Velmoc na rozcestí svobody a protekce
Loňské zpomalení ekonomického růstu Číny na relativně pouhých 7,8 procenta představuje v čínských podmínkách hrozbu pro sociální stabilitu země. Důvod znepokojení, které toto číslo vyvolalo, vězí v populačním vývoji. Z demograficko-ekonomic kých propočtů vyplývá, že čínská ekonomika není schopna absorbovat přirozený přírůstek obyvatelstva v produktivním věku, když hospodářský růst nedosahuje osmi procent. To se samozřejmě může negativně promítnout do životní úrovně obyvatelstva, která za posledních dvacet let stoupala.
Hlavní příčinou zpomalení čínského ekonomického růstu je klesající produktivita obřích státních podniků. To je vidět i z oficiálních čínských statistik, které, jak je nutné podotknout, nejsou záměrně vždy přesné. Podle statistik vykázaly loni státn í průmyslové podniky růst produktivity práce 4,9 procenta. Oproti tomu čínské společnosti se zahraničním kapitálem dosáhly růstu přidané hodnoty o 12,7 procenta. To celé připomíná situaci z Hlavy 22. Potíže státních podniků totiž Čína nevyléčí bez opětovného nastartování ekonomického růstu, aniž by byl narušen sociální smír.
Úvěrová dřevomorka.
Nízká míra růstu produktivity státních podniků se projevila v poklesu ziskovosti celého průmyslu o sedmnáct procent. A s tím jde ruku v ruce schopnost státních podniků dostát svým závazkům vůči čínským státním bankám, které jim poskytují finanční prostředky přednostně. Proto se dnes odhaduje množství špatných úvěrů v portfoliu čínských státních bank na 500 miliard dolarů. Navzdory tomu, že čínský bankovní sektor obstál bez šrámů ve finanční krizi, jež za sáhla jihovýchodní Asii, představuje pro něj množství špatných úvěrů daleko větší vnitřní nebezpečí.
Představitelé Číny vědí, že budou muset něco udělat. Pohledy na cestu k řešení se však liší. Střetávají se zde zastánci tržních postupů s obhájci státních zásahů.
Čína si nemůže na první pohled stěžovat ani na vývoj vnějších vztahů. Udržuje si neustále kladné saldo obchodní bilance a kombinuje je s přílivem zahraničních investic, kde je na druhém místě hned za Spojenými státy, a s růstem devizových rezerv. Přílišný optimismus ale není na místě. Export totiž patřil v uplynulých letech k tahounům hospodářského růstu a loni stoupl jen o půl procenta. Nezbývá než hledat vnitřní zdroje pro udržení růstu. Kabinet se proto pokusil v loňském roce stimulovat domácí poptávku formou zvýšených státních výdajů a snižováním úroků. V reálu se tato opatření však projevila jen krátkodobě. Oslabení soukromé poptávky se odrazilo na loňském poklesu indexu spotřebitelských cen o 0,8 procenta.
Stát sestoupil na zem.
Dynamičtější výsledky čínského soukromého sektoru ve srovnání se stále převažujícím státním sektorem vedly ke vznikům nových trendů. Vláda proto už letos zrovnoprávnila postavení soukromých a státních firem. V praxi se vš ak čínské privátní podniky stále setkávají s překážkami. Ve srovnání se státními mají limitovaný přístup k bankovním úvěrům a stížené možnosti navazování přímých obchodních vztahů se zahraničím. Potenciální podnikatelé navíc musejí k otevření soukromého podniku mít určenou minimální výši základního jmění, jinak nezískají potřebnou licenci.
Pro zahraniční investory je zajímavý nedávný bankrot státní investiční společnosti GITIC z Kantonu, který mění jejich postoj k poskytování půjček čínským státním investičním společnostem. Do té doby si mohl zahraniční investor být téměř jist, že jeho investice do regionálního fondu je implicitně kryta zárukami provinční vlády. Pád společnosti GITIC se však stal nebezpečným precedentem. Klid do řad investorů nevnesla ani diskuse kolem takzvaného narovnávání podmínek, za jakých v Číně podn ikají zahraniční a domácí subjekty. Během tohoto procesu by mohli zahraniční investoři přijít o zvýhodnění ve zvláštních ekonomických zónách. Na druhou stranu by ale mohli volně vstoupit do některých odvětví. Šance na rychlejší liberalizaci se blíží spolu s jednáním o vstupu Číny do Světové obchodní organizace (WTO). Po deseti letech urputného jednání by se mohla Čína dočkat přijetí ještě letos. Atmosféru rozhodování však ztěžuje současná ekonomická situace a rozpory v číns kém vedení.
Do světa standardu.
Vstup ČLR do Světové obchodní organizace za předpokladů, které společně požadují Spojené státy, Evropská unie i Japonsko, by měl přispět ke zrušení mnohých opatření neslučitelných s myšlenkou volného obchodu. Nepodaří-li se jednání do konce letošního roku úspěšně zakončit, odsune se případný vstup Pekingu až za rok 2000, a to až po novém kole multilaterálních jednání mezi členy WTO.
Pokud by Čína zavítala mezi členy WTO ještě letos, otevřel by se její trh, a to nejen v oblasti zbožové směny, ale i ve vybraných službách. Závazky, které musí tato asijská velmoc splnit, jsou konkrétní a kontrolovatelné. Vedle pokle su celního zatížení na zhruba devět procent, ke kterému by po mělo dojít do roku 2005, půjde hlavně o zrušení netarifních bariér.
K jak zásadnímu obratu na čínském trhu by v případě vstupu došlo, lze dokumentovat na vozidlech. U dovozů aut, které jsou v současnosti zatíženy 80procentní sazbou, by měla sazba spadnout na 25 procent. Čína v rámci vstupních podmíne k nebude moci cla jednou snížená opětovně zvýšit.
Mezi závažné netarifní bariéry patří kvóty, omezení a restrikce v oblasti distribuce. V obou těchto případech musí Čína nabídnout koncese. Například množstevní kvóty by měla odstranit do roku 2005 a překážky v distribučních sítí ch do tří let.
Změny stejného rozsahu by se týkaly i podmínek, za jakých mohou plynout zahraniční investice na čínský trh. V současnosti musí zahraniční zájemce o založení podniku v Číně splnit různé státní nároky na přenesení vývojových pracovišť v rámci investice nebo požadavky na export části produkce. V neposlední řadě by mělo dojít k uvolnění restrikcí vázaných na vstup zahraničních subjektů ve službách a zejména pak v bankovnictví.
Česká cesta do Číny.
Konec regulací s sebou nepřinese pouze nové příležitosti pro zahraniční podnikatele. Bude také znamenat i citelné zostření konkurenčního prostředí. Silná zahraniční konkurence, která trh bedlivě sleduje, už nebude omezována a bude moci svou ekonomickou sílu plně uplatnit. V nové situaci budou muset být čínské podniky zahraničního obchodu daleko aktivnější. Průběh jednání by měly sledovat ty české podnikatelské subjekty, které dnes zvažují investovat do čínské výr oby a následného prodeje a distribuce svých výrobků.
V případě vstupu Číny do Světové obchodní organizace by měl mít zahraniční exportér možnost prodávat sám své zboží na čínském trhu, aniž by je zde musel vyrábět, jak tomu je doposud. Z tohoto důvodu by měli případní investoři uvažovat spíše o investicích do distribuce než do výroby.
Přes obtíže současného čínského ekonomického vývoje existují stále dobré důvody, proč by měly české podniky mít zájem o vývoz na čínský trh. Přesvědčivá je už jen velikost tamního trhu, který zaujímá osmé místo na světě. I když pouhé číslo můž e být zavádějící. Při bližším pohledu do dovozních statistik totiž zjistíme, že podíl importu firem se zahraniční účastí dosahuje přes polovinu objemu celkového čínského dovozu. O těchto dovozech se však z velké části rozhoduje mimo území ČLR. I proto, že jejich podstatnou část tvoří dovozy investičního zařízení, které jsou součástí vkladu zahraničního partnera do společného podniku. Dále je nutné si uvědomit, že při osmiprocentním růstu HDP došlo za stejné období k poklesu vývozů o 1,5 procenta. To svědčí o vzrůstajícím vytěsňování dovozů domácí produkcí.
Buzola podnikatele.
Samostatnou kapitolu pak tvoří strategie vstupu českého podniku na čínský trh. Firmy často pronikají na trh díky kontaktům získaným na některé z mezinárodních výstav. Výstavy organizované v Číně mají však svá specifika. Je n utné nejen vybrat správně zaměřenou akci, ale je potřebné připravit si pro ni anglicko-čínské katalogy. Firmám, které vstupují do tohoto prostředí poprvé, lze poradit, aby výstavu navštívily nejprve bez aktivní účasti.
Pro úspěch na čínském trhu je rovněž nutné mít k dispozici informace poskytující o něm reálný obraz . Na zprávy z oficiálních čínských zdrojů nelze spoléhat. O tom se koneckonců přesvědčilo již několik českých firem. Právní stránku v ěci také nelze podcenit zejména pak v případě, kdy česká firma zvažuje vstup na čínský trh spojený s investicí. Dnes již v Číně působí specializované poradenské i právní firmy, jejichž služby jsou sice nákladné, ale nezbytné. Malým a středně velkým firmám, které splňují uvedené předpoklady ke vstupu na čínský trh, může v konečné fázi způsobit problém, nemají-li zde zástupce.
Bedekr na cestu.
Jaké podmínky by měl splňovat podnik, který zvažuje svůj vstup na čínský trh: V prvé řadě je potřeba, aby byl konsolidovaný se stabilním cash flow, které vyplývá ze solidní pozice na domácím trhu. Měl by mít rovněž zkušenosti s ;exportem a přesnou představu o nejvýznamnější zahraniční konkurenci ve svém oboru a i tom, jak si sám stojí. Je rovněž vhodné mít referenční seznam z rozvinutých trhů, kterým se představí.
Tyto důvody vyplývají z charakteristiky čínského prostředí, se kterým se potenciální vývozce setká. Konkurenční prostředí čínského trhu je náročné. Vyspělá zahraniční konkurence tady má často rozsáhlé výrobní kapacity. Dobře zná místní prostředí a zaměstnává domácí pracovní sílu, která jí umožňuje rychleji se přizpůsobovat probíhajícím změnám.
Dále je zde domácí konkurence, která často nabízí zboží střední kvality za nízké ceny. Nemluvě o kulturně odlišném ekonomickém prostředí ve srovnání s běžnými evropskými podmínkami. I proto je průnik na čínský trh časově a finančně nákladnou záležitostí. Svým charakterem se vstup na čínský trh blíží dlouhodobému investičnímu rozhodnutí s opožděnou návratností vložených investic. Reference z vyspělých trh ů pak pomohou překonat české firmě jistou indiferenci, která obecně panuje mezi čínskými obchodníky ve vztahu ke zboží pocházejícímu z jiných zemí než ze Spojených států, Evropské unie či Japonska. Je však stále nutné nenechat se předběhnout a nepodcenit obra. Možná že se nakonec obrátí k liberalismu. Už má proleženiny.
