Exportní úvěry, které komerční banky poskytnou zahraničním firmám na nákup českého zboží a služeb, by brzy mohly zlevnit. Možná už letos totiž začnou finanční domy dostávat od státu dotace na dorovnání úroků k exportním úvěrům. O tuto formu podpory sice smějí žádat od března roku 2010, jenže systém v praxi nefungoval a komerční banky zatím nedostaly od ministerstva financí (MF) ani korunu.
Resort financí se nyní po dlouhém vyjednávání dohodl na novele zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, která by měla celý proces usnadnit a zrychlit. Právě administrativní náročnost bránila tomu, aby systém vůbec začal fungovat. A to i přesto, že ministerstvo financí vyčlenilo na tyto účely sto milionů v roce 2010 a stejnou sumu i loni.
„Ministerstvo financí ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu, Exportní garanční a pojišťovací společností, Českou exportní bankou a Českou bankovní asociací připravilo novelu příslušného zákona, zejména části týkající se dorovnávání úrokových rozdílů,“ řekl mluvčí MF Ondřej Jakob. Kdy začne legislativa platit, ovšem Jakob nechtěl odhadovat. Prý bude záležet na průběhu legislativního procesu. „Ministerstvo financí má zájem na co nejdřívější účinnosti novely,“ poznamenal.
MF tím udělalo vstřícný krok směrem k většímu zapojení komerčních bank do státní podpory exportu. A banky si posun nemohou vynachválit. Dosud jako jediná žádala o dorovnávání úrokových sazeb ČSOB. Ministerstvo financí jí ale žádost několikrát vrátilo s tím, ať ji doplní. ČSOB nakonec žádost stáhla a poskytla úvěr bez dotace. Na přípravě novely se přitom banka aktivně podílela. „Výsledek jednání je pozitivní. Čeští exportéři budou moci nabízet své vývozy doprovázené financováním srovnatelné tomu, které odběratelům nabízí konkurence zejména ze západní Evropy a USA,“ konstatovala vedoucí týmu exportního financování ČSOB Jana Ševčíková.
Hlavní výhodou systému dorovnávání úrokových rozdílů při poskytování exportních úvěrů je fakt, že banka může klientovi poskytnout výhodnou sazbu fixovanou na celou dobu úvěru. Jde o takzvaný Interest Make Up systém (IMU systém). Sazby fixované na delší období, které se pohybují od pěti do patnácti let, totiž bývají obvykle drahé, neboť finanční domy musejí zohlednit, že cena peněz na mezibankovním trhu v horizontu několika let může vyletět vzhůru. Banka zařazená v systému IMU se ale zdražení zdrojů bát nemusí, protože by jí vyšší cenu kompenzoval stát. A dlužník má zase jistotu fixované sazby, tedy kolik bude platit po celou dobu trvání úvěru.
Tento systém funguje v řadě evropských zemí. Náklady jsou přitom velmi nízké, protože systém se velmi často – jak ukazují zkušenosti z okolních zemí – platí sám. Banka je sice chráněna proti zdražení zdrojů na financování úvěrů, pokud ale cena zdrojů klesne, vrací banka tyto „přebytky“ zpátky státu. Čistě teoreticky i stát může na tomto systému vydělat.
