimističtí vědci očekávají, že tito budoucí šedesátníci budou hromadně odcházet do důchodu, jakmile dosáhnou šedesáti let, stejně jak tomu bylo v předešlých generacích, a že ti, kteří budou pracovat dále, se spokojí s méně náročnou a nevýnosnou prací. Existují také obavy, že tito šedesátníci nakonec uposlechnou dávné volání Timothyho Learyho, „vykašlou se na práci a pustí si televizi“. „Takový prudký nárůst počtu Američanů pokročilého věku bude pro pracující v produktivním věku představovat bezprecedentní ekonomickou zátěž,“ konstatoval loni ve své zatím poslední knize Running on Empty (Běh naprázdno) investiční bankéř Peter G. Peterson .
Tato zátěž by ale nebyla ani zdaleka tak velká, kdyby se pracovní aktivita prodloužila tak, aby odpovídala prodloužené délce života. Jaký by byl ekonomický přínos, kdyby lidé pracovali déle a lépe? Analýza časopisu BusinessWeek říká, že zvýšená produktivita starších Američanů a vyšší účast pracovní síly na hospodářském životě by znamenala do roku 2045 nárůst hrubého domácího produktu o devět procent. Těchto devět procent by přibylo k nárůstu, který by byl dosažen i bez toho. (Tato analýza například předpokládá, že během příštích 40 let přispějí lepší zdravotní stav obyvatelstva a technologický vývoj k překlenutí rozdílů v produktivitě práce starších a mladších pracovníků.) Nárůst hrubého domácího produktu o devět procent by při dnešní síle dolaru znamenal zvýšení hospodářského výsledku o další více než tři miliardy ročně.
Tento dodatečný nárůst by byl pro státní pokladnu skutečným vítězstvím, protože větší ekonomika a produktivnější pracovní síla znamenají vyšší daňové výnosy. A pochybovat nelze ani o tom, že delší pracovní život ruku v ruce s delší průměrnou délkou života by významnou měrou přispěly k zajištění solventnosti systému sociálního zabezpečení.
Ovšem myšlenka, že občané tak bohaté země jako jsou Spojené státy americké, by dobrovolně pracovali o několik let déle, je ještě stále nová. Po většinu dvacátého století se hranice věku pro odchod do důchodu snižovala, zatímco průměrná délka života se prodlužovala. A zdálo se, že tento trend nic nezastaví: v roce 1950 bylo aktivní součástí pracovní síly 46 procent mužů ve věku 65 a více let, ale do roku 1985 tento podíl poklesl na pouhých šestnáct procent. Příliv žen na pracovní trh tento celkový pokles vyvážil je zčásti.
Od poloviny osmdesátých let se však vývoj začal ubírat skutečně nečekaným směrem. Trend se zcela obrátil a čím dál tím více starších Američanů se rozhodovalo pokračovat v práci. Tento vzestup se na poměrně slabém pracovním trhu v posledních letech ještě zrychlil. Podíl mužů ve věku 65 a více let na celkovém počtu pracovních sil vzrostl téměř na pětinu, což je nejvíce od sedmdesátých let minulého století.
Nedávné prodloužení pracovního věku lze jistě zčásti přičíst na vrub poklesu na burze, k němuž došlo poté, co v roce 2000 vývoj na burze dosáhl maxima. Tento pokles totiž poškodil důchodové úspory. Stále méně pracovníků také mělo dobře sestavené plány penzijního pojištění, respektive jeho výnosů, které by jim umožňovaly odejít do důchodu ještě v mladém věku. Finanční situace ale jistě není jediným důvodem, který vede starší Američany k tomu, aby pracovali déle. Federální rezervní fond vypracoval studii, která dokládá, že rodiny s vyšším věkovým průměrem rozhodně nechudnou. Průměrná hodnota majetku rodin, jejichž hlavou je osoba ve věku 55 až 64 let, mezi lety 1992 až 2001 prudce vzrostla o 74 procent (po dopadech inflace) a do dnešní doby se pravděpodobně ještě zvýšila.
Neméně důležité bylo odstranění některých základních překážek, které Američanům bránily v pozdějších odchodech do důchodu. V roce 1986 Kongres na základě rovných práv zakázal povinný odchod do důchodu s výjimkou několika málo povolání, jako je například pilot letecké společnosti. A studie, které postupně nahrazují zmíněné plány výnosů penzijního pojištění, nepracují s předpokladem, že by lidé měli do důchodu odcházet po dosažení určitého věku.
ČLOVĚK JE TAK MLADÝ, JAK SE CÍTÍ
Dnešní starší generace Američanů, která je velice fit, práci nepociťuje jako zátěž. Mnozí lidé po šedesátce se nepovažují za staré. Jednou z nich a dobrým příkladem je Theodora Emiko „Teddy“ Yoshikamiová (61), organizátorka kulturních programů newyorského Amerického muzea přírodní historie. Ve svém volném čase hraje na velký buben v japonské perkusionistické skupině. „Každý bývá překvapený, když prozradím, kolik mi je,“ směje se bývalá tanečnice.
Generace baby boomu je na svůj věk velice zdravá, čilá a odhodlaná vést aktivní život. Dvě třetiny lidí, které loni zpovídal Ústav pro výzkum zaměstnaneckých dávek (Employee Benefit Research Institute), uvedly, že si hodlají v důchodovém věku vydělávat. Výzkum zaměřený na generaci baby boomu, který v lednu tohoto roku provedla AARP, dospěl k závěru, že dva z pěti pracujících ve věku mezi 50 a 65 lety mají zájem spíše o postupný „rozfázovaný“ odchod do důchodu a nestojí o ostrý řez a ukončení veškerých pracovních aktivit najednou. Takřka 80 procent respondentů rovněž uvedlo, že by program postupného odchodu do důchodu pociťovalo jako povzbuzení k delšímu setrvání v pracovním procesu. Nelze samozřejmě předpokládat, že všichni z nich tato svá odvážná předsevzetí uskuteční, ale trend pracovat je zřejmý.
Dobrý zdravotní stav k tomuto rozhodnutí rovněž přispívá. Podíl osob mezi 65 až 69 lety, které trpí nějakým hendikepem, jenž má nepříznivý dopad na jejich schopnost pracovat, poklesl z téměř 28 procent v roce 1995 na méně než 22 procent v loňském roce. Vývoj lékařské vědy odstraňuje z cesty řadu problémů, které pro pracující vyššího věku bývaly důvodem pro odchod do důchodu. Například společnost Genentech Inc. oznámila 23. května letošního roku, že při testech léků upravujících vznik kožních skvrn zjistila, že tento lék starším osobám zlepšuje zrak. Lepšímu zdravotnímu stavu se těší také lidé, kteří vykonávají méně namáhavou práci díky automatizaci a poklesu objemu výroby. Výsledky studie Městského ústavu (Urban Institute) uvádějí, že podíl pracovníků ve věku mezi 55 a 60 lety, kteří odpověděli, že při své práci nevynakládají žádné větší fyzické úsilí, vzrostl z 32 procent v roce 1992 na 38 procent v roce 2002.
METODA POKUSŮ A OMYLŮ
Dostupné informace svědčí o tom, že se zlepšuje i duševní zdraví. Elizabeth Zelinská z University of Southern California zjistila, že onemocnění srdce, vysoký tlak a cukrovka přímo poškozují funkci mozku. Uvádí, že má důkazy o tom, že moderní medicína začíná tato onemocnění zvládat lépe. Díky tomu má starší generace lepší paměť i další mozkové funkce. Steven Ferris z Lékařské fakulty Newyorské univerzity, který je šéfem Emmy Shulmanové, očekává, že starší pracující budou zanedlouho moci těžit jak z dostupných léků na podporu paměti, tak i z technických pomůcek, jako osobních digitálních asistentů a vyhledávacích zařízení. Steven Ferris k tomu dodává: „Ještě můj tatínek, jak si ho pamatuji, měl všude papírky s poznámkami. Ty už si dnes lidé psát nemusejí.“
Starší pracovníci, kterým se daří a na pracovišti, prospívají, mívají ceněné znalosti a dovednosti, i když ty se začasté standardními testy poměřovat nedají. Nejdůležitější ale je to, že obvykle dokážou řešit nejasně definované obchodní problémy na základě svých zkušeností, což je postup, který se na papír zapsat nedá, jak vysvětluje psycholožka Regina Colonia-Willner, předsedkyně poradenské skupiny Praktická inteligence v práci (Practical Intelligence at Work Inc.), která působí v Boca Raton na Floridě. Uvedla i příklad, jak vyřešit spolupráci s náročným a tvrdohlavým šéfem. Na základě studie, v níž podrobila zkoumání 200 bankovních manažerů, dospěla ke zjištění, že nejvyšší „praktickou inteligenci“ prokázali rovným dílem staří i mladí, ti starší ovšem excelovali i tehdy, dosáhli-li v klasických testech inteligence pouze průměrných výsledků v rámci své věkové skupiny. „Což znamená, že praktickou inteligenci věkem neztrácíme,“ shrnuje Regina Colonia-Willner, „to je schopnost, o kterou nepřijdeme.“
Zažité klišé, že starší pracovníci jsou nepružní a netvůrčí, je rovněž zveličené. Přesvědčili se o tom ekonomové David W. Galenson z University of Chicago a Bruce A. Weinberg z Ohio State University. Výsledky jejich průzkumu je dovedly k závěru, že inovace, s nimiž přicházejí starší lidé, budou pravděpodobně „experimentálnější“ než „koncepční“ inovace pocházející od mladších lidí, kteří se spíše zaměřují na boření starých forem. Koncepční typy většinou „osvítí“ nápad jako blesk z jasného nebe, kdežto experimentátoři nové myšlenky budují na základě celoživotních pozorování, pokusů a omylů. Mezi experimentátory, kteří mnohdy nejlepší díla vytvořili v pozdějších etapách života, patří třeba malíři Henri Matisse a Paul Cézanne, spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij i architekt Frank Lloyd Wright.
Některé osvícené společnosti již začínají těchto poznatků využívat. Najímají nebo si udržují starší pracovníky, s nimiž uzavřou smlouvu o pružném pracovním úvazku a nabídnou jim širokou škálu školení. United Technologies Corp. ročně vynaloží více než 60 milionů dolarů na vzdělávací program pro zaměstnance, v jehož rámci hradí náklady na studium, kterému se ve volném čase věnují zaměstnanci bez ohledu na věk. Jedenašedesátiletý vedoucí mechanik Ed Perez, který pro United Technologies Corp. pracuje v zařízení Hamilton Sundstrand v Miramaru na Floridě, dokončuje bakalářské studium práv. Už před dvěma roky dokončil mimořádné studium řízení letecké údržby a doufá, že bude pokračovat ve studiu práv. „Pokud mi bude dopřán čas a společnost bude mít peníze, budu studovat dál,“ potvrzuje.
Třiašedesátiletý George David, prezident a generální ředitel United Technologies Corp., sám ve věku, kdy už si člověk může vstupenky do kina kupovat se slevou pro důchodce, argumentuje tím, že vzdělaný pracovník jako Ed Perez odvádí mnohem lepší práci, a to bez ohledu na to, na co se při studiu zaměřuje. Navíc tento stimul, možnost bezplatného vzdělání, oslovuje ty nejkvalifikovanější, nejzkušenější a už motivované pracovníky United Technologies Corp. Společnost tak nalezla způsob jak si udržet ty pracovníky, o které stojí nejvíce. Absolventi a frekventanti tohoto programu jsou skutečně mateřské společnosti věrni, zůstává jich u ní o 20 procent více než ostatních pracovníků.
ZKUŠENOSTI JSOU VELICE CENNÉ
Consolidated Edison Inc., newyorská elektrárenská společnost, se pokouší uchovat si své starší pracovníky výhodami, jako jsou celoživotní vzdělávání a nabídka odborné péče o osoby vyššího věku. Velmi jí záleží na tom, aby si uchovala zkušené pracovníky, jako například Fredericka R. Simmse (67), manažera útvaru řízení krizových situací. Simms za svůj téměř padesátileté pracovní působení u Consolidated Edison Inc. už zažil snad všechno, od poruch hlavního vodovodního potrubí až po teroristický útok na newyorské Světové obchodní středisko. Důvěra a osobní vztahy jsou u práce tohoto druhu holou nezbytností a Frederick R. Simms si tyká s požárníky a dalšími pracovníky krizových služeb po celém Manhattanu. Consolidated Edison Inc. ho nedávno vyslala na dvoudenní seminář zaměřený na „chytré způsoby práce s lidmi“. „Už nemám ten elán, jaký jsem míval, ale pořád to stačí na to, abych pracoval šestnáct hodin, když budu muset,“ shrnuje F. R. Simms. „Vím, že ve společnosti jsou rádi, když tam jsem,“ dodává.
Se staršími pracovníky se běžně setkáváme v prodeji takových maloobchodních firem jako Home Depot Inc. a CVS Corp., ale nový je jejich podíl mezi vysoce placenými pracovníky ve špičkových pozicích. MITRE Corp., organizace pro výzkum a vývoj se sídlem v Bedfordu ve státě Massachussettes, se obává ztráty kvalifikovaných pracovníků v oborech jako radarová technika, protože radary jsou pro dnešní mladé inženýry již dávno zapomenutým uměním. A tak povolává zpět pracovníky, kteří už byli na odpočinku, na částečný úvazek nebo tak, aby byli k dispozici v případě potřeby. Útvar energetiky Národní energetické technologické laboratoře v Morgantownu v Západní Virginii si rovněž dobře uvědomuje, jakou hodnotu představují starší pracovníci s technickou odborností. Inženýra chemie Hugha D. Guthrieho (86) dále zaměstnává na plný úvazek jako technického poradce zčásti proto, že přichází s myšlenkami, které by mladší inženýry nenapadly ani ve snu. Hugh D. Guthrie k tomu říká: „Už mám nějaké zkušenosti, a tak se na věci dokážu dívat s určitým nadhledem. Ne že bych viděl vždycky všechno správně, ale umím se na to podívat pokaždé jinak. Tou nejcennější službou, kterou ale společnosti poskytuji, je stimulace myšlenkových procesů lidí, kteří pracují na projektech.“
Bohužel, řada společností ještě tyto výhody docenit nedokáže. Společnost pro řízení lidských zdrojů, sdružení manažerů personalistů, uvádí, že 59 procent dotázaných členů neprovádí aktivní nábor starších pracovníků a 65 procent nepodniká žádné konkrétní kroky k udržení starších pracovníků. Úřad pro pracovní statistiku zjistil v roce 1995, když se na tuto věc naposledy dotazoval, že pracovníkům ve věku od 55 let výše se nabízí pouze jedna třetina objemu školení nabízeného pracovníkům ve věku mezi 45 a 54 lety. Marian Stoltz-Loike, generální ředitel poradenské firmy SeniorThinking LLC, uvádí, že manažeři často ani nevědí, že starší pracovníci dostávají nevyslovený vzkaz, že školení už není určeno pro ně.
Ekonomové dospěli ke zjištění, že podniky, které starším pracovníkům poskytují méně školení, se připravují o nezanedbatelné příležitosti pro rozvoj. Výzkumy totiž dokládají, že starší lidé sice ovládají informační techniku pomaleji, zato však s méně chybami. Propuštění pracovníci, kteří absolvovali školení na městských středních školách ve státě Washington, byli rovněž podrobeni výzkumu, jehož výsledky prokazují, že finanční přínos je u starších pracovníků stejně vysoký jako u těch mladších. Z toho jasně vyplývá, že výsledky školení dopadly na úrodnou půdu.
Nezablokují déle pracující starší pracovníci kariérní postup těch mladších? Možná ano. Zaměstnavatelé ovšem více znepokojuje pravý opak. Nedostatek pracovních sil, který by mohl nastat, pokud by příslušníci generace baby boomu masově odešli na odpočinek a nebylo by, kdo by je nahradil. Kongresový výbor pro rozpočet předpovídá, že v průběhu nadcházejících deset let se zpomalí nárůst pracovní síly téměř o polovinu.
Spojené státy americké dokážou využívat potenciálu svých starších občanů lépe než většina evropských zemí, v nichž jsou časné odchody do důchodu běžnou praxí, protože vyplácené důchodové dávky jsou vysoké. Šest z deseti Američanů ve věku od 55 do 64 let ještě pracuje, zatímco v Evropské unii jsou to pouze čtyři lidé z deseti.
Chytrá politická rozhodnutí, jako zrušení většiny zákonných ustanovení upravujících odchody do důchodu, pomohla USA vybudovat si pozici, v níž jsou schopné využít schopností a energie starších lidí. Příjemci dávek sociálního zabezpečení mohou od roku 2000 čerpat tyto dávky v plné výši nehledě na to, kolik vydělávají po dovršení 65 let. Daňový úřad navrhl změnu pravidel, od příštího roku by lidé, kteří dosáhnou věku nejméně 59 a půl roku, měli mít možnost čerpat část svých důchodových dávek a přitom pokračovat v práci. A protože by lidé nemuseli kvůli získání důchodových dávek rovnou odcházet do důchodu, odborníci předpokládají, že by pracovali s největší pravděpodobností dále. Navrhovaná pravidla jsou rozhodně krokem správným směrem, ačkoliv zaměstnavatelské svazy si stěžují na přílišnou byrokratickou zátěž, která je s tím spojena.
MOTIVACE
Jak jinak by se dal využít pracovní potenciál starších lidí? Do systému platového ohodnocení a důchodového zabezpečení bychom měli zavést více pružnosti a vytvořit rámec, který by dával více možností než jen rozlišení na základě věku. Poradce Ken Dychtwald, autor knihy Věková vlna (Age Wave), doporučuje ke zvážení příklad Deloitte Consulting LLC, který vysoce ceněné starší pracovníky motivuje k setrvání v zaměstnání jmenováním do pozice „vrchní manažer“. Jako další stimul se nabízí pružná pracovní doba i pracovní místo, práce na zvláštních projektech i možnost věnovat se výzkumu a výuce.
Další eventualitou by bylo umožnit společnostem přestavět klasicky definovaný systém důchodů vyplácených v dávkách, který stimuluje k odchodu do důchodu již ve věku 55 let na systém zůstatkových plánů. V něm by nebyl zapracován žádný podnět k odchodu do důchodu. Změny tohoto druhu byly od roku 1999 znemožněny vzhledem k oprávněným obavám z diskriminace na základě věku, i když Bushova administrativa navrhovala zákonné úpravy, které by pomohly odrazit se z tohoto mrtvého bodu. Kroky, které by zabránily nepříznivým dopadům přechodu na systém zůstatkových plánů na starší pracovníky, jsou jistě namístě. Taková opatrnost ovšem vede k uchovávání systému, jež lidi motivuje k odchodu do důchodu, i když by ještě mohli společnosti mnohým přispět.
Nejkontroverznější myšlenkou ale zřejmě je rozbití spojnice mezi věkem a dávkou. Po šedesátce a sedmdesátce pokračuje v práci stále více lidí, a proto by dávky měly být upraveny tak, aby lépe vyjadřovaly, jak moc lidé pracují a čeho v práci dosáhli.
Důležité také bude ještě jednou promyslet a definovat úlohu sociálního zabezpečení v ekonomice, v níž rostou příjmy a zároveň se prodlužuje průměrná doba života. Sociální zabezpečení by mělo sloužit jako záchytná síť pro ty, kdo jsou skutečně příliš staří na to, aby pracovali, a nemají ani žádné úspory, ale zároveň by mělo miliony příslušníků generace baby boomu motivovat k tomu, aby setrvali v pracovním procesu a vytvářeli hodnoty nejenom pro sebe, ale i pro celou ekonomiku.
Z toho vyplývá logický závěr: věková hranice pro odchod do důchodu by se měla postupně zvýšit až na 70 let. Pak by se měla zmrazit veškerá zvýšení dávek na základě dožití vyššího věku. Jako nezbytnost se také jeví zvýšení věkové hranice (dnes 62 let), po jejímž dosažení mají lidé nárok na odchod do předčasného důchodu. Výzkumy dokládají, že mnozí lidé pokládají oficiální věkovou hranici pro odchod do důchodu za jasný signál k opuštění řad pracujících, ačkoliv po zbytek života budou dostávat poukázky na mnohem nižší částky. Zvýšení věkové hranice pro předčasný důchod by těmto lidem vyslalo jiný jasný signál, že 62 let je pro většinu lidí příliš málo na odchod v dnešní době, kdy maraton běhají ještě sedmdesátníci.
Zvýšení věkové hranice pro odchod do předčasného důchodu by bylo obzvláště těžké pro dělníky se zdravotními problémy nebo pro ty, kteří musí při výkonu svého povolání vynakládat větší fyzickou námahu. Jako možné řešení se nabízí liberalizace podmínek programu sociálního zabezpečení pro pojištění pracovní nezpůsobilosti. Dodatečné výdaje, které by vznikly při vyplácení těchto dávek, by byly vyvážené úsporami ze zvýšení věkové hranice pro oba důchody, předčasný i řádný.
Není sporu o tom, že americké hlavy ve stále větší míře šedivějí. Řešení tohoto demografického vývoje ovšem máme přímo před očima. C. Eugene Steuerle, vedoucí pracovník Městského institutu, v květnu sdělil sněmovnímu výboru: „Padesátníci, šedesátníci a sedmdesátníci se dnes stávají v naší ekonomice jedním z nejméně využitých lidských zdrojů.“ Bude-li generace baby boomu pracovat déle a produktivněji, pomůže americké ekonomice v dalším rozvoji, i když její osobní „tachometry“ budou ukazovat stále více.
Starší a chytřejší Podniky se často chovají tak, jako by starší pracovníci pro ekonomiku znamenali přítěž, která má nepříznivý dopad na její produktivitu, flexibilitu a inovace. Výzkumy však dokazují, že starší pracovníci jsou podceňováni.
Dva druhy inovací Kreativitou nejsou obdařeni pouze mladí. Ekonom David Galenson z University of Chicago rozlišuje mezi dvěma druhy novátorů. Prvním z nich jsou ti, kdo boří staré formy, to jsou takzvaní „koncepční novátoři“, jako Maya Linová, autorka památníku vietnamských veteránů. Ti své nejlepší práce vytvářejí v mládí. Naproti tomu „experimentální novátoři“ (jako spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevský a sochař August Rodin) produkují svá nejlepší díla v pozdějším věku a čerpají z celoživotních zkušeností, pozorování, pokusů a omylů.
Zdravá těla Elizabeth Zelinská, gerontoložka, která působí na University of Southern California, zjistila, že nemoci, jako vysoký krevní tlak, cukrovka a onemocnění srdce, hrají klíčovou úlohu při poklesu mozkových funkcí u starších osob. Tyto stavy dnes dokážeme léčit a skutečně poměrně snadno zredukovat kognitivní zaostávání starších pracovníků. Krátce a stručně“ medicína dnes oddaluje úpadek duševních sil.
Řešení problémů Klasická měření duševních funkcí nezachycují schopnosti důležité v obchodní oblasti, jako nashromážděné poznatky a úsudek. Psycholožka Regina Colonia-Willner, předsedkyně poradenské skupiny Praktická inteligence v práci, zjistila, že manažeři, kteří si ve vyšším věku vedou s úspěchem, dokážou řešit špatně definované problémy, i když ve standardních psychometrických testech nedosahují lepších výsledků než jejich vrstevníci.
Kompenzace Pokles rychlosti, úsudku a paměti, ke kterému dochází po dvacátém roce, je vyvážen nárůstem slovní zásoby, ten totiž probíhá až zhruba do padesátého roku života. Timothy Salthouse, psycholog, který působí na University of Virginia, zjistil, že starší pracovníci kompenzují své nedostatky chytrými strategiemi. Starší písařky například dokážou během pauz v přepisovaném textu dočíst mnohem dál, čímž vyvažují pokles schopnosti přepisu mluveného textu.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
