B r a z i l s k á k r i z e
Krize v jedné z největších ekonomik světa byla prohloubena vedle obrovských státních výdajů, vedoucích k neúměrným rozpočtovým deficitům, i přílišným lpěním na udržení kursu místní měny.
Během minulého roku se brazilská ekonomika, která tvoří zhruba 43 procent HDP Latinské Ameriky, dostala do velkých problémů. Hospodářský růst se začal zpomalovat především díky dlouhotrvajícím neřešeným problémům, například rozbujelé státní zprávě či neefektivnímu penzijnímu systému. Vliv asijské finanční krize poté dostal Brazílii téměř na kolena.
Nenasytné úřednictvo
Podle statistik pracovalo ve státní správě v roce 1995 devět procent obyvatelstva a v průměru pobíralo o 30 procent vyšší platy než v soukromém sektoru. Výdaje na důchody tří milionů bývalých státních úředníků by stačily na výplatu osmnácti milionů ostatních důchodců. Je nasnadě, že tato politika vedla k obrovským rozpočtovým deficitům. Vládní výdaje v Brazílii dosahují dvou třetin daňových příjmů. Další obrovské částky spolykají splátky federálních dluhů, důchody a další mandatorní výdaje. Na tuto skutečnost reagovala společnost Moody s snížením výhledu pro rating dlouhodobých úvěrů a devizových a vládních dluhopisů.
Poslední kapkou pak byla červencová krize akciových trhů, vyvolaná v důsledku prohloubení asijské ekonomické recese. Celosvětový propad akciových indexů znamenal doslova útěk investorů z emerging markets. To se samozřejmě odrazilo i v Sao Paulu. Stahování kapitálu s sebou přineslo problémy s udržením kursu reálu a centrální banka, která se o to snažila, přišla během krátké doby na intervencích o 25 miliard USD z devizových rezerv.
Sázka na měnu
Již v srpnu vyhlásila vláda plán redukce rozpočtového deficitu z tehdejších sedmi na tři procenta HDP do roku 2001 především snížením výdajů a reformou penzijního systému, privatizací státních podniků a refinancováním obrovských dluhů jednotlivých států u federální vlády.
Dalším krokem mělo být snižování úrokových sazeb, které byly vyšší než 20 procent, v důsledku čehož musela vláda platit průměrně pět miliard reálů měsíčně na úrocích. To mělo zvednout ekonomický růst na čtyři procenta v roce 1999. Dále vláda oznámila plán na zastavení poklesu devizových rezerv, když jenom v průběhu tohoto měsíce odteklo z Brazílie přes pět miliard USD. Jednalo se především o investiční pobídky pro zahraniční kapitál a snížení nákladů na půjčky v zahraničí. Tato opatření se však minulo účinkem a odliv kapitálu vzrostl od začátku srpna na dvanáct miliard USD.
Vláda vyhlásila nový plán redukce státních výdajů, aby tak uklidnila zahraniční investory. Do konce roku hodlala snížit výdaje o dalších 2,2 procenta a o 4,6 procenta v roce následujícím. Dalším vynuceným krokem pak bylo zvýšení úrokových sazeb o dvacet procent na 49,75 procenta.
Odliv kapitálu dosáhl v tu dobu zhruba miliardu dolarů denně a devizové rezervy se smrskly na 54 miliard USD. Při hledání řešení opět dostala přednost politika před ekonomikou. Před blížícími se volbami se prezident Cardoso snažil za každou cenu udržet měnu, s jejíž pomocí před čtyřmi lety porazil inflaci.
Plnění slibů
Po vyhraných volbách začátkem října potvrdil prezident Cardoso zvýšení daní a snížení výdajů. Celkově by se tak podle plánu ušetřilo 20 - 30 miliard reálů, přičemž na zvýšení daní by připadlo deset miliard. Ani vysoké úroky však nedokázaly udržet kapitál v zemi. Během září opustilo zemi dvacet miliard USD a rezervy klesly na 48 miliard. Hrozba devalvace začala být až příliš reálná. Za této situace vláda dospěla v polovině října k dohodě o podmínkách finanční pomoci ze strany Mezinárodního měnového fondu a dalších institucí v průběhu tří let. V textu dohody Brazílie a MMF, která zemi slibuje pomoc ve výši 41,5 miliardy USD, se mimo jiné praví, že proces makroekonomické a fiskální stabilizace je nedílnou součástí strukturálních reforem, které povedou k modernizaci ekonomiky a růstu produktivity. Cesta vede přes liberalizaci obchodu, demonopolizaci, privatizaci a posílení bankovního sektoru.
Počítalo se s pokračováním snižování úrokového zatížení podle dřívějšího plánu vlády. Ani další snižování úroků nepřines-lo snížení odlivu kapitálu. Na počátku srpna se devizové rezervy dostaly na 40 miliard USD. V polovině listopadu začala centrální banka pod tlakem prezidenta snižovat úrokové sazby, a to na 42,25 procenta. To však jako podpora skomírajícímu hospodářství rozhodně nestačilo. Až v polovině prosince obdržela Brazílie první část pomoci ve výši 9,4 miliardy USD.
Začátek konce
Vláda se snažila plnit program dohodnutý s MMF, avšak situace vyvrcholila vyhlášením 90denního moratoria začátkem ledna tohoto roku na splátky dluhu vůči federální vládě ze strany jednoho z nejvýznamnějších brazilských států Minais Gerais.
Dluh představuje zhruba osmnáct miliard reálů (patnáct miliard USD). To bylo vážné ohrožení snah prezidenta Fernanda Henriqua Cardosa o ozdravení nemocné brazilské ekonomiky. Ohrozilo to plnění programu MMF, na které je vázáno pokračování plnění mezinárodní pomoci. Ve stejný den byl ohlášen výsledek pohybu spotřebitelských cen za rok. Ty poklesly za rok 1998 o 1,8 procenta. Tyto informace roztočily prodej akcií na domácím trhu. Centrální banka byla nucena 13. ledna ustoupit devalvačním tlakům a rozšířila obchodní pásma měny ze stávajících sedmi na patnáct procent. Během pouhé jedné hodiny reál ztratil devět procent. Ani toto pásmo však nebyla centrální banka schopna udržet a musela měnu zcela uvolnit. Po tomto kroku si měna začala hledat svoji reálnou hodnotu a propad akciového trhu se zastavil. Na nový odliv reagovala centrální banka opětovným zvyšováním sazeb.
Nová krev
Brazílie minulý týden již podruhé za méně než tři týdny změnila šéfa centrální banky ve snaze zvýšit svou kredibilitu po provedené devalvaci. Prezident nominoval Armínia Fragu, který doposud působil ve vedení společnosti Soros Fund Management, spravující fondy legendárního investora George Sorose, jenž je obviňován z rozpoutání mnoha měnových krizí v jiných zemích. To může znamenat politický skandál.
Soros vyzval na zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu MMF k urychlení finanční pomoci Brazílii, jelikož se tato země dostává do situace akutního nedostatku kapitálu spojeného s počátkem bankovního runu. Postavením peněžní zdi by podle něj došlo ke stabilizaci situace. Soros v Davosu navíc prohlásil, že dle jeho názoru je brazilská měna podhodnocená a investice do této země jsou nyní mnohem méně rizikové než do Ruska.
Nové rady
Reál v posledních dnech posiloval s rostoucí důvěrou investorů, že vláda přistoupí na revidovanou dohodu s Mezinárodním měnovým fondem v co nejbližší době. Také výměnu hlavy centrální banky investoři přivítali kladně, jelikož Fraga má podstatně větší zkušenosti na světových finančních trzích.
Ministr financí Pedro Malan na své tiskové konferenci uvedl, že jmenování rozhodně neznamená odklon od nové politiky plovoucích kursů. Popřel, že by odvolání dosavadního guvernéra bylo výsledkem nátlaku MMF a rovněž dodal, že Fragův pohled na brazilskou ekonomiku je odlišný od Sorose, který ostře kritizuje strategii současné vlády.
Minulý týden se představitelé MMF a brazilské vlády dohodli na novém plánu, který by měl stabilizovat ekonomiku země ohrožované devalvací měny. Plán počítá mimo jiné s udržením inflace pod deseti procenty v roce 1999 a zvýšením rozpočtového přebytku nad 3,5 procenta HDP. Naopak veřejný dluh bude muset být snížen pod 46,5 procenta HDP.
Největší dopad bude mít vývoj v Brazílii s největší pravděpodobností na latinskoamerické země, kde nastanou devalvační tlaky, Argentina již ostatně vyvolala diskusi o plné dolarizaci země, aby se tak pokusila vyhnout problémům, které by ji čekaly s domácí měnou. Zbytek světa již pravděpodobně hlouběji zasažen nebude. Brazilská krize se odrazila i na světových komoditních trzích. Zpočátku jen hrozba a nakonec i devalvace reálu vyvolaly zájem o export maximálního množství komodit na dolarové trhy. Následkem toho káva, sója a její produkty, cukr a další rapidně klesly.
Při zpětném pohledu na vývoj brazilské krize se ukazuje, že pravděpodobně největší chybou bylo lpění na měnovém kursu, pro jehož udržení byla vláda ochotna udělat cokoliv. Měna je totiž velmi citlivým indikátorem stavu hospodářství, potažmo ukazatelem, jak si politici vedou v řízení státu a správě věcí veřejných. Spekulanti pouze využívají nezdravého organismu, situace, kdy vlády utrácejí více, než je dané hospodářství schopno produkovat.
