Neshoda v ČEZ? Část manažerů energetické firmy chce údajně odložit výstavbu nových jaderných bloků do doby, než se zlepší situace na trhu
Má cenu vůbec stavět? Otázka, která v posledních měsících zaměstnává manažery firmy ČEZ v souvislosti s plánovanou dostavbou dvou bloků Temelína. „Ve vedení firmy se de facto pracuje se třemi verzemi,“ potvrdil týdeníku Euro dobře informovaný zdroj. První verze, o které se nahlas moc nemluví, počítá se zastavením tendru na dostavbu Temelína a odložením plánované výstavby dvou nových bloků o několik let. Tedy na dobu, kdy bude na trzích příhodnější situace. „K této variantě se kloní poměrně velká část manažerů,“ dodal zdroj. Oficiálně ale ČEZ prostřednictvím mluvčího Ladislava Kříže uvádí: „Pracujeme v současnosti se dvěma variantami, ta o odložení tendru mezi nimi není.“ Které varianty to tedy jsou? Zda se má ČEZ do budování bloků pustit sám, nebo si do projektu přizve finančně silného partnera. „Ve vedení ČEZ převládá názor, že by bylo lepší s budováním počkat, naopak výstavbu nového zdroje prosazuje majoritní vlastník ČEZ, tím je stát. Z ekonomické roviny se celá záležitost dostává do politicko-strategické. Tedy: jak zmírnit závislost Česka na dovozu energií a jak zajistit co největší energetickou soběstačnost země,“ říká zdroj z vedení firmy.
Německá hrozba
Týdeník Euro se proto rozhodl jednotlivé varianty porovnat. Ta první, tedy žádné dva nové bloky Temelína nestavět, by potěšila především zelené umanutce z Horních Rakous. Důvodů pro toto řešení je několik. Cena elektřiny na burzách, až na menší výkyvy, již několik měsíců po sobě klesá. Zatímco loni v červenci se na pražské energetické burze prodávala megawatthodina elektřiny u kontraktu na rok 2013 za 55 eur, minulý týden se cena stejného kontraktu pohybovala kolem 47,5 eura za megawatthodinu. Důvodů pro tak výrazný pokles je několik. Patrně tím nejpodstatnějším je vývoj výroby energie z obnovitelných zdrojů v Německu. S poměrně drahou elektřinou vyrobenou ze slunečníků a větrníků se v Německu, respektive na lipské burze, obchoduje přednostně. Jinými slovy, dokud se neprodá, nesmí se na burzovním parketu nabízet proud vyrobený v jiných zdrojích, jako jsou uhelné, plynové či jaderné elektrárny. Denní cena elektřiny na celé burze se přitom odvíjí od poslední nabídky elektrárny, která má pokrýt aktuální poptávku. Což znamená, že pokud po obnovitelných zdrojích přijde na řadu elektřina z jaderné elektrárny, je výsledná cena na velmi nízké úrovni. Stav na německé burze přímo ovlivňuje cenovou hladinu obchodů i na té české. Jak již bylo řečeno, tady se prodává megawatthodina elektřiny za necelých padesát eur. Tak nízká cena pak ohrožuje samotnou návratnost investice, jako je výstavba nové jaderné elektrárny. Cena dvou nových bloků v Temelíně se odhaduje zhruba na dvě stě miliard korun. Pokud se mají prostředky investované do elektrárny vrátit, musí se cena megawatthodiny na burze pohybovat nad úrovní 57 eur. „Hrozí, že Němci potáhnou přes dotace obnovitelné zdroje nahoru, tím potáhnou vzhůru ceny pro spotřebitele, ale samotná silová elektřina bude levnější, což výrazně ovlivňuje investice do jiných zdrojů. Pro ostatní typy energie to bude spíše nevýhodné,“ konstatoval v polovině května šéf ČEZ Daniel Beneš na jednání hospodářského výboru sněmovny.
Zpoždění, zdražení
Jenže je tu i další strašák, ze kterého se může v kombinaci s nízkými cenami elektřiny pro návratnost investice ČEZ do Temelína namixovat smrtící koktejl. > Velká část projektů výstavby jaderných elektráren se totiž oproti původním plánům zpožďuje až o několik let, a tím pádem i výrazně prodražuje. Všichni tři zájemci o dobudování Temelína sice shodně tvrdí, že jsou schopni dodržet objednavatelem stanovené termíny, zkušenosti ale hovoří o něčem jiném. Pokud pomineme těžkosti a zdražení, které provázela výstavba prvních dvou bloků v Temelíně, je tu i několik čerstvějších příkladů. Třeba budování finského reaktoru Olkiluoto 3. Dokončení zařízení se odkládá z roku 2009 až na rok 2014. Navíc s tím, že původní cena vzroste téměř dvojnásobně, z 3,5 až na 6,5 miliardy eur. Skluz je i ve výstavbě francouzské elektrárny Flamaville, namísto roku 2012 bude hotova o čtyři roky později. Oproti původnímu rozpočtu vzroste i konečná cena projektu. Navíc je tu i další reálná hrozba, že Evropská komise prosadí přísnější pravidla pro provoz jaderných elektráren. Což neznamená nic jiného než další zdražení projektu a tím i prodloužení návratnosti vložených investic.
Podobná opatření prosazují v Evropském parlamentu již pár měsíců především někteří poslanci z Rakouska a Německa. „Věcné argumenty jdou v tuto chvíli stranou. Převládá hysterie, jejíž vznik se datuje k událostem v japonské Fukušimě. Část poslanců navíc vidí v jaderné energetice možnost, jak se zviditelnit a získat hlasy voličů,“ konstatoval jeden z českých europoslanců.
Půlka z jádra
ČEZ přitom bez nového velkého zdroje v následujících letech jen stěží obhájí svoji dominantní pozici ve výrobě elektřiny v Česku. Nutně jej potřebuje. Řada tepelných uhelných elektráren na severu Čech dosluhuje a bude zapotřebí je něčím nahradit. Moc možností, jak to udělat, přitom není. Nahradit natolik masivní množství elektřiny z obnovitelných zdrojů není možné. Dalším řešením je výstavba a modernizace tepelných elektráren. Jenže zásoby hnědého uhlí v Česku jsou omezené a pomalu docházejí. S jedním z klíčových dodavatelů této energetické suroviny, společností Czech Coal, navíc vede ČEZ ostré spory.
Přístupu k dalším milionům tun hnědého uhlí, jež by naplnily takřka bezedné kotle elektráren, brání stále platné územní limity, které udávají hranice, kam až se může těžit. Jejich prolomení je politicky takřka neprůchodné. V úvahu nepřichází ani masivní výstavba tepelných elektráren na zemní plyn. Alespoň zatím, vzhledem k cenám plynu, investičním nákladům a aktuálně nízkým cenám elektřiny, jsou takové zdroje nerentabilní. Jedinou možností, ať se to někomu líbí nebo ne, je proto jaderná energetika. Ostatně její rozvoj doporučují v připravované aktualizované Státní energetické koncepci i odborníci v čele s bývalým předsedou Akademie věd Václavem Pačesem. V chystaném dokumentu vládě doporučují, aby v roce 2030 pocházela polovina v Česku vyrobené elektřiny z jádra. Materiál, který bude mít zásadní vliv na dění v České energetice v následujících desítkách let, naopak doporučuje skončit se štědrými dotacemi pro obnovitelné zdroje, jakmile jejich podíl na celkové výrobě dosáhne patnácti procent, a zvýšit tlak na efektivnější využívání tuzemských zásob uhlí. Definitivní podobu návrhu aktualizované Státní energetické koncepce by měl ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba obdržet do konce letošního srpna.
Varianta sám se státem
Ale zpět k dostavbě Temelína. I z výše uvedeného je patrné, že stát, jakožto majoritní vlastník firmy, bude nutit ČEZ k tomu, aby dostavěl dva nové bloky v Temelíně, a jak se zdá, i k rozšíření nejstarší české jaderné elektrárny v Dukovanech o jeden blok. V této souvislosti připadá v úvahu varianta číslo dvě. Tedy vystavět jaderné bloky ve vlastní režii. Bez pomoci státu to ale nebude jednoduché. Návratnost projektů typu dostavby Temelína je za současné situace na trhu značně nejistá. A tak manažeři ČEZ již dlouhé měsíce vyjednávají se státem o tom, aby energetické firmě pomohl nést alespoň část rizik spojených s výstavbou nového zdroje. Vláda přitom možnou podporu pro výstavbu Temelína již několikrát připustila. Třeba ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba prohlásil, že dostavba dvou nových bloků v Temelíně není ryze komerční projekt. Samotný šéf ČEZ Daniel Beneš dle svého dřívějšího vyjádření preferuje model, který k podpoře výstavby jaderných elektráren zvolila Velká Británie. Stát tam garantuje výkupní cenu elektřiny vyrobenou z jádra. Pokud cena na burze klesne pod stanovenou úroveň, stát majiteli elektrárny rozdíl dorovná ze svého. Pokud je naopak vyšší, zisk jde do vládní kasy. Proti takovému řešení je ale část české odborné veřejnosti, jež takovou podporu přirovnává k dotacím, kterými stát podporoval rozvoj solární energie v Česku. Jak to v tomto případě dopadlo, není třeba připomínat. Jsou ale i další možnosti, jak by stát na sebe mohl převzít část rizik spojených s výstavbou jaderné elektrárny. Mimo jiné i tím, že by se zaručil bankám za část úvěru, který si ČEZ na výstavbu Temelína vezme. Dalším modelem financování, běžným ve Francii, je participace budoucích velkých odběratelů elektřiny na samotném budování jaderné elektrárny. Firmy zaplatí za odběr proudu dopředu, investor tak získá část potřebných financí a plátci jistotu, že se jim po několik let nebudou měnit ceny elektřiny.
Dvacet dopisů
Další variantou, která zajistí dostatek finančních prostředků na výstavbu Temelína a rozloží možná rizika na více subjektů, je výstavba nových jaderných bloků ve spolupráci s nějakým silným partnerem. S tímto řešením by za dodržení některých podmínek souhlasil i stát. ČEZ již rozeslal zhruba dvacet dopisů potenciálním partnerům s nabídkou na spolufinancování stavby. Pokud se česká firma s někým na spolupráci dohodne, získá nový partner na projektu minoritní, ale významný podíl, který by se měl pohybovat od deseti do čtyřiceti procent. ČEZ ale o partnerovi nerozhodne do doby, než vyhodnotí nabídky jednotlivých uchazečů o výstavbu dvou bloků temelínské elektrárny. Hodnota kontraktu se má pohybovat kolem dvou set miliard korun. O dostavbu Temelína se uchází trojice zájemců, americko-japonský Westinghouse, francouzská Areva a rusko-české konsorcium MIR 1200. Tvoří jej společnosti Atomstrojexport, Gidropress a česká firma Škoda JS. Zájemci museli do 2. července předložit své nabídky. Tendr doposud nemá žádného favorita. Vedení ČEZ sice tvrdí, že rozhodne kvalita předložené nabídky, tedy především cena, technické řešení a podobně. Již nyní je ale zřejmé, že rozhodování o dodavateli bude hlavně politickou záležitostí. Vláda ale zatím v této souvislosti není jednotná. Někteří ministři dávají s odkazem na klíčové vztahy s USA přednost Westinghousu a současně s tím tvrdí, že ruské konsorcium je potenciální hrozba pro českou energetickou soběstačnost do budoucna. Jiní zase upozorňují na slib Rusů zajistit až sedmdesát procent výstavby dvou bloků v Temelíně od tuzemských dodavatelů. Další členové vlády pro změnu poukazují na to, že si Česko nemůže rozhodit dobré vztahy s Bruselem, kde je hybnou silou Francie. Na její vládu má své páky další uchazeč o dostavbu Temelína, francouzská Areva. „Kvalita předložené nabídky bude rozhodující tak z padesáti procent. Dalším významným kritériem bude, které dva zbývající účastníku tendru bude výhodnější vyřadit. Jinými slovy, bude výhodnější naštvat,“ tvrdí vysoký vládní úředník.
Fukušima? Zapomeňte
Události v japonské Fukušimě, kde radiace uniklá z elektrárny zamořila desítky kilometrů čtverečních v jejím okolí, měla nadlouho ukončit celosvětovou jadernou renesanci. Jak se zdá, stačilo jen několik měsíců a vše je zase jinak. „Zaznamenali jsme jen krátkodobý, několikaměsíční útlum objednávek. Jejich objem aktuálně opět roste bez ohledu na události ve Fukušimě,“ tvrdí generální ředitel společnosti Rosatom Sergej Kirijenko. V této souvislosti tvrdí, že firma registruje jednu zásadní změnu. Rostou požadavky investorů na bezpečnostní vybavení jaderných elektráren. Firma aktuálně staví jedenáct jaderných elektráren, na dalších dvanáct má objednávky. Mezi zeměmi, které se nově rozhodly začlenit do „jaderné rodiny“, v nejbližších letech přibude například Bangladéš nebo africká Nigérie. Odborníci navíc upozorňují, že s výjimkou Německa plánuje další rozvoj jaderné energetiky i většina dalších zemí, které ji využívají již dlouhá desetiletí. Například USA, které se po více než třicetileté pauze rozhodly stavět další jaderné zdroje. Firma Westinghouse získala letos v únoru povolení vystavět dva reaktory v elektrárně Vogtle ve státě Georgia, další dva bloky pak bude společnost budovat v Jižní Karolíně. Vědci se shodují, že jaderná energetika je jediná, která je oproti jiným zdrojům schopna pokrýt rychle rostoucí celosvětovou poptávku po elektřině. Navíc za ekologicky přijatelných podmínek, tedy bez produkce emisí skleníkových plynů. Na druhé straně je ale nutné vyřešit problém, jak naložit s vyhořelým palivem. Mezi investory není zájem jen o klasické velké jaderné zdroje. V budoucích letech se má projevit i další trend, a to budovaní menších reaktorů, které budou svojí produkcí schopny zajistit dodávky elektřiny pro menší města nebo průmyslové zóny. Zařízení, jehož sestavování bude připomínat spíše stavebnici, má mít proti svým „velkým bratrům“ několik výhod. Na jeho pořízení nebude nutné vynaložit investice v řádu desítek miliard korun. Navíc s ohledem na „stavebnicový systém“ bude jeho montáž mnohem jednodušší, a tudíž nebudou hrozit tak velká zpoždění jako v případě větších celků. Ne vždy je navíc nutné takové zařízení stavět na pevné zemi. Ruské Baltské závody jako první na světě dokončily výstavbu plovoucí jaderné elektrárny. Zařízení pojmenované Akademik Lomonosov s kapacitou reaktoru 70 megawattů je schopné zajistit elektřinu nejen pro středně velké město, současně s tím ale může proudem zásobit i odsolovací zařízení mořské vody v místech, kde je nedostatek pitné vody. Rusové chtějí do roku 2015 postavit dalších sedm takových elektráren. Podobná technologie ale není žádnou novinkou. V šedesátých letech zásobovala plovoucí jaderná elektrárna americké provenience elektřinou Panamský průplav. Koncem sedmdesátých let ale Američané plovoucí elektrárnu kvůli neklidné situaci v Latinské Americe povolali zpět do vlasti. Toliko oficiální důvod. Ten neoficiální hovoří o tom, že po zpřísnění bezpečnostních podmínek pro provoz jaderných elektráren se jim plovoucí jaderka přestala vyplácet. Stále více se hovoří i o dalších možnostech využití jaderné energie. Jednou z nich jsou i vizionářské plány, dle kterých by mohla za několik let vlastnit svoji jadernou elektrárnu takřka každá domácnost, která disponuje potřebným místem k její výstavbě, například zahradou. Většímu rozvoji ale brání – kromě technologických možností – i doposud nevyřešená otázka, kdo bude hlídat „domácí“ reaktory před možnými nájezdy teroristů, či způsob financování takových projektů. Logicky se vývoj technologií dotkne i velkých jaderných elektráren. Vědci již několik let bádají nad vývojem reaktorů, kterým říkají Generace IV. Ty by měly být mnohem spolehlivější a bezpečnější než současné jaderné bloky. Ve hře jsou tři vývojové větve reaktorů, které se označují technickým názvem množivé. Rozdíl je ve využití média při chlazení zařízení, tedy buď olova, helia nebo sodíku. První taková zařízení již testují Francouzi a Rusové. Základní vlastností zmíněného chlazení je, že se v nich tvoří více štěpného materiálu než zařízení potřebuje k výrobě elektřiny. V reaktoru se uran 238 mění v plutonium, které lze využít jako palivo i v jiných reaktorech. Směrů výzkumu je v této souvislosti několik, jedním z nich i reaktory, které jsou chlazeny tzv. tavenými solemi. Tento zcela nový koncept, kdy je palivo v tekutém stavu, umožňuje spalovat i použité palivo ze současných jaderných elektráren. Tato technologie prý ale bude připravena ke komerčnímu využití zhruba za pětadvacet let.
