V současnosti jste členem správní revizní komise při Evropské centrální
bance, která přezkoumává rozhodnutí týkající se dohledu. Jak banky v Evropě
postihla pandemie koronaviru?
K naší komisi se odvolávají banky, které nesouhlasí s rozhodnutím Evropské
centrální banky. A zatím jsme neřešili problém, který by vyplynul přímo z
pandemie. Nicméně podle „měkčího“ scénáře ECB propadne v Evropské unii hrubý
domácí produkt o osm procent, podle „tvrdšího“ scénáře pak o 12 procent. K tomu
spočítali, jaký bude dopad na agregovaný kapitál bank.
V základním scénáři poklesne ze zhruba 14,5 na 12,5 procenta, což by ještě
nemělo mít dopad na základní funkci bank, tedy půjčování peněz. V krizovém
scénáři by pokles kapitálu byl mnohem větší, o pět až šest procentních bodů.
Banky by už nesplňovaly minimální požadavky na kapitál a dostávaly by se do
problémů. Musely by navyšovat kapitál, nebo by jim musel pomoct stát.
Přežije eurozóna pandemii?
Myslím, že ECB dělá svou politiku dobře. Slabá koordinace je naopak ve fiskální politice, kde by bylo třeba podmínky výrazně zpřísnit, zlepšit koordinaci, což se dlouhodobě nedaří. A pořád může projít i země, která se dlouhodobě chová nezodpovědně, nedodržuje tříprocentní deficit rozpočtu či její dluh přesahuje 60 procent HDP (tedy porušuje tzv. maastrichtská kritéria – pozn. red.).
Unie jako celek směřuje po pandemii k zadlužení kolem 100 procent HDP.
Spějeme k tomu, že bude taková výše dluhu normální?
Takto se vyjadřuje vícero ekonomů, například i bývalý hlavní ekonom
Mezinárodního měnového fondu Olivier Blanchard, který dělá poradce
francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi. Vysvětluje to tak, že samotné
zadlužení není problém a může být i vyšší, když R minus G je negativní (R je
průměrná úroková sazba a G je růst ekonomiky – pozn. red.).
Jinými slovy, ekonomika roste rychleji, než roste dluh/úroková sazba, takže
se zadlužení v poměru k HDP snižuje, jak tomu bylo v minulých letech například
v Česku. Určitě to souvisí i s uvolněnou měnovou politikou centrálních bank a s
očekáváním, že tak bude nastavená dlouhodobě.
Problém je, že negativní R minus G nemusí být trvalý jev, ale může se to relativně rychle změnit. Buď zpomalí růst, nebo se zvýší úrokové sazby a potom R minus G už nebude negativní, ale dluh přitom už bude vysoký. Je to tedy zvláštní filozofie, protože nakonec nevíte, co po změně parametrů s tím dluhem udělat.
I Evropská fiskální rada aktuálně navrhovala zrušit šedesátiprocentní
hranici pro dluh k HDP, která platila od zavedení maastrichtských kritérií pro
takzvaný dobrý dluh, a chtěla jednotlivé státy posuzovat individuálně.
Jak hodnotíte tuto změnu ve vnímání dluhu?
Já jsem vždy byl nastavený tak, že se každý stát má pořád snažit, aby se
dostal na úroveň udržitelného a bezpečného dluhu. V rozpočtové radě jsme
spočítali, že v případě Slovenska je tato hranice pod čtyřiceti procenty HDP, a
to z pohledu dopadu demografie, důchodového systému a dalších věcí. A najednou
nás ekonomičtí lídři začínají přesvědčovat, že dluh může být klidně vyšší.
Takže můžete být na Slovensku v klidu, i když se váš schodek rozpočtu
kvůli pandemii prohloubí na deset procent HDP?
Odhadujeme, že schodek bude zhruba osm miliard eur, tedy zhruba deset
procent výkonu ekonomiky. Na základě toho poskočí náš státní dluh ze 48 procent
HDP na začátku pandemie na víc než 60 procent. Určitě v klidu být nemůžeme a po
stabilizaci veřejných financí v tomto roce musíme začít konsolidovat.
Předpokládám, že se propadne hlavně automobilový průmysl, na kterém je
Slovensko ještě závislejší než Česko, a turismus. Změní se podle vás struktura
ekonomiky?
Jestli máme šanci na strukturální změnu ekonomiky, tak jedině na základě
prostředků z fondu obnovy. Více digitalizovat a soustředit se na vyšší přidanou
hodnotu. Automobilky u nás překvapivě pořád expandují. Volkswagen ohlásil, že
výrobu, kterou plánoval v Turecku, přesune na Slovensko. Land Rover Jaguar
oznámil, že výroba nového Defenderu bude kompletně u nás. Takže automobilky
nehlásí ústup.
Míra nejistoty je obrovská, ale jsou signály, že prodej aut se zlepšuje. Jakmile by se však ukázalo, že se pandemie nějak masivněji vrací, může se všechno znovu pokazit. Pokud by šlo o jednorázový šok v letošním roce, tak by to naše ekonomika ještě snesla. Měli bychom vyšší dluh, ale vzhledem k tomu, že si umíme vypůjčit levně, by zátěž z dluhové služby pro rozpočet nebyla tak velká.
Ale potom je důležité, abychom hned od příštího roku začali veřejné finance
napravovat. Česko má lepší pozici v tom, že posledních pět let vaše vláda
vytvářela kvůli růstu ekonomiky mírné přebytky, takže dluh nemáte obrovský a jeho
nárůst je pořád v nízkých hodnotách. My jsme o poznání výš.
Slovensko přijalo euro v lednu 2009. Zvykli jste si už na společnou měnu?
Ekonomice euro určitě prospělo. Když jsme přijímali euro, deklarovali jsme,
že základní hmatatelné výhody budou: snížení úrokových sazeb, což se stalo,
lepší rating pro naši zemi, což se taky stalo, odstraní se kurzové riziko a
sníží transakční náklady.
Tyto věci se potvrdily. Euro jsme přijímali v období těsně po velké finanční
krizi z let 2008/2009, kdy ekonomiky zpomalily, takže nepřišla žádná inflace.
Spolu s přísnou legislativou to přispělo k tomu, že ceny v obchodech nerostly.
Za nejdůležitější považuji, že firmy obecně euro přijímaly a žádný politik
nebyl proti. A naprosto klíčové je, že má euro stále vysokou podporu občanů.
Jsme stále jednou z nejoptimističtějších zemí v eurozóně, podpora dosahuje
70 procent. Ke slovenské koruně se už tedy asi nevrátíme.
Přijetí eura má vždy dvě strany. Měly kvůli němu problémy například
někteří exportéři?
Někteří říkali, že kurz byl příliš silný, protože klesl velmi rychle ze
zhruba 40 korun za euro na 30,126, se kterým jsme do eurozóny vstupovali.
Tendence posilování koruny, ale i okolních měn tu ovšem byla bez ohledu na naše
přijímání eura. Ale nevím, že by kvůli tomu nějaká významnější firma
zkrachovala nebo se dostala do problémů.
Evropa se nedávno domluvila na fondu obnovy, který je doplňkem evropského
rozpočtu. Jak ho hodnotíte?
Myslím, že je to velmi pozitivní. Jednak kvůli tomu, že to posouvá spolupráci v Evropské unii dál a vytváří do budoucna pevnější vazby. Momentálně jsou totiž v Unii pochybnosti, jak dál, a myslím, že toto je jeden z kroků, který může potřebu a touhu po spolupráci zvýšit. Velmi pozitivně hodnotím, že je to postaveno na principu solidarity, takže země, které jsou pandemií postižené nejvíc, dostávají velký podíl z fondu.
A i kombinace grantů a úvěrů je dobrá, protože některé státy jako Itálie či
Španělsko jsou vysoce zadlužené, a pokud by dostávaly jen půjčky, zhorší se
jejich situace ještě víc. Mechanismus je relativně dobře nastavený v tom, že by
měla existovat kontrola, aby státy prováděly reformy vedoucí k vyššímu růstu
hrubého domácího produktu a udržitelnosti veřejných financí. Bude to podmínka,
aby pak reálně mohly prostředky čerpat. Vytváří se tím nástroj, aby se méně
disciplinované státy trochu tlačily k zodpovědnější fiskální politice.
Slovensko patří mezi velké příjemce a z fondu dostane poměrně velký balík
peněz. Co s ním uděláte?
Dohromady i s řádným programovým obdobím dostaneme přes 40 miliard eur, což
je víc než dvojnásobek příjmů našeho státního rozpočtu. Je to obrovská
příležitost. Samozřejmě klíčové je, abychom to racionálně a smysluplně použili.
Zda to dokážeme, si nejsem jistý.
V minulé krizi Německo a severní státy nechtěly zachraňovat Řecko. Dnes
už souhlasí, že jim část peněz prostě dají. V čem je tam změna?
Hlavní důvod je, že příčina dnešních problémů je naprosto unikátní. V
minulosti, když mělo problémy Řecko, způsobili si je především sami Řekové.
Nezodpovědně nakládali s veřejnými financemi, příliš rozdávali, měli
neudržitelný důchodový a sociální systém.
Dá se to považovat za jejich vlastní problém. Ale pandemie je něco jiného. Samotné země ji nezpůsobily, proto Německo, Francie a severské země změnily svůj přístup.
| Ivan Šramko (63) |
| • Vystudoval v Bratislavě Vysokou školu ekonomickou.
• Začínal v Železničním stavitelství Bratislava a po revoluci nastoupil do poradenské VÚB ING. • V letech 1992 až 1998 byl ředitelem Istrobanky, následně šest let působil ve vedení Tatra banky. • Od roku 2002 zastával dva roky post viceguvernéra Národní banky Slovenska a od roku 2005 ji pět let vedl. • V roce 2010 byl jmenován velvyslancem Slovenska při OECD a o dva roky později se stal předsedou Rady pro rozpočtovou odpovědnost. |
Naznačil jste, že Evropská unie bude pomoc „vyměňovat“ za reformy. Jak to
bude přesně fungovat?
Neznám detaily, ale byl dohodnut mechanismus, že jakákoli země může říct ne
a může vrátit předložené dokumenty, které představují reformy, a může je vrátit
k dopracování. Vzhledem k tomu, že čerpání peněz mělo být podmíněné plněním
jednak tohoto plánu a jednak milníků, které jsou v jednotlivých reformách,
myslím si, že se vytvořil nástroj, aby to některé státy přitlačilo k
zodpovědnějšímu chování. Samozřejmě uvidíme, jak to bude fungovat ve
skutečnosti.
Jak se vaše nová vláda poprala s nemocí covid-19?
Pandemie u nás nezpůsobila výraznější problémy ve zdravotní situaci
obyvatelstva. Máme myslím 37 úmrtí přímo souvisejících s covidem-19. Máme dnes
78 hospitalizovaných. Je pravda, že v posledním období počet stoupá, ale zatím
je situace pod kontrolou. Získali jsme čas, aby se epidemiologové i zdravotní systém
lépe připravili, protože v březnu neměl nikdo představu, jak se to bude vyvíjet
a jaké budou dopady.
Vláda zavedla silné restrikce, ale lidé je přijali, a tak to myslím zvládla.
Jedna vláda zrovna končila a přicházela nová, takže část věcí převzala (od 21.
března úřaduje na Slovensku vláda Igora Matoviče tvořená koaličními subjekty
OĽaNO, Sme rodina, SaS a Za ľudí – pozn. red.) Myslím, že jsme připraveni,
kdyby počet infikovaných zase začal stoupat. Samozřejmě dopad na ekonomiku a
veřejné finance je dramatický a myslím, že vláda pochopila, že je třeba některé
věci hodně rychle změnit.
Máte na mysli například důchodový systém?
Důchodový systém je třeba urychleně reformovat. Když u nás byl předloni generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Angel Gurría, varoval vládu, že dosud Slovensko mělo nejlepší důchodový systém na světě, ale když nový zákon schválí, bude mít nejhorší na světě. I přesto byl v roce 2019 přijat ústavní zákon o zastropování důchodového věku v 64 letech, kvůli němuž se důchodový systém stal neudržitelným.
Jak je možné, že Robert Fico důchodovou reformu nejprve v 2012 zavedl a
pak ji v roce 2018 sám zrušil?
Zastropoval důchodový věk na 64 let v ústavním zákoně, což je pro veřejné
finance neúnosná zátěž. A systém pak samozřejmě nedokáže reagovat na stárnutí
obyvatelstva, na zvyšování střední doby dožití, která se během dvaceti třiceti
let bude dál prodlužovat. Protestovali jsme proti tomu, ale politici to
naprosto ignorovali a tuto „antireformu“ schválili. A nová vláda teď musí znovu
zavádět reformu novou.
Dříve jste se vyjádřil, že ve vládě Igora Matoviče není moc odborníků,
kteří by věci vůbec rozuměli…
Tak bych to nechtěl formulovat, ale v minulosti politici na toto téma
mluvili s odborníky velmi málo. Momentálně změnu nastavení důchodového systému
vláda deklaruje jako prioritu. Já jsem vyzýval, abychom po vzoru Česka
vytvořili nějakou stálou důchodovou komisi. A
nakonec vytvořili širší odbornou
skupinu, která s nějakým návrhem přijde. Pozitivní je, že si vláda uvědomuje,
že současný stav je neudržitelný, protože systém je dnes hodně deficitní.
