Česká republika prohrála dvanáct let trvající arbitráž s firmou Diag Human podnikatele Josefa Šťávy. Toho má stát podle výroku arbitrů z minulé středy odškodnit částkou 8,33 miliardy korun za to, že zmařil jeho lukrativní obchody s krevní plazmou na počátku devadesátých let. Jde o náhradu škody a úroky ke konci července 2007, od tohoto dne suma vzrůstá o další úrok ve výši asi 1,3 milionu denně. Společnost Diag Human požadovala 14 miliard korun.
Kauzu odstartoval v roce 1992 dopis tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara (ten minulý týden uvedl, že dopis nepsal: předložil mu ho prý právní a ekonomický odbor ministerstva, který dopis formuloval a přesvědčil exministra, že by jej měl podepsat). Dopis byl adresován dánské společnosti Novo Nordisk, která následně přerušila s Diag Human spolupráci. Diag Human od roku 1995 požaduje odškodné za ušlý zisk. Ještě v roce 1996 mělo Česko šanci urovnat spor se Šťávou mimosoudně. Tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský (ODS) měl připravený návrh na vyrovnání ve výši 200 milionů korun. Místo toho se rozhodl dát případ k arbitráži. Rozhodčí senát v roce 1998 přiznal Diag Human nárok na odškodnění a omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu. Od té doby se spor vede už jen o výši škody. Nyní arbitři rozhodli, že jako náhradu škody má stát zaplatit zhruba 4,1 miliardy. Zbytek do 8,33 miliardy korun tvoří úroky z prodlení. Částka – po přičtení těchto úroků – představuje nyní zhruba devět miliard korun.
Českou republiku v arbitráži hájil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle jeho mluvčí Jany Rennerové právníci úřadu v současné době rozhodčí nález zkoumají a budou k němu vydávat stanovisko, které předají ministerstvu zdravotnictví. Ministr Tomáš Julínek (ODS) potom stanovisko předloží vládě.
Podle českého zákona o rozhodčím řízení mohou jeho účastníci podat po vydání rozhodčího nálezu jak návrh na jeho přezkum jinými rozhodci, tak návrh na zrušení nálezu soudem. Soud nález zruší například tehdy, pokud zjistí, že rozhodčí smlouva, na jejímž základě o sporu rozhodovali arbitři, není platná, nebo pokud se ukáže, že lze provést důkazy, které v předchozím řízení nemohly být provedeny.
