STATISTICKÝ ÚŘAD NESOUHLASÍ S OSN

Máme být druhou nejstarší zemí světa

Česká republika je, pokud jde o perspektivy populačního vývoje, považována za jednu z nejrizikovějších zemí. Organizace spojených národů v několikakilogramové bibli své dlouhodobé projekce vývoje obyvatel světa předpokládá, že v roce 2050 bude mít třicet zemí (29 evropských) méně obyvatel než v roce 1998, přičemž Česká republika patří mezi ty, v nichž bude propad nejhlubší. Demografové OSN předpovídají, že má mít Česko 9,743 milionu a o dvacet let později už jen 7,829 milionu lidí, tedy o dva a půl milionu méně než nyní. Výraznější pokles počtu obyvatel prý čeká jen několik dalších států – Rumunsko, Maďarsko, Lotyšsko, Slovinsko, Bulharsko, Estonsko. Co je však hrozivější: Česká republika patří mezi země, které extrémně zestárnou. OSN očekává, že s věkovým průměrem přes osmačtyřicet let budeme v roce 2050 po Španělsku druhou nejstarší zemí světa. Dílčí pozitiva. S touto nejčernější perspektivou ovšem nesouhlasí klíčová tuzemská demografická instituce – Český statistický úřad. Jeho pracovník doktor Milan Aleš upozorňuje, že Organizace spojených národů mechanicky extrapoluje tendence posledních let a nepočítá s tím, že by mohlo dojít k určitým pozitivním změnám. „Je zjevné, že bývalé socialistické země mají ve srovnání se západní Evropou podstatně vyšší úmrtnost a nižší – ovšem už ne tak výrazně – porodnost. Pokud by tento vývoj zůstal zachován, jak předpokládají autoři predikce OSN, vznikla by fatální spirála: počet narozených by se v každé další generaci snižoval a věkový průměr by stoupal, až by se celá populace stala degenerujícím souborem starých lidí bez perspektivy. Náš názor, že vývoj v České republice nebude až tak katastrofální, opíráme o to, že pokles porodnosti se poněkud zmírňuje, takže letos se rodí víc dětí než loni. Terénní výzkumy přitom potvrzují, že v dalších letech porodnost stoupne, protože se projeví efekt odloženého rodičovství z minulých let. Do rodičovského věku vstoupí matky, které si děti naplánovaly na pozdější dobu, až jim bude šestadvacet, osmadvacet let. Pětačtyřicet. Prognóza OSN se logicky opírá o menší množství dat a nižší znalost specifik, takže pravdu má zřejmě Český statistický úřad. Jeho predikce, která je u nás oficiální a ve svých záměrech v oblasti důchodové politiky z ní vychází vláda, extrapoluje vývoj na příštích třicet let a rok 2050 na rozdíl od studie OSN nezachycuje. Z pracovních projekcí však vyplývá, že v polovině století by se měl věkový průměr obyvatel České republiky pohybovat kolem pětačtyřiceti let. „To nezasvěceným nemusí připadat moc, ale uvědomte si, že nyní je věkový průměr mužů pětatřicet a žen čtyřicet let, upozorňuje Aleš. Na cestě do stáří nás takřka jistě předběhne Rakousko, Německo, Španělsko, Itálie. Problém je ale v tom, že otázka sociálního zabezpečení lidí v postproduktivním věku – a o to jde – je běh na dlouhé vzdálenosti, takže na praktické zkušenosti našich sousedů si nelze počkat. Srovnání dvou autoritativních demografických studií – a existují i další – mimo jiné ilustruje, že přesnost kvantifikací – ať už demografických nebo finančních – se s délkou období poměrně snižuje. Ale nejde o to, zda je perspektiva špatná nebo ještě horší, když dobrá v žádném případě není. Generace sedmdesátých let. „Kdyby měl být věkový průměr osmačtyřicet let, pak vychází přes čtyřicet procent lidí starších šedesáti let a to je nemyslitelné. Nicméně že nás čeká – a samozřejmě nejen nás – věková struktura obyvatelstva, kterou dosud nikdo na světě nezažil a nejsou s řešením jejích důsledků zkušenosti, je asi nezvratné, podotýká doktor Milan Aleš. Opticky je budoucí vývoj horší o to, že dnes je – jak upozorňuje studie Českého statistického úřadu – Česko ve stadiu výjimečně příznivé věkové struktury obyvatel, která se v horizontu nejméně třiceti let nemůže opakovat. Do věku maximální ekonomické aktivity vstoupila generace sedmdesátých let, takže přes počínající známky stárnutí je Česká republika ještě mladou společností, jejíž nejpočetnější složkou jsou pětadvacetiletí. Potřebami a zájmy této generace, která se úspěšně dere do klíčových pozic, je a bude silně ovlivněn styl života. Vzhledem k nižšímu počtu dětí v osmdesátých a hlavně devadesátých letech ale tato generace nebude vystřídána další stejně silnou a uchová si svůj vliv daleko do příštího století. Jenže to už bude postupně vliv čtyřicetiletých, padesátiletých, šedesátiletých…