Fenomén politických hnutí bez hodnotového zakotvení se chystá ovládnout sněmovnu
Snad nikdy ještě týden před volbami nepanovala tak silná nejistota, jak to všechno dopadne. Zatímco v dřívějších volbách byly dlouho dopředu rozhodnuty dvě třetiny voličů a kampaně nakonec ovlivnily jen třetinu z nich, letos to vypadá úplně opačně. Průzkumy volebních preferencí dávají sice nějaké informace o trendech, ale skutečný výsledek odhadnout nemohou.
A přitom jde o hodně. Je jasné, že končí druhá etapa české demokracie. Ta první, transformační, kdy většina společnosti stála za politiky, kteří měnili zemi na standardní tržní ekonomiku, demokracii s občanskými právy a povinnostmi, skončila pádem menšinové vlády ODS před patnácti lety. Druhá, kterou zahájila menšinová vláda Miloše Zemana, měla být maturitou, při níž politické strany projdou zkouškou pravidelného střídání moci a vyvažování pravých a levých priorit občanů. České politické elity však bohužel neuspěly. Druhé období utnul zásah policie v sídle vlády a nastolení vlády bez legitimity, jejímž jediným smyslem bylo obsadit neboli politických hnutí bez hodnotového zakotvení, seskupených pouze za účelem uchopení moci, nabral na síle a nyní se chystá ovládnout sněmovnu. Není nereálné, že by ANO, Úsvit a Zemanovci mohly dohromady posbírat až třetinu všech mandátů a následně rozhodovat, kdo bude vládnout a jak se obsadí důležité resorty. Výrazně by tím změnily tuhle zem. Že by to mohlo být k lepšímu, o tom lze silně pochybovat.
Není to jen zkušeností s Věcmi veřejnými a jejich šéfem Vítem Bártou. Pod záminkou boje s korupcí už podstatně zesílila policie a justiční orgány. Fízlování všeho a všech, stíhání politiků i lidí z byznysu bez přesvědčivých důkazů a zahájené za velmi podivných okolností přesně zapadá do systému, který mohou tyto volby porodit. Umožňují držet obrovskou a s demokracií neslučitelnou moc v úzkém kruhu vyvolených, kteří vědí nejlépe, co je pro nás ostatní nejlepší. Lid bude mít svůj klid na práci, jenže skutečná korupce je v systémech pevné ruky vždy přítomna. Pouze se o tom nesmí moc mluvit.
důležité posty ve státních firmách a v úřadech. Takový malý puč.
Za těch patnáct let se politický boj o hodnoty, jako je svoboda, volný trh či sociální solidarita, proměnil v boj o místa u korýtek.
Pravice jde levici po krku a naopak. Hodnoty jsou upozaděny a hovoří se o nesmyslnosti dělit politiku na pravicovou a levicovou, když se má dělit na dobrou a špatnou. A dobrá je ta vláda, v níž jsou na klíčových místech odborníci, a ne politici. Důležité je dnes podle velké části veřejnosti zavést pořádek a zatočit s těmi lumpy, kteří mohou za to, že se všichni nemáme tak, jak bychom si přáli. A až se to podaří, zavládne „zemský ráj to na pohled“.
Lidé volají po jednoduchých a bezbolestných řešeních. A víra, že pokud se odstraní korupce, tak se nebude muset šetřit a všichni budou mít všeho dost, je nezdolná, jako svého času bývala ona pověstná víra uhlířská se srpem a kladivem ve znaku.
Tenhle osudový omyl zásadně změní vládnutí v příštích letech. Fenomén Věcí veřejných Ano, tradiční strany na tuto budoucnost zadělávaly dlouho a intenzivně svými vnitřními spory a boji i příliš snadným ústupem od principů k pragmatismu koaličního vládnutí. Stejně jako podléhání zájmům někdy dosti morálně sporných skupin byznysmenů a neschopností se očistit. To se týká především ODS, která byla posledních sedm let vedoucí vládní stranou. Avšak i přátelé Lidového domu se vraždili v drahé restauraci či padali za velmi záhadných okolností z posedu rovnou na hlavu. To se pak těžko vysvětluje, že příště už to bude úplně jinak, lépe a poctivě.
Hodnoty, které jsou pro většinu občanů stále podstatné a jimiž řídí své osobní životy, však nezmizely a lidé je budou v politice hledat dál. Ve státě považovaném za firmu je najdou jen těžko. Proto věřme, že tradiční model demokracie, jejímž základem jsou politické strany pravicové a levicové s jasně vymezenými hodnotami, dostane šanci na reparát. Tak šťastnou volbu.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
