Stát sehnal miliony na obnovu skladů

23. 1. 2006

SKLADOVACÍ KAPACITY Aktuální situace v oblasti výkupu obilí dává za pravdu kritikům výstavby státních skladů. Na rozdíl od předchozí sezony je totiž kapacit dostatek. Ministerstvo zemědělství navíc chystá program na obnovu skladů v přímém vlastnictví zemědělců. Pokud se naplní, měl by být nerudovský problém „kam s ním“ definitivně vyřešen. Zhruba v polovině února by měl světlo světa spatřit nový podpůrný program ministerstva zemědělství. Týkat se bude investic do výstavby či rekonstrukcí skladovacích kapacit pro obiloviny a olejniny. Zemědělci tuto možnost samozřejmě vítají. Vlastní a kvalitní sklady jim totiž dají širší manipulační prostor při jednání s profesionálními skladovateli, podniky zemědělského zásobování a nákupu (ZZN). Jenže celá věc má i své mouchy. Podle tajemníka Asociace soukromého zemědělství (ASZ) je totiž program příliš široce zaměřen. Dotace mohou být poskytnuty i na nákup čističek, sušáren, velínů nebo třeba hal pro skladování máku. „Obávám se, že zemědělci příliš svých skladů nevylepší, neboť na tento program je k dispozici jen asi 300 milionů korun,“ říká Pospíšil. MY CHCEME TAKY! Podpůrný program je určen pouze pro zemědělce, což je trnem v oku Českomoravskému sdružení organizací ZZN. Vlastní totiž rozhodující skladovací kapacity v Česku a peníze na investice do modernizace by chtěli také. Podle ředitele sdružení Jiřího Zedníka považují skladovatelné nastavení dotačního programu za své znevýhodnění. V tomto smyslu si již také stěžovali na generálním ředitelství zemědělství v Bruselu. Především sklady ZZN přitom využívá Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) při naskladnění obilí v rámci intervenčního nákupu obilovin. Vzhledem k tomu, že se jedná o součást evropského systému regulace trhu s obilím, musí příslušné slady splňovat Bruselem stanovená kritéria. Podle Romana Bernáta, šéfa zemědělské divize společnosti Inspekta, však sklady v držení ZZN žádné výraznější investice nepotřebují. Inspekta loni v sýpkách prováděla kontroly intervenčně nakoupeného obilí a došla k závěru, že současná úroveň je srovnatelná se zahraničím. Naopak sklady v držení zemědělců rekonstrukce potřebují. A to velmi rychle. „Pak by byl problém s dostatkem vyhovujících skladů v Česku definitivně vyřešen,“ domnívá se Bernát. SÁZKA NA JISTOTU Letošní výrazně nižší nabídka obilovin od zemědělců na intervenční nákup, a tedy i potřeba menšího objemu skladovacích prostor, je dána zejména nižší kvalitou poslední úrody. Podle mluvčí SZIF Jitky Slukové nabídli k 17. lednu zemědělci fondu zhruba 440 tisíc tun obilí, z toho loni v listopadu přes 230 tisíc tun, v prosinci zhruba 190 tisíc tun a v průběhu ledna již jen necelých 20 tisíc tun obilí. SZIF fyzicky převzal zhruba 76 tisíc tun obilí. Za toto obilí náleží zemědělcům evropská garantovaná cena 101 eur za tunu, peníze přitom fond podle Slukové vyplácí do 35 dní od převzetí dodávky. ZA HRANICE MOŽNOSTÍ Kvalitní sklady se však ještě mohou hodit. Zemědělcům se totiž naskýtá čím dál víc šancí jak zpeněžit i úrodu, která nesplňuje parametry intervenčního nákupu. Vesměs známá jsou využití méně kvalitního obilí jako topiva nebo jeho zpracování na biolíh přidávaný do pohonných hmot. Američtí studenti ve Wisconsinu však v současné době zkoumají i jiné možnosti využití v automobilovém průmyslu. Podle populárně-vědeckého serveru osel.cz totiž vypracovali postup, při kterém dokáží ve čtyřfázovém katalytickém reaktoru obilí a obdobnou na uhlohydráty bohatou biomasu přeměnit na tekuté alkany. „Vzniklé alkany jsou zcela bez sloučenin síry a jsou tedy ideální přísadou do nafty, která je určena k pohonu běžných dieselových motorů. Student Huber se vyjadřuje o systému katalýzy jako o velmi efektivním procesu, při kterém z energie uložené v obilí ve formě uhlohydrátů jsou schopni transformovat do paliva 90 procent původní energie,“ informuje server. Na rozdíl od výroby biolihu je přitom nový způsob přeměny obilí na alkany dvakrát účinnější. OBILÍ NABÍDNUTÉ ZE SKLIZNĚ 2005 NA INTERVENČNÍ NÁKUP