Agenturní zpráva
VÍDEŇ 29. prosince (zpravodaj ČTK) - Reklamní kampaň u příležitosti nadcházejícího předsednictví Rakouska v Evropské unii přijde o erotický náboj. Kurátoři projektu „euroPART“ se dnes rozhodli vyřadit poutače s dráždivými náměty, které vyvolaly odmítavé reakce veřejnosti. Zmizí plakát s dívkou oděnou jen v kalhotkách v podobě vlajky EU i obrazy zachycující sexuální hrátky tří nahých osob s maskami vysokých představitelů USA, Británie a Francie.
Rakouské úřady si mohly ušetřit ostudu a nařčení z cenzury a sexuálního puritánství, kdyby oplzlé billboardy zakázaly jednoduše proto, že ohrožovaly bezpečnost dopravy. Byl by s nimi jistě souhlasil každý, kdo viděl jejich záběry u zasněžených silnic ucpaných pomalu se linoucími řadami automobilů. A kdo by s nimi nesouhlasil, mohl by se jít klouzat.
„Umění je to, co vám projde,“ prohlásil kdysi slavnostně Andy Warhol a otevřel tím stavidla imbecilní degeneraci činností, jimž se z jakýchsi nepochopitelných důvodů stále říká umění. Tanje Otojicové a Carlosu Airesovi to holt tentokrát neprošlo. Ne ani tak proto, že si Rakušané řekli dost paskvilu, dejte nám opravdové umění, nýbrž proto, že Rakousko je tradičně zemí sexuálního puritánství a potlačeného libida - díky tomu tam taky vznikla psychoanalýza. Taky se díky tomu dá snadno pochopit, že ze všech těch asi sto padesáti výtvarných paskvilů se sundalo jen těch pár oplzlých, zatímco rakouskou zimní krajinu nadále krášlí „díla s evropskou symbolikou“ – která se zřejmě nedopustila „výrazného překročení meze vkusu a únosnosti“ ani nebyla „nechutná a sexistická“, jak ty oplzlé billboardy recenzovali kancléř Schüssel a salzburská hejtmanka Burgstallerová. Ta ještě dodala, že člověk by se měl takovýmto věcem vyhýbat, neboť jsou “ponižováním žen a neslouží Evropě k dobru”.
Jedno z těch nejgeniálnějších nadále vystavovaných děl má na černém pozadí načmárnuté bílé zkřížené křivé čáry znázorňující zřejmě světové strany, se slovy LIFE nahoře, DEATH dole, COOL vlevo a SHIT vpravo. Sdělující nám nejspíš, že levice je cool a pravice je shit – jak dávno vědí všichni umělci požívající slušného živobytí z grantů levicových vlád. Na dalších vidíme třeba ženu, které z úst vyrůstá kytka, nebo podnikatele ležícího na hromadě nabouraných automobilů. Ze znatelně euroskeptických kompozic vyniká šibenice složená z vět „rovné spotřební návyky“ a „ideální trh“, přičemž šibeniční smyčku tvoří hvězdičkový kruh vlajky EU.
Když se podíváme na Otojicové billboard ženského klína oděného do tmavomodrých kalhotek se zlatým kroužkem evropských hvězdiček zářících na Venušině pahorku, nezbývá nám než zakroutit hlavou, co ti Rakušané blbnou, vždyť je to obrázek spíš cudný. Ňadra a hlava ženy jsou přikryty prostěradlem, klín samotný je nepopiratelně krásný, není na něm nic nevkusného ani pornografického, celé ohanbí je oděno, nikde ani nevyčuhuje chmýří. Slintavější obrázky najdete „na živo“ na kterékoli evropské pláži. Dokonce na něm ani není nic, co by znevažovalo EU. Otojicova jako řádná evropská umělkyně tím určitě chtěla říct, že EU je cool a sexy a rozhodně se nepokoušela naznačovat, kam by EU měla jít. EU si místo sundávání z tohoto billboardu EU mohla udělat skvělou reklamu a kalhotky nechat masově vyrábět v Číně a prodávat na každém rohu každého města každé země každého světadílu s nápisem „Navštivte EU“.
Otojicova jistě není současný ženský Michelangelo a ani nehrozí, že by na to chtěla aspirovat. Zato ale je to recesistka šířící dobrou náladu, kde jiní její současníci působí depresi. Proslavila se nejvíc fotografií nesmírně krásného nahého štíhlého a pevného těla mladé dívky slovanské tváře s oholenou hlavou a domodra vyholeným ohanbím dávajícím obrázku nádech mladistvé dráždivosti, která má v mužském divákovi vzbuzovat plačtivý stesk, že pedofilie je zakázaná. Obrázek se jmenuje „Hledám muže s pasem EU“. A opět – lepší reklamu si EU sotva mohla od jakéhokoli umělce přát.
Aires je trochu větší morous, jeho práce sestávají z fotografií rembrandtovsky či tizianovsky nasvícených bizarních, ale mrzutě se tvářících postaviček - jako třeba zamračení řezníci nebo rozšklebení mrzáci. Často jsou oděny ve všelijakých dobových kostýmech a zasazeny do obrazových rámů. To vše jim dává jakýsi nádech pozdní renesance. Že své umění bere Aires zbytečně moc vážně, nám dal najevo i sdělením, že jeho fotografické kompozice nahých těl s maskami britské královny a prezidentů Bushe a Chiraka souložících na střeše nejsou míněny pornograficky, nýbrž naivně a ironicky a že jsou „poctou Pieru Paolu Pasolinimu.“ A ještě taky že vyjadřují „nejnedávnější změny v Evropě a výsledné prostorové konstrukce“. Prostorové konstrukce?
Billboardy znázorňují „různé sociální, historické a politické aspekty vývoje Evropy“, vysvětlili organizátoři celého výstavního projektu, na který vláda dala milion eur a který oslavuje 60 let rakouské republiky a deset let členství v EU. Ten Airesův skupinově souloživý prý „konkrétně protestoval proti globalizaci“. Aha.
Do živé umělecko-politické debaty o tom, co umění smí a co nesmí a zda to má stát platit, přispěl stručně i Jörg Haider označením celé výstavy za „nadbytečné pitomosti“, a dokonce i státní tajemník pro umění Franz Morak přiznal, že „reklamní akce pro EU tématicky selhala“. Socialistická strana se od výstavy distancovala prohlášením, že je to jen „marketingová kampaň spolkového kancléře“ a kulturní mluvčí Zelených Zinggl mávl rukou, že nestojí za to se nad aférou vzrušovat. Sociálnědemokratická místopředsedkyně parlamentu Prammerová výstavu označila za „skandál, v němž jsou ženy vystavovány na odiv sexistickým a urážlivým způsobem a světoví státníci nepřístojně zneuctíváni“.
„Laciné tretky dělané na efekt,“ připustil jeden ze známějších rakouských umělců Günter Brus, ale přimlouval se, že „celá ta šaškárna se měla nechat v klidu proběhnout“.
A jeho kolega Hermann Nitsch si přiložil, že „politici promrhali peníze na velkou hovadinu“.
„Rakousko si zadělalo na svou vlastní Nipplegate,“ korunoval svoje zklamání Carlos Aires narážkou na americké koncertní show, při němž zpěvačce Janet Jacksonové vypadlo v detailním záběru ňadro i s bradavkou a celá Amerika se otřásala, jako by se na ni snášelo peklo samo.
Šťastná to země, která se ještě dokáže takto vyrajcovat.
