MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ (MZE) S ŽÁDNOU PODPOROU BIOLIHU V ROCE 2004 NEPOČÍTÁ A TAKÉ STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND (SZIF) NEBUDE JEHO VÝROBU REGULOVAT. PODNIKATELÉ BY PROTO MĚLI ZVÁŽIT EFEKTIVITU SVÝCH INVESTIC DO BIOLIHOVÝCH PROJEKTŮ.
Nejperspektivnější energetickou plodinou je cukrová řepa
Přes řadu nevýhod se v ČR s jeho produkcí stále počítá Mylná je představa, že ministerstvo zemědělství bude výrobu biolihu dotovat a rezortní instituce (SZIF) celý proces regulovat. Podle Dany Večeřové z tiskového oddělení ministerstva zemědělství se s žádnou podporou biolihu v roce 2004 nepočítá. Také Státní zemědělský intervenční fond nebude v oblasti výroby biolihu nic regulovat, ani do ní intervenčně zasahovat. „Počítá se pouze se spoluprací v oblasti hospodaření s komoditami (obiloviny), jehož mechanizmus SZIF již ovládá, a práce se tak výrazně usnadní,“ konstatovala Večeřová. Obdobná situace je mimochodem v zemích EU. Jak informoval Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE), Unie v tomto roce ukončila programy podpor směrované na energetické plodiny v rámci tzv. set-aside a od roku 2005 bude vyplácet na hektar energetických plodin tzv. uhlíkový kredit 65 EUR/ha. O podobě těchto dotací pro nové země by měla ČR ještě jednat, Evropská komise zatím navrhuje na tyto účely dotace v režimu přímých plateb, to znamená 25 procent podpor z původních zemí EU pro nově přistupující státy v prvním roce vstupu, 30 procent v dalším roce a tak dále. NEJMÉNĚ VHODNOU SUROVINOU JE OBILÍ Zásadní mýlkou je též předpoklad, že pro výrobu biolihu je možné vyčlenit tisíce hektarů obilovin, které budou tvořit dominantní podíl suroviny k jeho produkci. Teoreticky lze sice tuto cestu zvolit, byla by však ze všech nejnákladnější. Nabídka obnovitelných zdrojů, jak ostatně již několik let upozorňuje ředitel VÚZE Tomáš Doucha, bude podléhat tržním principům. Podnikatelé by proto měli zvážit efektivitu svých investic do biolihových projektů. V ČR navíc ještě nezazněly zásadní informace z nedávné celoevropské konference věnované obnovitelným zdrojům a strategii Evropské unie v této oblasti. Podle analýz by mělo být do roku 2010, kdy je třeba v EU dosáhnout stanoveného podílu obnovitelných zdrojů na celkové energetické spotřebě, převedeno od 3,2 až do 10,3 procenta zemědělského půdního fondu na produkci biomasy určené pro výrobu energie. Jako nejperspektivnější energetická plodina se přitom jeví pro někoho překvapivě cukrovka, která je trojnásobně efektivnější než obiloviny. „Pokud bychom uvažovali plochu 5,5 milionu hektarů energetických plodin, pak tato plocha zajistí při pěstování energetické cukrovky devět procent energetické potřeby v Unii, při pěstování energetické řepky pět procent a energetického obilí tři procenta energetické potřeby EU,“ konstatoval Zídek na základě analýz EU. BIOMASA NENÍ VHODNÁ PRO DOPRAVU Užití biomasy pro pohonné hmoty je podle Zídka odborníky z EU považováno za neekonomické a neekologické zejména kvůli nevýhodnému poměru vložené energie k energii získané. „Preferovat by se mělo přímé spalování, místní řešení energetických potřeb v návaznosti na komunální sféru,“ uvedl Zídek. Jako významný zdroj energií se naopak spíše jeví odpady z potravinářského průmyslu. „Podle některých odborníků by tato energie mohla plně pokrýt požadované objemy energií stanovené EK,“ informoval Zídek. Další možností, také ekonomicky výhodnější, jsou takzvané „nespecifické metody enzymatického rozkladu biomasy“, jejichž technologie jsou ve stádiu dokončování výzkumu a v SRN se již staví první velké výrobní kapacity na rozklad celulózy. K tomu existuje mimochodem i v ČR zpracovaná analýza Organizace na podporu energetických technologií (OPET), podle níž je výroba biolihu hydrolýzou celulózy asi třikrát efektivnější. Na jednotku vložené konvenční energie se totiž hydrolýzou získá podle OPET 16 jednotek ekologické energie, kvasnými procesy využívajícími jako surovinu cukrovku, řepku nebo obilí ale jen šest jednotek. NA SYSTÉMU PRODUKCE BIOLIHU SE DOSUD PRACUJE Přes uvedené nevýhody se s produkcí biolihu v Česku počítá, ale neměla by se přeceňovat. V každém případě nebude možné, aby se na výrobě biolihu „živilo“ se státní podporou několik různých podnikatelských skupin, jako tomu bylo mnoho let v případě výroby bionafty. Stát totiž dotoval zemědělce, výrobce metylesteru řepkového oleje (MEŘO) a ještě takzvané „míchače“, kteří mixovali MEŘO ve stanoveném poměru s klasickou naftou. Cest se ale nabízí několik a inspirace může přijít i ze zahraničí. V Polsku například stát nehodlá zmíněné míchače vůbec podporovat, pohonná směs obohacená biolihem by měla být mísena přímo na pumpách. MZe se zase podle Večeřové přiklání k mixování na terminálech, které zásobují více čerpacích stanic. Tak či tak, způsob, jakým v minulosti vstupoval do podnikatelských vztahů v případě bionafty stát prostřednictvím SZIF, je podle Zídka pro EU nepřijatelný pro financovaní ze strukturálních fondů. Nový projekt, který v současné době MZE s Bruselem konzultuje, také tento mechanizmus neobsahuje a pro Unii je tedy podle Večeřové přijatelný. Perspektivy a základní teze produkce biolihu v ČR představil loni na podzim ministr zemědělství Jaroslav Palas. Poté se stala otázka jeho výroby námětem řady rozporuplných článků a reportáží. DOKUMENTY EU O ZÁVAZNÉM PODÍLU OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ**
White paper COM (97) 599 o dosažení cílové spotřeby 12 procent zdrojů energie EU z obnovitelných zdrojů do roku 2010
Směrnice 2001/77/EC o zajištění 22,1 procenta elektřiny na bázi obnovitelných zdrojů do roku 2010
Směrnice 2003/30/EC o zajištění 5,75 procenta pohonných hmot na bázi obnovitelných zdrojů do roku 2010
