Garance na úvěry není jediným řešením, jak pomoci podnikům.
Miroslav Zámečník (37) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a do roku 1990 pracoval jako ekonomický redaktor ČTK. Poté působil do května 1991 jako poradce ministra financí Václava Klause. Následovaly více než tři roky působení ve funkci šéfa Centra ekonomických analýz prezidentské kanceláře. V roce 1993 absolvoval Pewfellow School of Foreign Service na Georgtownské univerzitě. Od dubna 1994 do října 1998 zastupoval ČR ve Světové bance ve Washingtonu. Nyní je Senior Advisor u poradenské firmy Arthur D. Litlle a je konzultantem Konsolidační banky. Významně se podílí na přípravě revitalizace.
EURO: Po dlouhých diskusích vznikla Revitalizační agentura, která začala vybírat správce, a revitalizaci bude možné na podzim spustit. Je jasné, že její pomoc se dostane k méně než deseti podnikům. S potížemi se ale potýká na 50 procent firem v této zemi. Má cenu vůbec vyvíjet takové úsilí na to, aby se pomohlo pouhému zlomku z tohoto počtu? ZÁMEČNÍK: Je evidentní, že z důvodu procesní kapacity soukromého správce, který má spravovat vybraná aktiva, nelze revitalizovat všechny problémové podniky. Správce bude schopen zvládat zhruba ten počet, který jste uvedl. Otázkou je, zda má smys l dělat restrukturalizaci aktiv cestou, kterou vláda schválila. To znamená, že vše zajistí subjekt, který se profesionálně touto činností zabývá a má k tomu potřebné zkušenosti. Já si myslím, že to smysl má, protože existuje přes 300 miliard klasifikovaných pohledávek v bankách a s nimi se bude muset něco udělat. K nim je třeba připočíst p oměrně masivní objem pohledávek takzvaných transformačních institucí, které bude také nutné řešit.
Koncept soukromého správce je něco, co se momentálně připravuje v případě Revitalizační agentury. Jestliže se tento postup osvědčí, bude možné ho aplikovat na mnohem větší objem pohledávek. Správců může být víc a podobné entity mohou vznikat n a smluvní bázi.
Uspěje-li Revitalizační agentura, tak to bude poprvé, kdy u nás začne opravdu fungovat privátně řízená firma na restrukturalizaci aktiv, jež jsou v rozvahách státních transformačních institucí. To zde nikdo zatím nedělal. Navíc jestliže Revita lizační agenturou projde osm či deset podniků, tak to budou velké případy a je možné očekávat doprovodné efekty, týkající se jejich dodavatelů.
EURO: Revitalizace by se měla týkat jenom toho, co je možné nějak rozprodat, ale kromě toho je tady balík nerealizovatelných aktiv. ZÁMEČNÍK: Ta se musí odepsat. To je realita. Bavíme se o nějakém objemu klasifikovaných pohledávek. Některé jsou vymahatelné, jiné nikoli. Musí být tudíž odepsány, protože nejsou podloženy žádným majetkem dlužníka, takže nemá cenu to řešit a zvyšovat náklady. Tam, kde nic není, je zbytečné najímat právníky a účetní. Ti by stejně konstatovali, že není čím se zabývat.
Samotný nákup pohledávek má dvě dimenze. Jednak se asi často bude prodávat za hodnotu, která je nižší, než na kolik jsou vytvořeny rezervy a opravné položky. To samozřejmě znamená, že banka jde do ztráty.
Některé z peněžních ústavů by se pravděpodobně dostaly do dost velkého rizika, že nesplní podmínky kapitálové přiměřenosti stanovené centrální bankou. Jinými slovy je tam zapotřebí rekapitalizační injekce a tu vláda přislíbila.
Druhá věc je, za kolik se by prodávaly pohledávky v dražbách. To je docela hezký tržní nástroj. Kromě těch pohledávek, které by byly použity k zápočtu, by se prodávalo za velmi nízkou cenu. Protože už pár let víme, že veškeré závazky bank jsou u nás de facto garantovány státem, rozdíl mezi tržní cenou a nekrytým rizikem by musel nést stát. Čili: pokud by se pohledávky prodávaly volně, tak celý výnos z obchodu je transferován tomu, kdo kupuje. Kdežto při existenci Revitalizační agentury je část výnosu transferována zakladateli, což je Konsolidační banka, a zůstane tak státu.
Nezpochybňuji aukce pohledávek, je to legitimní postup, zejména v zemích, kde poměr špatných dluhů k HDP není vysoký, kde je dostatečná likvidita na sekundárním trhu pohledávek, kde nechybí lidský kapitál v podobě specializovaných profesí . U nás je však diametrálně odlišná situace. Má proto smysl zabývat se i jinými postupy.
EURO: Otázkou je, jak poznat, zda jsou v konkrétní firmě nějaká použitelná aktiva. Uskutečnila se velká diskuse s Evropskou unií o posuzování životaschopnosti podniku. Zvolenému kritériu většina firem, které by připadaly v úvahu, prostě nevyhoví. ČKD absolutně ne, Škodovka absolutně ne, ZPS s odřenýma ušima. ZÁMEČNÍK: Bavme se o tom, nakolik je kritérium pozitivního provozního výsledku v minulosti smysluplné, když nereflektuje budoucnost. Minulé výsledky investora nezajímají. To zajímá z pochopitelných důvodů daných obavami z nadměrných intervencí státu Brusel. Soukromý správce Revitalizační agentury může vidět hodnoty tam, kde je schopen dosáhnout nějakého tržního potenciálu. Jestli v podniku někdo hospodařil tak, že dosáhl ztráty větší, než jsou tržby, na tom mu nezáleží. On se dívá na kapacitu aktiv, která bude přebírat, zda jsou schopna generovat budoucí pozitivní cashflow.
Zjednodušeně řečeno: podívá se na firmu a zjistí, zda některý z produktů, které nabízí, je konkurenceschopný. Poté zjistí, jestli jsou pro tyto výrobky trhy, či zda by někde mohl být strategický partner, který by je na trh umístil. A za t řetí posoudí, kolik by stála likvidace zbytku proti tomu, kolik by mohl vytěžit z toho, že použitelnou část někomu prodá. Jednoduchý selský přístup.
EURO: A co s vlastníky, kteří nebudou ochotni dobrovolně přistoupit na tento postup a poženou firmu do konkursního řízení na dlouhé lokte? ZÁMEČNÍK: Konkursní řízení musí být zkráceno, aby bylo vidět, že to je velmi nákladná strategie. Je nákladná pro věřitele, ale z definice by měla být vůbec nejnákladnější pro vlastníka.
EURO: Jaké jsou nástroje pro to přesvědčit příslušné instituce o nutnosti legislativních změn? ZÁMEČNÍK: Všechno, co tady zaznělo, je o vůli. Vy jste úvodem řekl, že je v České republice padesát procent podniků v potížích. Můžeme diskutovat, zda je jich více či méně. Když vůle změnit situaci nebude a jejich počet poroste, m ůžeme udělat jediný závěr - zavřít to tady.
Vycházejme z prostého předpokladu, že ztráty velkých bank od jistého rozsahu jsou kvazifiskální deficit. Normálně se ztráty bank socializují formou rekapitalizace nebo v nejhorší případě formou nucené správy. Ta však vše značně prodražuje. Platí-li tato hypotéza, mělo by být evidentním zájmem státu řešit současný stav. Neříkám, že do hry nebudou vstupovat žádné partikulární zájmy. Nakonec jsou tu už dnes. Nicméně stát musí zvážit, zda aktiva, která jsou ošetřována jako doposud, bude odepisovat ze sta nebo téměř ze sta procent.
EURO: Ale výnos z realizace aktiv může být velmi nízký, může být někde na desetině jejich nominální hodnoty. To zase snižuje motivaci jak státu, tak současných vlastníků spolupracovat. ZÁMEČNÍK: Oproti nule je výnos nekonečně vyšší.
Je to fantasticky dobrá investice. I kdyby v případě ponechání statu quo byla výtěžnost z bankrotů pět procent a v případě rozumného nápravného řešení patnáct, tak výnos z tohoto postupu je fantastický.
EURO: Jenže podniky jsou zralé na konkurs. Správce Revitalizační agentury začne pracovat někdy na podzim a do té doby například Vítkovice nesplácí bondy, ČKD nemá na výplaty, Škodovka se rozpadá, zastavuje se výroba důležitých zakázek a všechno snižuje cenu podnikových aktiv. V této situaci lobbisté tlačí, aby vláda zaplatila, banky tlačí, aby se poskytly garance na financování. Jakým způsobem to vše může ovlivnit přístup budoucího správce ? ZÁMEČNÍK: O co ty banky hrají? To není vůbec triviální a neinteligentní hra. Když se pohledávky státu ve formě daňových nedoplatků a dlužných částek sociálního pojištění sečtou a ukáže se, že tržní hodnota aktiv je zhruba stejná, vzniká velmi nepříjemná situace. Je jasné, že vzhledem k prioritě státních pohledávek je výtěžnost konkursního řízení pro ostatní nula. Jediná cesta, jak poskytnout dodatečné peníze krachujícímu podniku, je dostat na úvěr stoprocentní garanci státu. Tím se fakticky věřitelé nadřazují státu v případě konkursu. To je velmi inteligentní řešení z hlediska banky. Z hlediska státu je to mimořádně špatné řešení, na které pamatuje jiné než české zákonodárství formou priority krizového financování. Stát uznává, že v zájmu zachování pracovních příležitostí a podniku jako potenciálně životaschopné ekonomické entity jsou priority na straně krizového financování, které si ovšem věřitelé musí hlídat. Stále nesou riziko, že se pustili do špatného byznysu.
Jsou samozřejmě nadřazeni ostatním věřitelům z titulu toho, že poskytují čerstvé peníze. V případě nízké výtěžnosti pohledávek však nedostanou zpět ani tyto nové úvěry. A to je třeba zapracovat do českého práva.
EURO: To je sice výborné, ale bude to trvat dva roky. ZÁMEČNÍK: Již dnes lze dělat právní konstrukce, které splní svůj účel. Když to hodně zjednoduším, tak krizové financování je možné realizovat formou práce ve mzdě. Ve všech etapách opracování materiálu zůstává vlastníkem financující banka. To znamená , že peníze ze zajímavé zakázky nejsou součástí konkursní podstaty. Takové řešení potom nutí věřitelské banky hlídat každý krok podniku.
EURO: Během doby, kdy se tohle všechno bude řešit, ztratí mnoho firem budoucnost. Nedostávají již dnes žádné nové zakázky, přicházejí o kontakty v zahraničí. ZÁMEČNÍK: Zatím se nějaké financování vždy našlo. I přechodná řešení, která mohou být špatná, nechávají prostor k tomu, aby tam správce agentury v určitém okamžiku vstoupil. Samozřejmě pro toho, kdo se na revitalizaci od září těšil, je všechno strašně zdlouhavé. Pro nás však hodiny začaly tikat až tehdy, když vláda schválila koncept revitalizace. A to bylo 14. dubna.
EURO: Zdá se, že firem, které budou usilovat o to stát se správci Revitalizační agentury, nebude mnoho? ZÁMEČNÍK: Zájem je veliký a pro nás navíc není důležité, abychom měli patnáct různých nabídek. Potřebujeme tři kvalitní. Existují lidé, kteří to dělat chtějí a umějí to. Jestli půjdou do konsorcií, to je věc, která je na jejich úvaze.
EURO: Proběhly vůbec podobné procesy v zemích, které měly přechodové právní podmínky, s jakými se lze setkat u nás? ZÁMEČNÍK: Ty probíhají dnes a denně v jihovýchodní Asii.
EURO: Tam je právní rámec také tak špatný? ZÁMEČNÍK: Byl ještě horší.
EURO: A jde to? ZÁMEČNÍK: Jde, ale výtěžnost není vysoká. Nechci dělat katastrofické porovnání s jednou ostrovní zemí, kde nic nefunguje. Můžeme se ale srovnat třeba se státy, ve kterých byla tato funkčnost zachována. Například v Thajsku byla velmi prosper ující ekonomika a bankrotový zákon tam přijímali narychlo a ve velkých bolestech. Potíže jsou všude stejné a lze se z nich učit. Ten, kdo viděl jemné perverzity thajského prostředí, prošel dobrou terapií a bude se v České republice cítit jak ryba ve vodě.
EURO: Co říkáte na slova bankéře Jiřího Kunerta, který tvrdí, že celá revitalizace je dobrá především k tomu, že politická elita pochopí nutnost přijetí slušného bankrotového zákona? ZÁMEČNÍK: Je to jen jeden ze signálů, jejichž funkce je však velmi záslužná. Například negativní hospodářské a sociální důsledky konkursu lze zmírnit tím, že správce agentury bude poptávat aktiva v rámci bankrotu a předloží správci kon kursní podstaty nabídku rychle, splní tím dvě role. Za prvé zmírní stigma spojované s konkursem a za druhé vytvoří rychle poptávku po životaschopných aktivech. Vezměme si modelový příklad. Existuje zájemce, který umí ocenit budoucí cash-flow pl ynoucí z pohledávky nebo aktiv podniku, protože zná třeba techniky, které se mají aplikovat. Umí produkční kapacitu firmy zapojit do nějaké sítě, a proto může zaplatit patnáct procent místo pěti. Má informační výhodu.
Je u nás skutečně málo lidí, kteří mohou třeba přijít do chemičky a posoudit, jestli může v konkurenčním prostředí dlouhodobě přežít a zda bude schopna se ziskem uplatnit svoji produkci na světovém trhu. Krátkodobě lze daný poodnik p rovozovat na dožití, protože generuje slušný cashflow, ale v podstatě se postupně dekapitalizuje a za pět let tady třeba nebude, protože investovat do ní z řady důvodů nemá smysl. Takhle pracují na východním pobřeží USA některé rafinérie.
Problém v české ekonomice je jednak v představách, že z průmyslového dědictví můžeme zachránit všechno, jednak v tom, že se u nás dekapitalizovaly podniky, které by za jiných podmínek byly životaschopné. Byli jsme po desetiletí izolováni a tuto informační výhodu prostě nemáme.
EURO: Když jsme u té informační výhody - to souvisí i s vaším působením tady a zároveň u vašeho zaměstnavatele, poradenské firmy Arthurt D. Little. V tom by mohl leckdo hledat konflikt zájmů, spočívající v tom, že zaměstnava tel bude mít právě jistou asymetrickou informaci.
ZÁMEČNÍK: Ve skutečnosti nebude mít žádnou, protože samozřejmě moje působení v Konsolidační bance vylučuje, aby firma, která mě zaměstnává, šla do tendru na správce.
EURO: A samotný princip fungování toho správce vylučuje, že by potom jakkoliv preferoval vašeho zaměstnavatele při prodeji aktiv? ZÁMEČNÍK: Struktura a obsazení agentury a principy zakotvující posuzování všech zadávaných kontraktů na základě výběrového řízení vylučují jakoukoli podjatost.Navíc všechny informace, které teď vznikají, budou veřejné.
