V kolektivu by měly být zastoupeny všechny generace
Pamatuji si to velice dobře. Když jsem před dvěma roky nastupoval do své funkce, bylo mi jasné, že se neobejdu bez dobré asistentky, která se v mém pojetí měla stát mojí pravou rukou. Tudíž jsem zadal tehdejší personální ředitelce požadavek, co od této dámy očekávám a budu vyžadovat.
Neuplynula ani půlhodina a volala mi, zda nedošlo k nějakému omylu v otázce věku. Zeptal jsem se proč? Odpověděla, že požaduji dámu středních let. Na což jsem reagoval, zda je v tom nějaký problém. Odpovědí mi bylo: „Pane řediteli ve vašem věku (v té době by mi bylo 30 let), vy nechcete nějakou mladou dívku po škole, ať již střední či vysoké? Odpověděl jsem, že na svém požadavku nehodlám nic měnit.
Musím konstatovat, že jsem našel to, co jsem hledal, a že jsem maximálně spokojen. Nicméně, reakce personální ředitelky mě donutila k hlubšímu zamyšlení nad touto otázkou. Proč firmy, ať již české nebo zahraniční, odmítají schopné pracovníky, kteří dovršili určité věkové hranice? Vrátím–-li se k výběru své asistentky, představa, jak nějaká mladá pohledná slečna ladných tvarů a křivek se neustále přede mnou natřásá a rafinovaně žensky dává vyniknout svým půvabům, mi nepřipadá jako ideální (v zaměstnání), když se člověk musí soustředit na řešení různých důležitých záležitostí. Přece jen žádný muž, pokud není zrovna ryze čtyřprocentní, není imunní vůči různým představám či touhám, i když se jim brání.
Ale to jen na okraj. Vraťme se k nastolené otázce. Ideálním řešením je, když v kolektivu jsou rovnoměrně zastoupeny všechny generace – mladá, střední, starší i nejstarší. Každá je totiž schopna dát na stůl jiné přednosti. Ale ne vždy je to možné, a to z různých důvodů. Podíváme–li se k nám, a to hlavně do zahraničních (nadnárodních) společností, vidíme jednoznačně, že jejich zájem je především o pracovníky mezi 25–35 lety a preferenčně s dvou až tříletou praxí. Tudíž ani ne o absolventy vysokých škol, o středních ani nemluvě. Jejich zájem o pracovníky nad 50 let je téměř nulový. Jak říká jeden můj dobrý přítel: „Jak tvůj věk začíná pětkou, nemáš šanci. Toto je zvláště s podivem. Ve světě – hlavně v USA – velice vzrůstá zájem o pracovníky nad 50 let. Spousta amerických firem všech oblastí si totiž uvědomila, co jim tito zaměstnanci mohou přinést: léta zkušeností a kontaktů, které se ani na nejprestižnějších školách nedají naučit, vyrovnanější přístup k životu (zpravidla mnohaleté fungující manželství, dospělé děti, finanční zázemí), což znamená, že se mohou soustředit na svou práci. Oni nepracují, protože musí, ale protože je to baví. A co je ještě více překvapující, je to, že v určitých aspektech jsou mnohem agresivnější a cílevědomější než jejich o deset patnáct let mladší kolegové.
Každá společnost se musí přizpůsobovat skutečnosti. Americký průzkum prokázal, že počet lidí v USA mezi 20–34 lety se snížil o šest milionů za posledních deset let, zatímco počet lidí nad 50 let se zvýšil o dvanáct milionů. Podle amerických projekcí se dá předpokládat, že počet lidí nad 50 let se zvýší o 21 milionů do roku 2010, zatímco počet lidí mezi 20–34 lety, se zvýší ve stejném období jen o čtyři miliony. (České průzkumy na toto téma zatím nejsou k dispozici).
Tím, že lidé vedou delší a zdravější život, se naprosto oprávněně začínají ptát: „Co je starý? Můj přítel, jeden z nejvýznamnějších hollywoodských agentů, mi na moji otázku „How old are you? („Kolik je vám let? ) odpověděl „My father is 102 years old, therefore, I am 62 years young“. („Mému otci je 102 let, tudíž jsem 62 let mlád. )
Myslím, že managementy nejen zahraničních, ale i českých firem by se nad tímto měly řádně zamyslet a začít importovat ze Spojených států nejen cigarety, alkohol, ale progresivnější a racionálnější způsob myšlení v této oblasti.
