Zavedení spotřební daně se odkládá na neurčito, dozvěděli se pěstitelé a výrobci vín na setkání týdeníku Euro
Vstoupil do jámy lvové, bojovně naladěné publikum ale snadno zklidnil.
Stačilo veřejně prohlásit, že Nečasova vláda upouští od záměru uvalit desetikorunovou spotřební daň na litr tichého vína.
S tímto poselstvím přijel první náměstek ministra financí Ladislav Minčič (ODS) do Mikulova na setkání Euro Regional. Partnery akce v hotelu Galant byly Česká spořitelna a Česká pojišťovna. Téma pro Jihomoravský kraj bylo nasnadě.
„Méně škodlivé než zvyšovat daně všem je odstraňovat privilegované režimy pro jistou část poplatníků,“ snažil se Minčič vinařům vysvětlit úvahy, jak ministerstvo financí dospělo k záměru zvednout od 1. ledna 2014 sazbu spotřební daně na víno z nuly na deset korun za litr. Zdanění vína mělo jako součást druhé části vládního stabilizačního balíčku přinést do státní pokladny 1,5 miliardy korun. „Vycházeli jsme ze spotřeby 18 litrů na osobu a rok. K tomu se na DPH vybere 300 milionů korun. Spotřeba by řádově klesla o dvacet procent,“ připustil náměstek Minčič.
Neschůdné cesty Souběžně s plošným daňovým zatížením tuzemského a dováženého vína hledalo Kalouskovo ministerstvo řešení, jak tímto krokem nezničit konkurenceschopnost tuzemského vinařství v Evropské unii. „Mysleli jsme si, že jednou z cest by mohlo být zásadní reformování struktury příjmů Vinařského fondu, které nyní představují zhruba sedmdesát milionů korun. Jednali jsme o možnosti příjmy několikanásobně zvýšit, když fond slouží vinařům z České republiky. To ale není schůdné,“ konstatoval Minčič. Sektor vína je v EU přísně regulovaný, svázaná je tudíž i národní kreativita v podpoře vinařů.
„Bez toho, že by se našlo komplexní řešení, jak zajistit, aby tuzemské vinařství dál plnilo svou roli a dávalo práci mnoha lidem, tato vláda do Parlamentu se spotřební daní na víno nepřijde,“ oznámil v Mikulově náměstek. Vinaře ujistil, že do konce letošního roku ani v příštím roce Nečasův kabinet návrh na zdanění vína nepředloží.
Lobbistický úspěch Předseda Svazu vinařů České republiky Tibor Nyitray ocenil, že ministerstvo financí naslouchalo jejich argumentům. Míní, že k přehodnocení postoje přispěla protestní petice, kterou podepsalo přes čtyřicet tisíc lidí, a rovněž analýza dopadů nenulové sazby daně na tuzemské vinařství od společnosti Ernst & Young. Objednal si ji svaz a členové na ni přispěli celkovou částkou 596 tisíc korun.
Nejvíc – sto tisíc korun – darovala největší vinařská firma Bohemia Sekt.
„Nebylo by spravedlivé, aby Česká republika jako jediná ze zemí EU produkujících víno zavedla spotřební daň. Byli bychom jediný bláznivý ostrůvek v Evropě,“ uvedl Nyitray.
Zdůraznil, že žádnou zemi, jmenovitě Řecko, Španělsko či Portugalsko, nikdo ani v krizových dobách netlačí k této daňové zátěži. Přitom kupříkladu ve Francii a Španělsku, kde spotřeba vína na obyvatele za rok představuje 40 až 50 litrů, by výběr daně měl významný přínos pro státní rozpočet.
Proti dani vystupovala od počátku také Vinařská asociace. „Chceme tvořit dobré víno a ne se věnovat papírování,“ říká její místopředseda Petr Marek. Přivítal, že ministerstvo financí, stejně jako Vinařská asociace, vnímá jako důležitou podporu tuzemským vínům. „Naši členové smějí lahvovat vína jen z domácích hroznů,“ připomněl Marek. Narážel na fakt, že velké vinařské závody používají pro výrobu moravských a českých vín i dovážené suroviny. Místopředseda asociace věří, že studie Ernst & Young dává dobrou argumentaci v boji proti spotřební dani a může se hodit, pokud by nápad na její zavedení chtěly oprášit další vlády.
Výjimka dělá přátele Kalouskův úřad, který s návrhem na zdanění tichého vína přišel, počítal s osvobozením výrobců do dvou tisíc litrů ročně. Víno by přitom nesměli prodávat. „Mohli by ho vypít doma nebo dát přátelům. Pak by měl každý zřejmě mnoho nových přátel,“ naznačil šéf vinařského svazu možnost, jak obcházet nepříjemnou povinnost. Úleva by se týkala tisíců vinařů, producentů s ročním objemem přes 2000 litrů je v republice podle svazu asi 1400.
Ministerstvo financí se s profesním svazem rozchází v přehledu o tuzemské produkci.
„Podle ročníku se v republice vyrobí 460 až 800 tisíc hektolitrů. Loni to bylo 670 tisíc,“ upřesnil Nyitray. Oficiální statistika, s níž pracuje Minčič, hlásí necelých 309 tisíc hektolitrů za letošních prvních osm měsíců. Ve stejném období loni to bylo 244 tisíc hektolitrů, k tomu ze zemí EU přišlo přes milion hektolitrů a 160 tisíc hektolitrů se dovezlo ze třetích zemí. Od letošního ledna do srpna stoupl import ze třetích zemí na 212 tisíc hektolitrů, naopak dovoz z Unie klesl na necelých 708 tisíc hektolitrů.
„Pouze čtvrtina tichého vína je z tuzemské produkce, 58 procent pochází z EU a 17 procent ze třetích zemí,“ porovnal Minčič podíly na trhu za letošních prvních osm měsíců. Dobře ví, že za tuzemské víno se považuje i takové, které některé zdejší firmy vyrábějí z hroznů dovezených z Maďarska, Moldávie či dalších zemí. „Nemám pocit, že by Česká republika měla sanovat vinaře z jiných zemí,“ poznamenal.
Pendlerovský byznys Od jara, kdy byl záměr zdanit tiché víno oficiálně představen, snesli vinaři spoustu protiargumentů. Výběr daně by byl administrativně náročný, kdyby výrobci museli zřizovat daňové sklady a pravidelně cejchovat sudy.
Výsledné náklady by tedy byly o dost vyšší než deset korun uvalených na spotřebovaný litr vína. Zdanění by znamenalo také zátěž pro státní aparát, aby daň vybral, vedl evidenci a vše kontroloval.
„Beztak by kontroly nebyly důsledné, protože efekt z dozoru nad lihem a pohonnými hmotami by byl mnohem vyšší. Byl by tu obrovský prostor pro prodej nezdaněného alkoholu z dovozu. Legální dovozy by stát neměl možnost jakkoli regulovat,“ upozornil Nyitray. Podnikatelé se obávali také přesunu vinařské turistiky do sousedního Rakouska. O reálném rozvoji „pendlerovského“ byznysu mluvil v Mikulově i náměstek Minčič: „Rakouské víno by v této oblasti mohlo vytěsnit tuzemskou produkci.“
Záměr zdanit víno obhajovalo ministerstvo daňovou spravedlností. Proč mají mít vinaři výjimku, když spotřební daň odvádějí výrobci piva a lihovin. „Spravedlnost tady už je. Destilace alkoholu je podstatně levnější než výroba vína,“ porovnává Nyitray. Vyčísluje, že náklady na litr čistého lihu v průmyslovém lihovaru jsou pod deset korun, zatímco ve vinařství dosahují 290 korun. Předseda Svazu vinařů tedy míní, že současná úroveň spotřební daně jen srovnává cenovou dostupnost alkoholu vyráběného různými způsoby. Proč sekt a pes?
„Jedním ze smyslů regulace alkoholu by měla být snaha o substituci vysoce koncentrovaných destilátů vínem, které je zdraví výrazně prospěšnější,“ logicky se zastává vína šéf svazu hájící zájmy vinařů. Na číslech ilustruje, že v tomto směru víno zaostává. Každý Čech v průměru vypije za rok přes deset litrů čistého alkoholu, víno se na tom podílí pouze z 22 procent, destiláty 30 procenty a pivo 48 procenty. „Za posledních dvacet let vzrostla spotřeba destilátů z 2,5 na 3,3 litru 100procentního alkoholu na osobu za rok,“ upozornil Nyitray. Jak už dříve vyčíslil Minčič, lihovary loni odvedly na spotřební dani téměř sedm miliard korun a pivovary čtyři a půl miliardy.
Vinaře poškodilo už jen to, že vláda o uvalení spotřební daně na víno vůbec uvažovala, postěžoval si na setkání v Mikulově jeden z diskutujících. „Přestože ještě nebylo rozhodnuto, zpráva měla vliv na zaměstnanost. Obavy z budoucnosti se promítly také na investicích,“ vysvětlil. Předseda vinařského svazu Nyitray varoval, že v případě slabšího ročníku může být spotřební daň pro vinaře likvidační.
Ze šumivého vína stát ročně vybere na spotřební dani zhruba tři sta milionů korun. Lahev sektu je zatížena odvodem přibližně 17,50 koruny. Proti tomu ale nikdo neprotestuje. „Daně jsou velmi konzervativním oborem.
Těžko se ruší, a to platí i o sazbě,“ říká uznávaný daňař Minčič. Prozradil také, co mají společného sekt a pes. U obou byla daňová povinnost historicky chápána jako daň z luxusu. Kočky takovou čest nemají. l •
O autorovi| Táňa Králová, kralova@mf.cz
