MARTIN ŠPRYŇAR, GENERÁLNÍ TAJEMNÍK SDRUŽENÍ DOPRAVCŮ ČESMAD BOHEMIA - Ceny paliv rostou a dopravcům den po dni utahují smyčku kolem krku. „Jedinou šancí jak přežít, je přenést zvýšené náklady na zákazníka,“ tvrdí generální tajemník sdružení Česmad Martin Špryňar.
Osm evropských zemí zažilo v posledních týdnech stávky proti vysokým cenám pohonných hmot. Viděli jsme blokády silnic, paralyzovanou dopravu, byli i mrtví. Podle vás jsou čeští speditéři na hranici přežití a stát jim místo pomoci hází klacky pod nohy. Proč jste tedy nesáhli k síle?
Snažíme se udržet to v rámci konstruktivních jednání. V půlce července máme schůzku s premiérem Mirkem Topolánkem, kde budeme prezentovat naše požadavky. Potom se uvidí.
Abyste tu polévku nevařili příliš dlouho.
Jistě, i to by se mohlo stát. Volání po tvrdých opatřeních je stále silnější, podle některých hlasů jsme k nim měli přistoupit už dávno. Ale je možné se tomu divit? Mnozí kolegové léta obtížně budovali své firmy a teď jim hrozí zánik, to vše za blahosklonného přihlížení státu.
Vraťme se teď ale na začátek. Nákladní doprava zažívá těžké časy, ceny pohonných hmot rostou v celé Evropě. Situaci jste chtěli řešit na vládě, premiér Topolánek vám ale vyhověl až poté, co jste ho přitlačili ke zdi přenesením celé otázky na mezinárodní úroveň…
To rozhodně ne. Setkání celoevropské organizace dopravců IRU jsme plánovali tak jako tak, navíc pan premiér se schůzkou nakonec souhlasil ještě před zmíněným zasedáním. Ostatně tlačit na současnou vládu čímkoliv evropským by bylo jako mávat před ní červeným hadrem, to by nebyla rozumná taktika.
Jak vypadalo jednání v IRU?
Velmi bouřlivě. Čím jižnější stát, tím temperamentnější postoje, naopak třeba více izolovaní a konkurencí méně ohrožení Švédové to brali všechno celkem v klidu. Výsledkem debaty je rezoluce, kterou teď budou národní svazy projednávat se svými vládami. Příští týden bude další setkání, kde se uvidí.
Co požadujete?
V prvé řadě srovnání výše daní na pohonné hmoty v celé Evropské unii. Není možné, aby ještě dnes některé státy nedržely dohodnutou úroveň. Například polští dopravci jezdí na zemědělskou naftu a díky tomu převzali velkou část trhu na severní Moravě.
Konkrétně Česmad navíc inicioval požadavek, aby se jednotlivé vlády soustředily i na narovnání podnikatelského prostředí v tomto sektoru. S daní nebo bez, ropa už levnější nebude, tohle je jediná cesta, jak zajistit firmám stabilitu.
Tím narovnáním myslíte co? Vždyť doprava je byznys jako každý jiný, žádné speciální omezení se jí netýkají.
Jenže patří k nejvíce regulovaným a zdaněným sektorům vůbec. Obrovský problém je navíc to, že se nedaří přenést naše zvýšené náklady na zákazníka. Konkurence je velmi tvrdá a rozdílné podmínky v jednotlivých státech některé dopravce zvýhodňují. A třeba pro nás je pak prakticky nemožné zvedat ceny, protože bychom přišli o práci na úkor speditérů z těchto zemí. Popřípadě těch firem, které nastavená pravidla nedodržují, a tak mohou jezdit levněji. Právě určení a vynucení stejných podmínek pro všechny je proto jednou z hlavních věcí, které od Unie žádáme.
Máte nějaký konkrétní příklad rozdílných podmínek pro domácí a zahraniční společnosti?
Třeba teď vstoupil v platnost nový systém vzdělávání řidičů. Vyšlo to z Bruselu a státy to měly implementovat. Jenže zatímco někde je ten profesní průkaz možné získat prakticky za tisícikoruny, u nás to ministerstvo zpracovalo v legislativní zmetek, který bude firmy stát desetitisíce. Ty ovšem nemá kdo zaplatit, takže budou chybět noví šoféři. I když je to samozřejmě do značné míry chyba českého státu, Unie by měla dohlédnout na to, že její nařízení dopadnou na všechny stejně. Když už je musí vydávat.
Což nás vrací zpět do české kotliny a k jednání s vládou. S čím do debaty půjdete?
Určitě s požadavkem na snížení spotřební daně. I když návrh ČSSD na snížení daně o dvě koruny u nafty a dvě padesát u benzinu není kvůli unijním minimům průchozí, snížení o korunu šedesát u nafty reálné je.
Jenže i když je to pro mnohé firmy velmi citlivá otázka, a třeba v Liberci tak nedávno proběhla akce na podporu snížení této daně, v reálu nic zásadního nevyřeší. Někdo v Perském zálivu otočí kohoutem, ropa vyletí o dvacet dolarů a do měsíce to máme zpátky na stojanech. Ale stát by tím alespoň vyjádřil podporu našemu podnikání.
A připravil se o nemalý peníz do rozpočtu?
Ne nutně – do značné míry by výpadek kompenzoval zvýšeným výběrem DPH souvisejícím s rostoucími cenami. I tak bychom to ale raději řešili takzvaným profesionálním dieselem. Tedy vracením části daní právě jen dopravcům, podobně jako je tomu u zemědělců. Čímž by se dopad na státní kasu oproti plošnému snížení omezil.
Co ještě bude tématem jednání?
Z těch ekonomických nástrojů by určitě pomohly i slevy na mýtu, jak je tomu ve Francii nebo Itálii. Platily by pochopitelně pro všechny dopravce, ti čeští by z nich ale z logických důvodů profitovali nejvíc. A navrhneme i možnost dotací na obnovení vozového parku za efektivnější a ekologičtější vozidla. To už dnes funguje třeba ve státní správě.
Zmínil jste ekonomické nástroje. Co ty neekonomické?
Ty jsou možná ještě důležitější a navíc by rozpočet nic nestály. V prvé řadě je nutné něco udělat s katastrofálním státním odborným dozorem. Dnes je to tak, že si Unie i vláda pro nás vymýšlí neuvěřitelné množství příkazů a zákazů a pak je nikdo nekontroluje. A vede to jen k tomu, že poctivé firmy nedokáží držet krok s těmi hrajícími unfair a krachují. Jak totiž mohou zvedat kvůli drahé naftě cenu, kdy jiní laxním přístupem kontrolních orgánů leckde ušetří a mohou jezdit levněji?
Tím vaše návrhy pravděpodobně nekončí.
Také zkusíme znovu položit na stůl dlouhodobý problém spoluzodpovědnosti odesilatele za hmotnost vozidla. Dnes jsou za nadváhu penalizováni řidiči, přitom často nevinně. Přistaví kamion a u nakládky třeba nejsou, řídí se tím, co jim odesilatel řekne a napíše do dokumentů.
Podobně i objektivní odpovědnost dopravce, kdy šoféři občas překročí maximální délku řízení. Třeba když jim po týdenní zahraniční cestě chybí půl hodiny domů. Bez ohledu na opakované upozorňování zaměstnavatele, že ty limity je třeba dodržovat. A majitel pak půl roku na to dostane padesát tisíc pokutu. Není prostě úplně správné, že dopravce za řidiče zodpovídá, i když vedle něj nesedí a nemůže jej vždy kontrolovat a ovlivnit.
Většina zmíněných požadavků ale není nic nového a na jejich zavedení pracujete už dlouho. Na rovinu: Proč si myslíte, že je zrovna teď prosadíte?
Protože dopravci už jsou opravdu zahnáni do kouta. A jak jsem řekl na začátku, když nepřistoupíme k razantním opatřením my jako Česmad, nějaké jiné uskupení do protestní akce půjde určitě. Stát se navíc chová arogantně, politici dělají, že se jich to netýká. I když vědí, že třeba i ty zahraniční firmy, u kterých tak slavnostně přestřihávali pásky, jsou na dopravě závislé.
Jak reálně tedy vidíte své šance na úspěch?
To si netroufnu říct. Nebylo by to ani taktické, ani příliš slušné k dalším stranám. Ale jasné je, že nejproblematičtější budou finanční otázky.
Řekněme, že se vám podaří vaše požadavky na evropské i české půdě prosadit. Co potom?
Podívejte, z devadesáti procent spočívá řešení současných problémů v potřebě přenést náklady na zákazníka, tam to budeme směřovat. Ale právě těch deset procent českého i unijního vlivu, využité na zkultivování celého tržního prostředí, nám může pomoci sednout si se zákazníky k jednacímu stolu jako rovní s rovnými. Vezměte si třeba splatnost faktur, která je u nás běžně přes sto dní. Přičemž daně, mýto, všechny poplatky je třeba platit hned. Takže další náš požadavek je i na stanovení povinného třicetidenního limitu na faktury. Aby majitel jednoho dvou aut jezdící pro velké firmy měl nějaké páky v ruce.
Ještě k cenám na pumpách. Vy jste v poslední době vyjádřili přání, aby se jimi zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Už máte nějakou reakci?
Nešlo o nějaký formální podnět, spíše o jakýsi vzkaz přes média. Přijde nám zvláštní, že ještě před rokem stála nafta u nás prakticky nejmíň ze střední, možná i celé Evropy a všichni k nám jezdili tankovat. A dnes patříme do té horní poloviny, přičemž se daně nijak nepohnuly a cena ropy roste pro všechny.
Proč jste v tom případě nezvolili formální postup?
Pravděpodobně na to dojde.
Čeká vás bitva na domácí půdě a také nejspíš tvrdé střety v rámci celé Evropy. Stíháte ještě řešit neuzavřenou otázku zákazu pátečních jízd?
Musíme, kdyby to prošlo, byla by to katastrofa a znamenala by okamžité bojkoty v ulicích. A aby toho nebylo málo, osmého července zveřejní Brusel zprávu o internacionalizaci externích nákladů nákladní dopravy. To česky řečeno znamená, že kamiony údajně neplatí za všechny škody, které působí, třeba ekologické. Uvidíme, k čemu to povede. Takže ano, máme práce víc než dost.
Osobnější otázka na závěr: Není trochu skličující obhajovat zájmy dopravců, kteří jsou dnes takřka veřejnými nepřáteli?
Podívejte, my nejezdíme pro zábavu. Dokud budou lidé chtít plné obchody, rajčata v zimě, jablka z Itálie a jogurty z druhé půlky republiky, musí počítat s tím, že je to něco bude stát. Je to prostě daň za konzum.
