Špatný dojem z kuchyně nezachránil ani dezert
Tam, kde v Praze pod Parukářkou ustoupily žižkovské pavlačové domy nové zástavbě, kde vznikly současné stavby s moderními byty a sídly firem různého věhlasu, kde bylo možné setkat se s desítkami charakteristických hospůdek, je dnes všechno jinak. V objektech inovovaného „střihu“ se krom jiného objevily i restauranty, které chtějí do kdysi svérázné „utopencové“ gastronomie této čtvrti vnést nový styl. Zvědav, jak se to daří, nechal jsem si jeden z těchto podniků doporučit a navštívil jej.
Tam, kde stávala od roku 1825 fabrika na zbraně a munici, někde uprostřed Jeseniovy ulice, najdete Restauraci V Kapslovně. Není snadné ji objevit, z Jeseniovky je nápis na fasádě viditelný pouze ze vzdálenějšího chodníku. A to jen když víte, kde hledat. Nebylo divu, když jsem ono místo podvakráte minul, aniž bych zaregistroval velká kovová písmena na stěně domu, tím méně oprýskanou tabuli, prázdnou a nedbale opřenou o schodiště. Po dvou dotazech jsem ale přece uspěl. Jak podnik postrádal venku důraznější poutače, byl uvnitř budovy propagován více než vehementně. Šipky na stěnách, směřující do suterénu, informovaly o tom, že „již jen třináct kroků, dva schody a potom doprava“ nebo „posledních osm metrů“ nedají nikomu zabloudit ani v místech, kde by se restaurace hledala jen těžko.
Neútulnou chodbou v kdysi sklepních prostorách jsme byli s mým kolegou a partnerem pro dnešní večeři navedeni do vlastních místností podniku. Členitý interiér s poněkud nízkým podhledem, ostře žluté stěny do jedovata tónované osvětlením, zelený „tapecírunk“ a zelené prostření. K tomu ještě z každého otvoru klimatizace se dere hojné listoví rostliny, které – zdá se mi – se říkávalo „blázen“, pohříchu umělé. Také vitráže na sklepních oknech pod stropem, vyvedené ve stejně ostrých valérech zelené a žluté, dokreslují studený pocit, prostý sebemenšího uklidňujícího prvku. Posadili jsme se ke stolu tak, abychom mohli pozorovat jednak „cvrkot“ v sále, jednak nahlížet do baru, zda se tam něco děje.
Velice přívětivá servírka, která jen průměrnou zdatnost ve věcech odborných dokonale nahrazovala vstřícným přístupem a maximální snahou, nám předložila nabídku a my se jali sestavovat naše dnešní hody. V lístcích, nikterak nápaditých formou ani obsahem, jsme nečetli dlouho. Byla sezona chřestu, takže jsem z předkrmů zvolil teplý chřest, za nímž následoval Řecký steak s jogurtovou omáčkou, podle jídelníčku zvanou Zaziki. Před kolegou se měl objevit krabí koktejl a v závěsu za ním steak z lososa se zeleninou. V čase, kdy jsme ucucávali aperitiv a čekali na krmi, probudil se v hospodě život. Dva či tři bodří Žižkované v pruhovaných tílkách, přesně takoví, jak je trefně vykreslili ve svých parodiích pánové Rada a Žák, vyvedli své kypré maminy a dorůstající ratolesti na večerní rozptýlení. Tím bylo popíjení četných půllitrů smíchovského – další novum, Žižkov býval vždy doménou Kozla – což se odbývalo za bujarého povyku a častého třískání sklenicemi. Všechny ty zvuky byly do míry jen těžko únosné násobeny ozvěnou v nízké místnosti s dlážděnou podlahou, měnily se v kakofonii až děsivou. Omladina dostala lavór smažených hranolků s tatarkou i kečupem a k pohodě večera chyběl už jen razantně zatančený rejdovák.
Veselí vylákalo i kuchaře, usadil se na baru, dal si nalít a zdálo se, že naši objednávku nebere na vědomí. Někde tady mne poprvé napadlo, že v novém oděvu této části Žižkova se stále skrývá její starý duch, kvasem doby nijak nedotčený.
Kuchtík se nicméně brzy nabažil a vrátil se ke své práci, takže po chvíli se před námi objevily předkrmy. Aby ale na baru bylo co k dívání, vyšla se porozhlédnout i pomocná kuchařka, která se usadila na baru tak, že směrem k nám vytrčila panímandu, přetékající mezi madly barové stoličky. Pokud to měl být počin ke zvýšení apetitu, nevyšel. Tím spíše, že oba první chody nesly výraznou pečeť toho, že péče jim věnovaná byla hodně povrchní. Chřest měl coby hlavní chuťový prvek slaně kyselou pachuť nálevu a výraznou stopu po plechu, v němž byl uložen, a to prosím v čase plné sezony, kdy není problém opatřit si dobrou čerstvou surovinu domácí provenience. Ani použitý přeliv nezvedl mdlý dojem. Zcela bez chuti a matného lesku podpořil můj velice nízký optimismus ve věcech příštích. Kolega nad svým krabím koktejlem nejevil nadšení, vyvolávané dobrým soustem.
Podobně se nesla i další věta této neveselé kapitoly. Steak z lososa byl tuhý a drolivý. Zasypaný horou zeleniny, bez jakékoli další úpravy vyvrženou na talíř rovnou z igelitu, který také dal celému jídlu výraznou stopu, byl jen dalším podnětem k poklesu nálady, již takto se pohybující někde u absolutní nuly. Moje jídlo mělo stejný otisk kuchařovy snahy. Vypražený kus vepřového, vyvolávající asociace o podešvi, doprovázený tmavou omáčkou, štědře „vylepšenou“ polévkovým kořením, která neměla s avizovaným „Zaziki“ pranic společného. Vše navíc doprovázeno identicky stejným dozdobením, totiž haldou bílého a modrého zelí, navršenou na salátovém listu rozměrů přímo mičurinských. To provázelo i předkrmy, takže z toho nutně vycházela myšlenka, až ne tolik kacířská, že se jedná o tutéž garnituru, které jsme se u chodu předchozího ani netkli.
Kolega, mladší a méně tolerantní, již nechtěl se zdejší kuchyní experimentovat a nechal se přemluvit jen ke kávě. Já jsem se rozhodl ještě zkusit štěstí s dezertem, který bývá často světlým bodem i ponurých tabulí. Nemohu si ale pomoci, zázrak se nekonal. „Zmrzlinové profiterolky“, zmražené kuličky těsta plněné zmrzlinou, se – pokud mi paměť slouží – podávají jako doplněk ke kávě, nebo i samostatně, ale rozhodně ve stavu rozmrzlém. Ty moje byly kamenné a ledové.
Po večeři, na níž byl jediným světlým bodem výběr vzácných vín za neuvěřitelně příjemné ceny a kde obsluhující dáma kouzelně skloubila milý přístup s obratností medvíděte, jsem zauvažoval o tom, kolik se toho vlastně na Žižkově změnilo. A 863 korun, které jsem zaplatil a z nichž větší část padla na víno, bylo v tomto případě – vzhledem k tomu, že Campari nebylo Camparim, jídlo nebylo požitkem a pohoda nebyla zdaleka dostatečnou - investicí téměř ztracenou.
Restaurace V Kapslovně
Pod Parukářkou 39/4, 130 00 Praha 3
Tel.: 02 / 71 77 19 32
Otevírací doba: pondělí až pátek 11.00–23.00, sobota a neděle na objednávku
Počet míst: salonek 22, restaurace 36
Druh kuchyně: bez bližší specifikace
Přijímané platební karty: ne
Jazyková vybavenost personálu: čeština
Země původu nabízených vín: Austrálie, Česká republika, Francie, Chile
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 6 bodů z 10
Prostírání 5 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 5 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 7 bodů z 20
Celkem: 31 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Šunková rolka s chřestem 40,-
Zelná polévka s klobásou 18,-
Smažené krabí tyčinky, citron 45,-
Žraločí steak s tymiánovou omáčkou 130,-
Zapečená vepřová kapsa (žampiony, niva, šunka, eidam) 99,-
Banán v čokoládě 40,-
Výběr z vinného lístku
Freixenet brut Gordon 420,-
Veltlínské zelené 120,-
Alsace Pinot Blanc ´96 180,-
Chardonnay Gran Reserva ´96 - Chile 230,-
Zweigeltrebe rosé 190,-
Frankovka ´98 170,-
Beaujolais ´97 295,-
Pinot Noir Rerserva ´97 – Chile 200,-
