Statistická pohádka

Zdánlivě suchopárné prostředí statistických pracovišť skrývá silné příběhy. Vyprávějí o tom, že jednou jsi nahoře, jednou dole. Tento je takřka pohádkový. Hlavní hrdinka má také odpovídající jméno - Mařenka. Na svém putování se sejde s další postavou prožívající obdobné životní zvraty, ale v opačném gardu. To je Jeníček.

Nahoru.

Docentka Marie Bohatá byla ještě na podzim roku 1999 zaměstnána v Národohospodářském ústavu Akademie věd. Přednášela mimo jiné i podnikatelskou etiku. V říjnu 1999 ale překvapivě nahradila nynějšího senátora Edvarda Outratu v čele Českého statistického úřadu (ČSÚ). Outratovi dělal prvního místopředsedu Jan Fischer a všeobecně se předpokládalo, že až Edvard Outrata odejde, převezme úřad po něm. Jan Fischer ale úřad nejen nepřevzal, ale zhruba za rok po nástupu Marie Bohaté ho opustil. Diplomaticky řečeno: nepadli si s novou předsedkyní do oka.

Dolů.

V čele ČSÚ byla Marie Bohatá tři a čtvrt roku, když se přišlo na mnohamiliardovou chybu v údajích o zahraničním obchodě. Za přispění ministra financí byla blamáž hozena na statistiky. Předsedkyně ČSÚ několik týdnů vzdorovala, ale koncem ledna na funkci rezignovala. V tomto, pro Marii Bohatou smutném okamžiku, slavil Jan Ficher commeback. Po více než dvou letech se vrátil do ČSÚ. Na místo předsedy.
Marii Bohaté, jako ostatně před ní i Janu Fischerovi, nebylo nabídnuto žádné „adekvátní“ místo. Což je pochopitelné, protože ani jeden není členem politické strany. Marie Bohatá si našla zaměstnání v Českém manažerském centru v Čelákovicích a malý úvazek měla na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Nyní je zde prorektorkou pro vědu a výzkum. Nadále se věnovala svým aktivitám souvisejícím s podnikatelskou etikou a činnosti v Transparency International.

Na zkoušku.

V dalším líčení vycházíme z jejího vyprávění Letos v dubnu si všimla v tisku oznámení, že ministerstvo zahraničních věcí pořádá seminář pro zájemce o práci v manažerských pozicích v EU. Zašla se tam podívat. Semináře, který vedla Marina Manfredi Magillo z generálního ředitelství Evropské komise pro personální a administrativní záležitosti, se zúčastnila asi stovka lidí. Někteří ve významných pozicích. Dozvěděli se, že výběrové řízení je několikakolové, předvýběr probíhá na základě písemných dokumentů, následují interview a testy.
Marie Bohatá se přihlásila na pozici, která se jmenuje deputy direktor general. Tedy zástupce, česky nejspíš náměstek generálního ředitele, Eurostatu. V hierarchii komise má označení A 1. To znamená nejvyšší manažerský post. Náměstkovská funkce v Eurostatu byla vytvořena v souvislosti se snahou o unifikaci struktury jednotlivých direktoriátů v podobě generální ředitel, jeden až dva náměstci, několik ředitelů.

Osmifinále.

V Eurostatu bylo křeslo jediného náměstka vyhrazeno pro zástupce některé z deseti nových členských zemí. Přihlásilo se kolem padesáti lidí. Konečný termín pro zaslání písemných materiálů byl 15. května. V červnu se Marie Bohatá dozvěděla, že je na třiadvacátého zvána do Bruselu na první interview. Později jí řekli, že toto pozvání dostali z původní padesátky čtyři uchazeči.
Vzala si dovolenou, koupila letenku a brzy ráno přiletěla do Bruselu. Dojela k bruselské kanceláři Eurostatu. Tam se mělo interview konat. Do budovy ji ale nepustili, až prý odpoledne. Chodila s taškou napěchovanou svými publikacemi v dešti po městě, poseděla v kavárně a v půl druhé zmrzlá a promoklá přišla znovu. Tentokrát ji přijali vlídně. Interview trvalo 45 minut. V komisi seděl Michel Vanden Abeele, který je prozatímním generálním ředitelem Eurostatu, zástupce Evropské centrální banky, personální šéf Eurostatu, zástupce agentury, která konkurs organizovala, a šéf norského statistického úřadu. Toho Marie Bohatá znala z dřívějška.
Otázky se týkaly názoru na fungování a priority Eurostatu, fungování Evropské komise, zda je ochotna vysvětlit, za jakých okolností opustila ČSÚ. Na publikační činnost se nikdo neptal. Před rozloučením se zeptali, zda by byla ochotna podstoupit celodenní testování nezávislou agenturou.

Čtvrtfinále.

Testy se konaly 2. července v satelitním městečku za Bruselem v půl deváté ráno. Předem si připravila plán dopravy a s několika přestupy dorazila ve čtvrt na devět. Na místě už byla kandidátka z Lotyšska, ekonomka s praxí z Mezinárodního měnového fondu. Sotva se stačily seznámit, dorazil třetí účastník. A kdo to byl? No přece Jan Fischer. Z padesáti zájemců se do konečné fáze výběrového řízení probojovali tito tři. Kvalita českých účastníků asi musela být hodně vysoká, když přes bruselský smysl pro proporcionalitu prošli do poslední trojice hned dva.

Semifinále.

Testy prováděla personální agentura. Byly vyčerpávající, celodenní. – od půl deváté do půl sedmé večer, písemně, ústně, na počítači, na půl hodinky lehký oběd. Za necelý týden, 8. července, následovalo další interview. Konalo se u oválného stolu v sále, kde zasedají evropští komisaři. V komisi byl opět zastupující šéf Eurostatu, šéf direktoriátu pro administrativu a personální otázky, paní Magillo, šéf agentury a další zástupce Evropské komise.
Marie Bohatá mimo jiné opět vysvětlovala svůj odchod z ČSÚ. Také měla sdělit své představy o budoucnosti evropského systému statistiky, proč se tolik zabývá podnikatelskou etikou, jak je připravena na případnou práci v multikulturním prostředí. O budoucnosti evropské statistiky si myslí, že bude zapotřebí přejít od dnešního systému, kdy všechny národní statistické úřady dělají všechno a výsledek se agreguje, k jiné struktuře, založené na specializaci národních statistik, vytváření center excellence.
Interview trvalo tři čtvrtě hodiny. Komise každému účastníkovi poděkovala a oznámila, že bude vytvořen short list. Na něm zapsaní kandidáti se setkají s vedením Evropské komise a komisařem pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquínem Almuniou, do jehož kompetence patří i Eurostat. Nazítří zavolala Marii Bohaté do Prahy členka komise a oznámila jí, že byla na short list zařazena. Spolu s ní lotyšská kandidátka.

Finále.

Setkání s místopředsedou Evropské komise Neilem Kinnockem a poté s Joaquínem Almuniou se konalo 1. září. Tentokrát už kandidátky vozilo auto. U komisaře se dozvěděly, že do několika týdnů budou vyrozuměny o výsledku výběrového řízení. Marie Bohatá se prošla, tentokrát už bez tašek a za lepšího počasí, po Bruselu, dala si oběd v elegantní restauraci a odletěla do Prahy. Čtrnáctého září jí zavolal Michel Vanden Abeele a oznámil jí, že kolegium komisařů ji na zasedání ve Štrasburku jmenovalo místopředsedkyní generálního ředitele Eurostatu. Bude mít na starosti zastupování šéfa, komunikaci s mezinárodními organizacemi, kandidátskými zeměmi a zeměmi evropského ekonomického prostoru.

Nahoře.

Ke svému překvapení podepsala pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Zkušební doba devět měsíců. Po pěti až sedmi letech bývá podle regulačního řádu obvyklé přesunout se jinou pozici. Zastupující šéf Eurostatu by si přál, kdyby mohla nastoupit co nejdřív. Po roce a tři čtvrtě od doby, kdy byla za dramatických okolností donucena odejít z ČSÚ, se stala druhou osobou evropské statistiky.
Tvrdí, že komise možná vzala v úvahu, že z trojky nejlepších měla nejvšestrannější praxi – jako uživatel statistiky i jako její tvůrce. Na otázku, zda nehrálo roli to, že je žena, připustila, že Evropská komise opravdu klade velký důraz na princip rovných příležitostí. „Udělalo mi to dobře, protože jsem z této trojice nejstarší,“ říká s úsměvem.
Deseti novým členským zemím bylo zatím přiděleno osm tak vysokých pozic. Marie Bohatá je první, kdo ji obsadil. Nehodí se říkat, že ji obsadila Česká republika, protože žádná oficiální místa ji nenavrhla, neprosazovala ani neprotlačovala. Prostě to prý zkusila a ono to vyšlo. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.