Bývalí státní úředníci dokázali, že umějí podnikat
Varšavská vláda měla na základě dohody s Moskvou z roku 1993 kontrolovat vše, co souvisí s provozem polského úseku tranzitního plynovodu vedoucího z ruského Jamalského poloostrova na západ. Zpráva zvláštní komise, kterou se podařilo minulý týden získat deníku Rzeczpospolita, ale potvrdila neblahé tušení: stát je jako vlastník plynovodu úplně „mimo mísu . Dostala se k ní soukromá firma, v níž jsou klíčovými figurami bývalí vysocí vládní úředníci. Premiér Jerzy Buzek si podle zmíněného listu přeje, aby byla zpracována ještě další zpráva jmenující konkrétní osoby, jež by měly nést za vzniklou situaci odpovědnost. V celé kauze, dotýkající se strategického investičního projektu, nejde jenom o značné příjmy z tranzitu plynu a z přenosu telekomunikačních dat (EURO 3/2001). Polská vláda se obává také o energetickou bezpečnost země, za kterou ručí. Státní podnik Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictvo (PGNiG) ztratil kontrolu i nad přečerpávacími stanicemi, jež jsou pokládány za „srdce každého plynovodu. Právě na nich se zjišťuje kvalita přepravované suroviny, sleduje se množství a tlak plynu v potrubí. „Stát tak může nanejvýš kontrolovat, zda se mu nepropadlo do země holé potrubí, poznamenal ironicky polský deník. Vlastnické proměny. Polsko–ruská dohoda o výstavbě úseku tranzitního plynovodu z roku 1993 stanovuje, že o vlastnictví všech objektů (potrubí, stanic, optického kabelu) se mají rovnocenně dělit polská státní společnost PGNiG a její ruský partner Gazprom. Avšak do jejich společného podniku EuRoPolGaz se díky shovívavosti státních úředníků „vetřel třetí spoluvlastník – soukromá firma Gaz Trading, jež získala čtyřprocentní podíl. Její kapitál pochází z impéria polského podnikatele Aleksandra Gudzowatého, konkrétně z jeho firmy Bartimpex, obchodující s plynem. „Právě Gaz Trading fakticky přijímá strategická rozhodnutí jdoucí přes společnost EuRoPolGaz, konstatuje dále zpráva zvláštní komise. Já na bráchu, brácha… Známosti jsou velký kapitál v každé společnosti, tu polskou nevyjímaje. Šéfem EuRoPolGazu je Kazimierz Adamczyk, který v minulých letech zastával post náměstka ministra průmyslu a obchodu. Právě on měl na starosti podmínky výstavby polského úseku tranzitního plynovodu. Jeho spolupracovníkem je Stanislaw Okrasa, bývalý ředitel energetického odboru na zmíněném, dnes už neexistujícím ministerstvu, které zaniklo během reformy státní správy zahájené v roce 1996. Firma EuRoPolGaz se podle zprávy vůbec nerozpakovala lákat na vyšší platy „přeběhlíky ze státního podniku PGNiG. Tak získala například člověka, jenž v PGNiG odpovídal za systém řízení a kontroly veškeré polské soustavy tranzitních plynovodů. Rázné tahy soukromníků. Stát nečinně přihlížel také loni na podzim, když firma EuRoPolGaz, v níž za nitky čile tahá soukromý Gaz Trading, podepsala dvě dohody s firmou PolGazTelekom o správě a využívání optického kabelu, jenž měl původně sloužit jenom k řízení a kontrole provozu na plynovodu. Ve skutečnosti ale byl položen kabel s obrovskou kapacitou, která je schopná obsáhnout veškerý telekomunikační provoz mezi Ruskem a Západem, což je komerčně pochopitelně velice lákavé. Polský tisk připomíná, že ve firmě PolGazTelekom patří 36 procent akcií podnikateli Gudzowatému, 32 procent drží ruský Gaztelekom (dcera Gazpromu) a stejný balík EuRoPolGaz. Co dále? Právníci nyní musejí přemítat, co učinit, aby polský stát znovu kontroloval strategický projekt v souladu se svojí dohodou s ruským partnerem, chce–li, aby se dohoda znovu začala plnit. Odborníci soudí, že jedinou možností je zřídit nový meziresortní orgán, jenž by se této funkce ujal. Avšak nejprve bude zřejmě nutné novelizovat telekomunikační zákon, a to tak, aby firma PolGazTelekom byla vyšachována ze hry kolem optického kabelu.
ČLÁNKY DO MAILU