Pavel Mertlík se po K. O. vrátí do ringu
Urputná šarvátka čeká ministerstvo financí při druhém pokusu o schválení zákona o registračních pokladnách. Taktickou finesou, která ovšem asi nebude mít podstatnější vliv, je už změna názvu. Původní „zákon o registračních pokladnách , který neprošel sněmovnou loni v prosinci, vystřídal nyní méně dráždivý název: zákon o evidenci plateb pro účely správy daní. Drobné změny. Obsahově se nový návrh zákona od původní varianty zásadně neliší. Je ale podle ministra financí Pavla Mertlíka „technicky propracovanější , z čehož ministr usuzuje, že by měl mít lepší naděje na schválení. Ředitel odboru daňových příjmů ministerstva financí Miloš Kolář hovoří například o úpravách toho, kdo je exempován z evidenční povinnosti, o problematice servisu pokladen, doplnění zákona o vzor fiskálního logotypu, tedy identifikační značky závazné pro výrobce a dovozce pokladen žádající o certifikaci. Po ztrátě snad zisk. Vláda upravila kalkulaci dopadů na příjmovou i výdajovou stránku veřejných rozpočtů. Na rozdíl od vágně pojatého argumentu o „celkovém přírůstku příjmů veřejných rozpočtů o 1,8 až 4,7 miliardy korun v důvodové zprávě k předloňskému návrhu zákona se tentokrát hovoří o zvýšení daňových příjmů státního rozpočtu díky efektivnějšímu postižení transakcí stínové ekonomiky v roce 2002 (kdy by měl zákon vstoupit v platnost) o 0,7 až 0,8 miliardy, v roce 2003 pak 2,8 až 3,2 miliardy korun. Zavádění fiskálních registračních pokladen ovšem v počátečním období postihne příjmy státního rozpočtu i negativně. A to kvůli nižšímu výnosu daně z příjmů, protože podnikatelé budou mít kvůli nákupu pokladen mimořádné náklady. Výpadek nenahradí ani vyšší odvody ze zisku dodavatelů pokladen, takže tento negativní dopad na veřejné rozpočty by činil 0,5 až 1,2 miliardy, na státní rozpočet 0,2 až 0,8 miliardy korun. Vyšší schodek. Podnikatelských subjektů, na které by se vztahovala povinnost používání registračních pokladen, je přes milion. To by teoreticky znamenalo dovoz (v ČR se pokladny nevyrábějí) milionu pokladen, přičemž na jednu je třeba počítat v průměru dvacet tisíc korun. Přesné číslo lze obtížně odhadnout, protože řada firem – například obchodní řetězce
- už je tímto typem pokladen vybavena, jiné si třeba zase zakoupí i záložní zařízení. V každém případě je však třeba počítat s negativním dopadem do obchodní bilance, třeba při dovozu 500 tisíc pokladen ve výši deseti miliard korun.
Ministerstvo financí si od fiskálních registračních pokladen sice slibuje snížení administrativní náročnosti správy daní. Samo však uvádí, že bude třeba přijmout 742 nových pracovníků, jejichž činnost včetně jejich mezd bude stát v prvním roce zhruba 450 milionů a v dalších letech kolem 280 milionů korun. K tomu je třeba přičíst jednorázové náklady na zajištění a vybavení kanceláří ve výši 624 milionů korun (840 tisíc na pracovníka). Zásadní rozpor. Tyto výpočty budou podstatnou součástí argumentů odpůrců registračních pokladen stoprocentně soustředěných v ODS, KDU–ČSL a Unii svobody. Jejich poslanci oslovení týdeníkem EURO nechtěli předjímat své hlasování před projednáváním návrhu zákona. Nicméně minule byli proti jako jeden muž. Poměr 94 pro ku 99 proti tak možná nevypadá, ale registrační pokladny podpořili výhradně sociální demokraté a komunisté. Kritiku vládního záměru lze shrnout do tří bodů: zruinuje řadu malých podnikatelů, nezabrání daňovým únikům, a tudíž nebude mít předpokládaný rozpočtový efekt, je to příliš nákladné opatření. Vláda naopak tvrdí: Jde o systémový krok, který omezí daňové úniky a v konečném součtu bude rozpočtově přínosný. Pádnější argument. Fiskální registrační pokladny, tedy to, co se chystá zavést vláda, jsou povinné v Itálii, Maďarsku, Polsku (na Slovensku zákon nařizuje jen jednodušší elektronické přístroje bez fiskální paměti). Hodnocení jejich uplatňování je rozporuplné. Je jiné na vládní úrovni a jiné u podnikatelů. Mertlík nebude moci svůj návrh ve sněmovně podporovat ohromujícími čísly o zvýšení daňové výtěžnosti. Na druhé straně neexistují důkazy o tom, že by pokladny masově kosily živnostníky. Je ostatně otázka, co je to za podnikání, jestliže by ho měla zlikvidovat dvaceti nebo čtyřicetitisícová investice. Pokud vůbec bude v Parlamentu vůle ke konsenzu – měl by být založen na nezvratném faktu, že pořádek v účetnictví kultivuje podnikatelské prostředí a že zákonné zpřísnění evidence plateb prohlubuje daňovou spravedlnost (podnikatelé dodržující zákony jsou oproti nepoctivcům v konkurenční nevýhodě) a usnadňuje zákaznickou kontrolu. To jsou pádnější argumenty než nejisté budoucí daňové příjmy a akcentuje to i Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Nutnost přesvědčit zákazníka, že jsem řádný podnikatel dbalý svých povinností, je také důvod, proč v zemích, o nichž hovoříme jako o vyspělých, se registrační pokladny používají i bez zákona.
