Dluhy státu soukromé sféře neumíme řešit, říká Grégrův náměstek
Karel Špaček (71) Od června 1990 do roku 1992 působil ve funkci ministra financí České republiky. Poté do roku 1998 zastával post asistenta generálního ředitele České spořitelny a současně přednášel na katedře veřejných financí VŠE. Po nástupu Miroslava Grégra do funkce ministra průmyslu a obchodu byl jmenován náměstkem ministra. Zodpovídá za problematiku rozpočtu resortu, malého a středního podnikání, oblast standardizace a ochrany spotřebitele a dozoru nad trhem. Je předsedou meziresortní hodnotitelské komise Programu na podporu rozvoje průmyslových zón. Špaček je členem Vědeckého grémia při Bankovní asociaci. Nikdy nebyl členem žádné politické strany. Je ženatý, má jednu dceru.
EURO: Malé a střední podnikání se na hrubém domácím produktu podílí více než jednou třetinou, proto je začala vláda více podporovat. Místo jedné dostávají malí a střední podnikatelé od roku 1998 na svůj rozvoj dvě miliardy za rok.Zdá se vám to hodně peněz?
Špaček: Já tu cifru nepřeceňuji. Vzhledem ke státnímu rozpočtu, který je 680 miliard, je to tedy asi třetina procenta. Většinou se říká, že je to málo. Jelikož jde ovšem o státní peníze, a já tvrdím, že státní peníze jsou posvátné, musí mít stát záruku, že je dává na dobrý účel a že se mu vrátí. Mají–li podnikatelé dobrý podnikatelský záměr, k penězům na rozjezd své firmy se dnes již dostanou.
EURO: Zákon o podpoře malého a středního podnikání schválila již Pithartova vláda v roce 1992.Myslíte si, že to byl dobrý základpro podnikání?
Špaček: Určitě. Chybou však bylo, že dalších osm let ostatní vlády držely podporu malého a středního podnikání na hranici zhruba jedné miliardy. To považuji za nedostačující tím spíše, když banky nechtěly malým a středním podnikatelům půjčovat peníze.
EURO: Kolik podle vašich informací dnes podniká v Česku lidí?
Špaček: Počet podnikatelů vlastnících živnostenská oprávnění je v současné době jeden milion sedm set padesát tisíc. Odhadujeme, že skutečně podniká asi polovina, to znamená kolem osmi set tisíc subjektů. Většinu tvoří samozřejmě fyzické osoby, tedy podnikatelé, kteří reprezentují sami sebe.
EURO: Na podporu v podnikání má nárok každý, kdo přijde se zajímavým podnikatelským plánem?
Špaček: Ne tak docela. Ohled se bere nejenom na počet zaměstnanců, ale také na velikost obratu firmy. Kromě toho se posuzuje také takzvané kritérium nezávislosti. To znamená, že ke státním podporám se nedostanou podniky, které jsou sice malé, ale vlastní je velké společnosti.
EURO: Proč si myslíte, že podnikatelé často nerozumí systému podpory podnikání?
Špaček: Problém je asi v malé informovanosti. My se snažíme, jak nejvíce můžeme, abychom uvedli ve všeobecnou známost všechny programy na podporu malého a středního podnikání. Například na internetové stránce ministerstva průmyslu a obchodu je může najít každý, komu práce s počítačem není cizí. Mimo toho lze informace získat i na řadě jiných míst a na téma podpor se koná množství konferencí.
EURO: Na konference, na které jsou zváni i představitelé vašeho ministerstva, se většinou malí a střední podnikatelé vzhledem k vysokému vstupnému nedostanou. Jezdí na ně spíše zástupci velkých podniků, pro které je důležitější lobbying v politických kruzích než informace o tom, co dělá stát pro malé a střední podnikatele.
Špaček: To mě trochu trápí. Je fakt, že avizování naší účasti a vystoupení se stává předmětem obchodu. Některé firmy si z toho někdy dělají byznys. Přitom my to děláme zadarmo. Naším cílem je snaha propagovat podporu malého a středního podnikání, je to součást naší práce.
EURO: Pokud vám to vadí,proč se těchto akcí účastníte?
Špaček: Chceme využít všechny možnosti informovat. Každý má právo výběru. Podnikatelé, kteří nemají peníze na zaplacení účastnického poplatku na konferencích, se k programům přece mohou dostat zadarmo například na internetu a nemusí nikam jezdit.
EURO: Největším problémem podnikatelů je nedostatek finančního kapitálu. Banky nejsou příliš ochotné podporovat jejich projekty, finanční prostředky z vašich programů na podporu malého a středního podnikání nestačí.
Špaček: To by se mělo brzy změnit. Abychom pomohli podnikatelům uvést jejich hospodaření do normálního rytmu, požádal ministr Grégr třináct generálních ředitelů největších bank o pomoc. Dohodli jsme se s nimi, a oni nebyli proti, že se zúčastní podpory malých a středních podnikatelů. Není to samozřejmě myšleno tak, že budou dávat peníze do projektů, u nichž není návratnost zaručena. Nebudou se však bránit půjčování peněz, jak tomu bylo dosud. Tento krok nám umožní, abychom ze státních prostředků, které máme na podporu malého a středního podnikání vyčleněny, mohli poskytovat dotace na úroky, což je zajímavé nejenom pro podnikatele, ale také pro banky.
EURO: Pomoc, o které hovoříte, byla a je součástí programu malého a středního podnikání Kredit. Uvažujete tedy o jeho zrušení?
Špaček: Ne, v žádném případě. Kredit však suploval banky, a proto nám z podpory podnikání ujídal nejvíce peněz. Částku, kterou si podnikatel mohl v rámci programu Kredit vypůjčit, jsme proto snížili z deseti na čtyři miliony s tím, že uspořené peníze budeme věnovat na jiné programy, které podporují placení úroků.
EURO: Proč banky tak dlouho otálely s podporou malého a středního podnikání, když většina malých a středních podnikatelů své závazky vůči nim včas splácí?
Špaček: Nechtěly si jednoduše přidělávat další starosti. Z jejich hlediska je mnohem jednodušší dát stomilionový úvěr jednomu podniku než sto úvěrů po milionu různým podnikatelům. Myslím, že tento postoj je již překonán. Banky se konečně přestaly stavět k úvěrům pro malé a střední podnikání jako k charitě, ale vnímají je jako normální bankovní obchod.
EURO: Některé vaše programy však nedopadly příliš úspěšně.Například program Pojízdná prodejna skončil fiaskem. Proč?
Špaček: Tento program vznikl při jednáních s některými zastupitelstvy, která si stěžovala na špatné zásobování vesnic, v nichž se z ekonomických důvodů zavřely všechny prodejny. Pro sociálně slabou skupinu lidí to opravdu představuje neřešitelný problém. V takových chvílích se lidé ptají: A co dělá vláda? Proto jsme přišli s tímto programem, který měl motivovat obchodníky, aby zásobovali i od světa odříznuté kouty. Bohužel se mezi podnikateli neujal. Proto jsme ho pro letošní rok do nabídky programů na podporu malého a středního podnikání nezařadili. Jde o problém, který se bude muset řešit na úrovni regionů.
EURO: V některých oblastech malé a střední podniky ještě nerozvinuly svoji činnost. To se týká hlavně severních Čech, kde většina lidí pracovala ve velkých podnicích.Jaký je hlavní důvod jejich nechuti k podnikání, když právě tyto oblasti trpí nejvyšší nezaměstnaností?
Špaček: Šanci podnikat mají samozřejmě lidé všude. Navíc ve strukturálně postižených a málo rozvinutých oblastech republiky mohou začínající podnikatelé čerpat peníze z programů ministerstva pro místní rozvoj, jehož podmínky jsou dokonce ještě výhodnější než naše. Jenže do podnikání nemůžete nikoho nutit. Kdo pracoval čtyřicet let na šachtě, těžko si nyní zařídí ševcovství nebo krejčovskou dílnu, kde bude šít plachty na náklaďáky.
EURO: Pokud v těchto lidech nepanuje podnikatelský duch, jak tvrdíte, dokážou vůbec pochopit, jaké šance na uplatnění jim mohou poskytovat průmyslové zóny,které vy propagujete?
Špaček: Přesvědčit zastupitelstva – zejména středně velkých měst – o smyslu vytváření průmyslových zón je opravdu někdy velmi těžké. Situaci znám dobře, protože jsem předsedou hodnotitelské komise pro průmyslové zóny. Znám úroveň podnikatelského myšlení na úrovni zastupitelstev. Bohužel je velmi rozdílná. A právě ve vysokou nezaměstnaností postižených regionech jsou jejich aktivity velmi slabé. Přitom každé zastupitelstvo, které k nám přišlo s promyšlenými konkrétními návrhy, mělo připravený územní plán a dohodlo se s investory, státní podporu dostalo. Osobně si myslím, že budování průmyslových zón je vůbec nejúspěšnějším krokem z hlediska podpor podnikání, které kdy stát udělal a dělá.
EURO: Vycházejí zastupitelstva při plánování průmyslových zón z reality, nebo jim jde jenom o to získat peníze bez ohledu na to,co oblasti přinesou?
Špaček: Myslím si, že některá zastupitelstva mají velké oči. Stává se nám, že zahraniční podnik zřízený v průmyslové zóně musí dovážet pracovníky ze širokého okolí, protože jeho kapacita prostě přesáhla místní možnosti. Anebo vzniká zóna, o kterou nemá například vzhledem ke špatné dopravě nebo nízké kvalifikaci pracovních sil nakonec zájem ani zahraniční, ani místní investor.
EURO: Přesto vznikají oblasti, které můžeme nazývat „baťovské .
Špaček: To je pravda. Ukazuje se, jak důležitou roli hrají místní patrioti. Ti narozdíl od obyčejných státních úředníků za svým cílem tvrdě jdou. Myslím, že nová „baťovská oblast vzniká v Brně, kam se rozhodlo investovat i IBM, druhé podobné centrum v Hranicích na Moravě. Rozvoj se očekává i kolem Mladé Boleslavi.
EURO: Víte, že zrovna tato agentura nevěděla na sklonku loňského roku co s penězi, které jí zbyly z prostředků Phare a státní podpory na podporu malého a středního podnikání?
Špaček: K tomu bych řekl toto: jestliže nejsou peníze ze státních prostředků či Phare plně využity, tak to není žádné neštěstí. Ukazuje to jen, že projekty nejsou řádně připraveny. Nám loni také zbylo osm milionů ze čtyř set, které byly vyčleněny na průmyslové zóny. Proto jsme je vrátili do státního rozpočtu. Nedočerpané prostředky Phare přecházejí do letošního roku.
EURO: A není také chyba v koncepci programů? Například z programu Marketing, který podporuje vývoz malých a středních firem, nezbyla koncem února už ani koruna vzhledem k velkému zájmu a omezeným finančním prostředkům. Proč se v takových případech nepřevedou peníze z programů, o něž je zájem malý a v nichž zbývají?
Špaček: To je velmi obtížné. Většinu programů spravuje Českomoravská rozvojová záruční banka, která na to má vypracované metody. Vždy jsem se snažil o to, aby se peníze rozdělily tak, aby vystačily na všechny programy po celý rok. Loni se nám to ne zcela zdařilo. Program Kredit se musel zastavit dříve vzhledem k mimořádnému zájmu podnikatelů. Letos chceme v polovině roku programy přehodnotit z hlediska jejich čerpání. Program Marketing je ovšem poněkud výjimečný. V porovnání s minulým rokem se stále větší počet malých a středních podnikatelů hodlá zapojit do exportních aktivit, a to jsme poněkud podcenili.
EURO: Jaké vidíte největší problémy v oblasti malého a středního podnikání?
Špaček: Myslím si, že jedním z hlavních problémů podnikatelů je v současné době neplacení za odvedené práce a služby. Někteří odběratelé si myslí, že zaplacením účtů jen zbytečně přicházejí o peníze.
EURO: Do těžké situace je ovšem dostávají i podniky se státní účastí. Například České dráhy, které byly sice v roce 1992 oddluženy, ale v současné době činí jejich dluhy 42 miliard korun.Je pochopitelné, že vinou takových podniků se podnikatelé dostanou do finančních problémů.Stát je postihuje za to, že jim sám neplatí. To je přece absurdní.
Špaček: To je pravda, i když u Českých drah jde z větší části o jiný charakter zadlužení. Tento nešvar se projevuje také u dalších státních organizací, například u rozpočtových, které se vymlouvají na to, že nedostaly včas peníze ze státního rozpočtu. Parlament nám dokonce uložil, abychom vymysleli systém, jak se tomu vyhnout. Přiznám se, že zatím nevíme, jak to udělat.
EURO: Podnikatelé si často stěžují na nekalou konkurenci cizinců z východních zemí, kteří tu začali podnikat už na začátku devadesátých let.Jak jste si poradili s tímto problémem?
Špaček: Vyřešili jsme ho novelizací živnostenského zákona s platností od 1. března loňského roku. Tím, že jsme zpřísnili podnikatelský režim a podmínky, za kterých je možné živnostenské oprávnění vydávat, jsme značně omezili podnikání u lidí, kteří nejdříve získali živnostenské oprávnění a pak na základě toho žádali o trvalý pobyt. Dnes je tomu naopak.
EURO: Vaše ministerstvo připravuje novelu živnostenského zákona. Jakou podstatnou změnu tato nová úprava přinese?
Špaček: Smyslem změny je zajistit občanům našim i Evropské unie, aby se vzájemně uznávala živnostenská oprávnění, a také to, aby obsahová náplň jednotlivých živností a oblastí podnikání byla stejná.
EURO: Není to trochu brzy, když ještě ani nevíme, kdy naše země do unie vstoupí?
Špaček: Ani bych neřekl. My o přechodné období nestojíme. To by jen působilo komplikace při jednáních. Jak víte, vláda se rozhodla, že o přechodné období bude žádat jen ve zcela výjimečných případech. Náš případ to nebude. Snažíme se pracovat tak, abychom byli k 1. lednu 2003 připraveni do unie vstoupit.
