Na ministerstvu financí si deset let nikdo nevšiml, že chybí dům za 100 milionů
Slyšte příběh, v němž český stát opět ukázal daňovým poplatníkům, jak „schopné“ úředníky zaměstnává. Kvůli nim přišlo ministerstvo financí o dům za více než sto milionů korun v centru Prahy - objekt se podařilo získat České spořitelně. Banka s největším počtem klientů v tuzemsku si může mnout ruce, příliš se nenadřela. Jak se vše událo? Stačilo dům s adresou Tyršova 1841/8 v Praha 2 (poblíž Legerovy ulice) přes deset let užívat, vzorně se o něj starat a nikoho neupozorňovat, že dům bance vlastně vůbec nepatří, neboť v katastru je jako vlastník zapsán stát. Nu, a velkou roli sehráli úředníci odpovědní za evidenci majetku státu, kteří si od roku 1991 nevšimli, že stát je majitelem pětipodlažního domu… Pak přišli na řadu šikovní právníci. A banka měla výhru v kapse.
Dva ve při.
Soudní spor o dům začal teprve loni, a to mezi Českou státní spořitelnou, s. p., v likvidaci (ČSS) a Českou spořitelnou, a. s. Objekt původně patřil státní spořitelně, jež dům koupila v roce 1991 za 80 milionů. Na konci téhož roku však přestala fungovat. Veškerý její majetek byl privatizován. V prosinci 1991 rozhodl Fond národního majetku (FNM), že nově vznikající Česká spořitelna, a. s., přebírá po státní spořitelně veškerý její majetek. Výjimku tvořily objekty, které byly z privatizace vyčleněny (sporný dům na seznamu nefiguruje). I tak ale rohový objekt nikdo na banku v majetkové evidenci nepřepsal.
Přestože se banka do domu nastěhovala hned v roce 1992, k soudu se vše dostalo až loni, kdy vyvrcholila snaha ústavu přepsat objekt na sebe v katastru nemovitostí. O to se právníci finančníků pokusili poprvé v roce 2003. Tehdy se jim to podařilo, jenže když to zjistil tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, počátkem roku 2004 zápis zrušil. Likvidaci státní spořitelny pak nařídil až o dva roky později, když se na ministerstvu zjistilo, že na státní spořitelnu je veden rozsáhlý a mnohdy i hodnotný majetek. Kromě spořitelny se totiž na resort obraceli i další lidé či firmy, kteří měli zájem o objekty, o nichž si v katastru zjistili, že patří státní spořitelně. A tedy ministerstvu financí.
Jánošíkův soupis.
Sobotka nařídil likvidaci k prvnímu lednu 2006 a pověřený likvidátor David Jánošík prováděl kompletní soupis majetku ČSS, který plánoval kvůli likvidaci prodat. Narazil na stovky nemovitostí a pozemků, jež byly v katastru vedeny na státní spořitelnu. Co se týče sporného domu, požádal banku, která jej užívala, aby objekt vyklidila, protože není její. Právníci ČS to odmítli. Jánošík proto podal žalobu, na což spořitelna okamžitě reagovala protižalobou na určení vlastnictví domu. To, že v katastru není dům na banku evidován, zdůvodňovala Česká spořitelna, a. s., u soudu tím, že šlo o administrativní chybu, o níž nevěděla. Zástupci státu to zase považovali za důkaz, že dům patří státu, neboť byl z privatizace vyňat.
Soud nakonec rozhodl ve prospěch spořitelny, a to na základě rozhodnutí FNM, jež banka předložila jako součást svého zakládacího plánu z roku 1991. V dokumentu je jasně uvedeno, že veškerý majetek - tedy i sporný dům - přechází ze státní spořitelny na Českou spořitelnu, a. s., Dům přitom nebyl nalezen na seznamu nemovitostí, které jsou z privatizace vyjmuty, ani poté, kdy byla evidence výjimek z privatizace několikrát opravována; naposledy ve druhé polovině devadesátých let.
Zisk formou vydržení.
Soudkyně Bronislava Gembčíková, která spor rozhodovala, ve zdůvodnění uvedla, že spořitelna by získala dům, i kdyby neexistovalo zmiňované rozhodnutí FNM. Banka by totiž získala dům formou vydržení. Ze zákona totiž vyplývá, že pokud někdo deset let užívá věc v dobré víře, stará se o ni – v případě domu za něj platí, investuje do něj a dbá na opravy – stává se majitelem “vydržením“. Podle právních expertů ale banka velice dobře věděla, že má v rukávu eso. Jinými slovy pakliže stát nevyhoví a nepřepíše na ni dům, soud ji objekt přizná právě vydržením. A proto na dům neupozorňovala dříve, než uplyne desetiletá lhůta. Poprvé se pokusila dům na sebe přepsat až jedenáct let poté, co dům začala užívat.
Se starostmi a bez starostí.
Není jasné, jak je možné, že si nikdo na majetkové evidenci státu při ministerstvu financí nevšiml vlastnictví domu. „Spor byl poměrně jednoznačný pro Českou spořitelnu. Oba subjekty totiž prokazatelně považovaly dům za vlastnictví České spořitelny. Banka tím, že jej řádně vedla v účetnictví a investovala do něj, a stát tím, že se o objekt nestaral,“ uvedl právník Jan Linda z advokátní kanceláře Kříž a Bělina, která spořitelnu ve sporu zastupovala.
„Česká spořitelna nabyla objekt privatizací, a to na základě takzvaného zakladatelského plánu, což potvrzuje i skutečnost, že hodnota objektu byla promítnuta do účetní rozvahy, která je přílohou privatizačního projektu. Navíc, i kdyby nedošlo k nabytí vlastnictví privatizací, došlo ke vzniku vlastnického práva ČS v důsledku jeho vydržení,“ sdělila mluvčí banky Klára Gajdůšková.
Finanční ústav se u soudu hájil tím, že veškerý majetek státní spořitelny na něj přešel – jak uvádí rozhodnutí FNM. Jenže z katastru nemovitostí vyplývá, že objektů, které jsou vedeny na státní spořitelnu, a které by tudíž měly patřit bance, jsou stovky. Po celé České republice. K těm se však banka nehlásí a odmítá je. Jedná se totiž v řadě případů o bezcenné či problémové domy nebo pozemky. Jedněmi z mála hodnotných nemovitostí byly kromě dotyčné stavby i pozemky v Říčanech, které likvidátor prodal za zhruba deset milionů ve veřejné dražbě. Kdyby spořitelna tušila hodnotu pozemků, jež odmítla, možná by změnila názor.
My nic, my muzikanti.
Ministerstvo financí tvrdí, že nijak nepochybilo a komplikace způsobila reorganizace resortu. „Je nutné zdůraznit, že ministerstvo plnilo vůči podniku Česká státní spořitelna, s. p., pouze zakladatelskou funkci a jeho možnosti zasahovat do vlastního chodu státního podniku byly zákonem omezeny. Předmětný majetek sice byl majetkem ČR, nicméně právo hospodaření k němu nikdy nevykonávalo ministerstvo financí. Toto právo měl státní podnik,“ sdělil Jakub Haas z mediálního servisu MF. Útvar, který měl výkon práv spojených se státní spořitelnou na starosti, zanikl 1. listopadu 2003, a teprve poté vše přešlo pod gesci ministerstva financí. „V dané věci proto neshledáváme žádné pochybení ze strany pracovníků MF. Ministerstvo financí zde naopak na daný možný problém poukázalo a přispělo k tomu, aby bylo ve věci postupováno s nejvyšší obezřetností,“ dodal Haas.
Makléřský odhad.
Realitní odborníci odhadují hodnotu domu na více než sto milionů korun. Odhad Štěpána Gjuriće, makléře ze společnosti Remax, je následující. Kdyby byl objekt prázdný a bez dalších břemen, mohl by prý mít hodnotu 120 až 130 milionů. Oficiální odhad, který nechal vypracovat likvidátor, však hovoří o ceně pouhých 70 milionů. Znalec měl sice k dispozici projektové plány, ovšem podobně jako makléři neviděl dům zevnitř.
Spor přitom není definitivně u konce. Rozsudek není pravomocný, stát se ještě odvolal. Komplikace způsobilo i načasování nákupu objektu. V listopadu 1991 byl vyhotoven seznam nemovitostí vyjmutých z privatizace majetku státní spořitelny, v prosinci 1991 ČSS kupuje dům a v lednu 1992 už nefungovala. Podle právníků existuje jediná šance, jak získat dům zpět. A to předložit důkaz o tom, že Česká spořitelna dobře věděla, že objekt není její.
