Teprve když začal deficit prostředků ve zdravotním pojištění růst o šest set milionů korun měsíčně, shodli se slovenští politici na opatřeních k nápravě. Situace v Česku není tak vážná. Ale co když časem bude? Především o nezbytných změnách ve financování zdravotní péče hovořil týdeník EURO při kávě s generálním ředitelem Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Karlem Šaterou (46).
EURO: Není napětí mezi příjmy a výdaji ve zdravotnictví založeno v samotném systému?
ŠATERA: Systém tak, jak existuje u nás, ale i v okolních zemích, vyžaduje z roku na rok vyšší finanční prostředky. Vyplývá to ze zdokonalování lékařských metod, náročnosti techniky, zlepšování kvality léčiv. Speciálně v Česku je ale problém ve vybilancovanosti. Ne vždy se podaří předpokládané náklady zajistit stejnými příjmy.
EURO: Tím pádem ale vzniká začarovaný kruh: nároky se zvyšují, příjmy z řady, především politických, ohledů tak rychle nerostou, díra v bilanci se zvětšuje…
ŠATERA: Ano, ale je třeba něco dělat pro to, aby to těchto rozměrů nedosáhlo. V oblasti příjmů je třeba lépe vybírat pojištění – to je úkol zdravotních pojišťoven, jehož plnění je také závislé na finanční situaci firem. Za druhé je to platba státu. Částka, kterou stát platí za své pojištěnce, je asi třetinová v porovnání s průměrnou platbou ostatních klientů. Postupně by se měla zvýšit aspoň na polovinu. Částečně by měla stoupnout částka placená na zdravotní pojištění osobami samostatně výdělečně činnými.
EURO: A pokud jde o náklady?
ŠATERA: Zdůraznil bych redukci akutní lůžkové péče a naopak rozšíření počtu neakutních lůžek. Dále zvýšení spoluúčasti pacientů. Rozhodně by se mohlo připlácet na takzvané hotelové služby v nemocnicích. Zhruba čtvrtina všech nákladů na zdravotnictví připadá na léky, takže i poplatek za recept by pomohl ke zbrzdění tempa jejich růstu.
EURO: O optimalizaci lůžkové sítě se mluví už dlouho. Kdo to zajistí?
ŠATERA: Garantem sítě je ministerstvo zdravotnictví, ale samozřejmě to neudělá samo. Síť je víceméně zmapovaná, takže je třeba, aby se spojily síly státní správy, samosprávy i zdravotních pojišťoven z hlediska uzavírání smluv. Svaz zdravotních pojišťoven je pro zavedení smluvní volnosti.
EURO: To dnes není?
ŠATERA: Pokud vše projde dohodovacím řízením, je víceméně povinnost smlouvu uzavřít. Jsem názoru, že by měla být definována smluvní volnost zdravotních pojišťoven, které by tak síť spoluutvářely z ekonomického hlediska.
EURO: V čem se v současné době mohou zdravotní pojišťovny od sebe lišit?
ŠATERA: Pokud jde o nabídku služeb ze základní části veřejného zdravotního pojištění, tak v ničem. Různé produkty mohou poskytovat v rámci takzvaného fondu prevence, ale těchto prostředků je poměrně málo. Jde však i o obsluhu klientů. To znamená vysvětlit klientovi, jaká má práva, co je jeho povinnost a nasměrovat ho do zdravotnického zařízení, s nímž má pojišťovna dobré zkušenosti z hlediska jeho chodu, kvality péče a vztahu k pacientům.
EURO: To má probíhat tak, že zajdu někam k přepážce a tam mi řeknou, kam si mám jít lehnout do nemocnice?
ŠATERA: Když přijdete za našimi revizními lékaři, určitě vám dají dva tři dobré typy.
EURO: Když ale v Česku existuje devět zdravotních pojišťoven, člověk by očekával že se budou předhánět v tom, co klientovi za jeho peníze nabídnou.
ŠATERA: Proto je ale nejdříve třeba individualizovat vztah mezi pojištěncem a pojišťovnou. Umožnilo by to zavést třeba osobní účty, kombinace s připojištěním a další věci, které dnes chybějí. Spolu se zvýšením spoluúčasti pacientů, jejíž nízkou úroveň nám vytýkají i mezinárodní instituce, by to pomohlo systému zdravotnictví také finančně.
EURO: Individualizaci smluv zákon brání?
ŠATERA: Zákon připouští připojištění, ale už to dále nespecifikuje. Takže jsou potřebné legislativní úpravy.
EURO: Říká se, že nadmíru nákladů na zdravotnickou péči spotřebují samy pojišťovny. Jak byste čelil tomuto tvrzení?
ŠATERA: Jsem přesvědčen, že není čemu čelit. Zřejmě máte na mysli provozní náklady zdravotních pojišťoven. K tomu lze jen říci, že jsou limitovány vyhláškou ministerstva financí. V mezinárodním srovnání jsou v Česku na nízké úrovni. Mimochodem: vláda s těchto dnech schválila od prvního ledna 2004 snížení limitu provozních nákladů zdravotních pojišťoven o pět procent.
EURO: Co bude pro financování zdravotní péče znamenat vstup země do Evropské unie?
ŠATERA: To je složitá otázka, na kterou nelze krátce odpovědět. Určitě lze očekávat posun v cenách léků a celkový růst nákladů na pokrytí požadavků pojištěnců. Bez rozumné spoluúčasti pacienta a dalších věcí, o nichž jsme hovořili, bychom po vstupu do unie nedokázali zachovat současnou úroveň zdravotnictví a princip solidarity.
EURO: Jaké máte osobní zkušenosti s českým zdravotnictvím?
ŠATERA: Nejsem ten pravý vzorek konzumenta zdravotní péče, protože moje kontakty se zdravotnickými zařízeními jsou vcelku symbolické. Samozřejmě co se týče zdravotní péče o moji osobu. Průběžně se snažím docházet na preventivní prohlídky - především na stomatologii a k praktickému lékaři, kam se v časovém předstihu objednávám. Pokud mám české zdravotnictví hodnotit, tak určitě pozitivně.
EURO: Jak by ne, když lékař jistě ví, že jste šéf pojišťovny, s níž má smlouvu, že?
ŠATERA: Předpokládám, že to snad moji lékaři vědí, ale myslím, že to žádnou roli nesehrává a dostávám péči jako každý jiný. Například doplácím na léky, vitaminy a tak dále jako každý jiný pacient.
