Stát začal velké tažení proti fenoménu sdílené ekonomiky. Po letech přešlapování udeřil na přepravní aplikaci Uber. Její řidiči začnou používat EET, firma pak poskytne data o jejich pohybu a zřídí si v Česku domicil kvůli daním. |Vůči ubytovací Airbnb ještě přitvrdil. Finanční správa se dostala k datům o pronajímatelích v Česku a začne jim zvonit u dveří. Stát přesně těmito kroky ukazuje, že mu o sdílenou ekonomiku vůbec nejde a nepochopil ji.
Ne, že by se mělo finančnímu úřadu vyčítat, že začal dělat svoji práci a vymáhá daně. Stejně tak nikdo nebude nadávat vládě, že přemluvila Uber k EET. Jde o to, že pokud tyhle prvky sdílené ekonomiky v něčem skutečně dělaly zlo, v penězích to prioritně nebylo.
Podívejme se na Uber. Asi se o něm ty čtyři roky, co jezdí v Praze, nemluví kvůli EET. Jde o to, že město je přeplněné všemi možnými přepravními službami, ať jim říkáme smluvní přeprava, taxi nebo jakkoliv jinak. Nikdo jejich počet nereguluje, podstřelené ceny motivují řidiče podvádět, aby vůbec přežili, vrací se praktiky z devadesátých let. Zkrátka ten problém je širší. Natlakovaný papiňák jménem válka pražských taxíků prostě nevyřešíte tím, že se dohodnete s Uberem na EET.
Stejně tak Airbnb. Kvůli tomuhle fenoménu rostou nájmy do nesmyslných čísel, stálí obyvatelé opouštějí centrum města, z nějž se stává jedna nekončící turistická párty. Je to do značné míry sociální problém, protože město, to jsou kromě domů i jeho obyvatelé, služby a tak dále. A jak tohle stát vyřeší? Začne vymáhat daně. Jasně, je to obhajitelný krok, ale stejně jako v případě Uberu to není řešení situace.
Airbnb, nebo dlouhodobě: jak se daní příjem z pronájmu bytu?
Vláda se nyní tváří, že si se sdílenou ekonomikou poradila a vše je zase v pořádku. Jenže ono není. Stát se kroky z posledních týdnů přiznal, že ho nezajímají sociální vazby, dopady na fungování společnosti, zaměstnanost a další věci. Jde mu o to se na těch nových startupových nápadech taky napakovat, když už to dělá kdekdo. Jen v Praze to má být za Airbnb nějakých půl miliardy korun ročně. Ano, de facto se stát stal spolupachatelem a podporovatelem těch špatných stránek, které s sebou sdílená ekonomika nese, a není to dobře. Finanční rámec má být jen jedním z nástrojů, jak s tímhle tipem ekonomiky pracovat.
Přitom to není žádné nové zjištění. Každý, kdo něco v byznysu dělá, ví, kolik pravidel musí dodržovat. Od pracovně právního smíru přes ohled na životní prostředí, hluk, stavební předpisy a milion dalších věcí. Není možné, aby přišel do nějaké země, vypustil tam na digitální trh aplikaci, vykašlal se na všechna pravidla a kasíroval. A když by pak šlo do tuhého, začal platit daně, aby se úřady uklidnily.
Sdílená ekonomika je budoucím tahounem hospodářství. Zcela nepochybně se stává svébytným odvětvím se všemi specifiky, které k ní patří. Přístup státu se musí změnit. Ale je otázkou, jestli to zajímá někoho, kdo se rozhodl neřídit ho jako společenství lidí, nýbrž jako firmu.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
