Půjčka v hodnotě 1,5 miliardy korun se nemusí líbit Bruselu
Speditéři, kazí vám byznys drahá nafta? Můžete si palivo půjčit ze státních rezerv a s vrácením několik měsíců vyčkat, až bude cena rozumnější. Takovou výpomoc s vládní záštitou poskytuje podnikatelům Správa státních hmotných rezerv (SSHR). Prozatím ale jen vyhladovělým výrobcům krmných směsí. Ti se teď mohou hlásit o 300 tisíc tun státního obilí. Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS), který si o uvolnění zrna řekl minulý týden na vládě, skočil agrární lobby na pěkný špek. Státní výpomoc v hodnotě kolem jedné a půl miliardy korun zvýhodní určitou skupinu a Brusel si takový zásah do trhu může vyložit jako nepovolenou veřejnou podporu.
Průvan v sýpkách
Oficiálně má takzvaná zápůjčka pomoci výrobcům krmiv a výkrmcům prasat a drůbeže, kterým nevyhovují současné vysoké ceny obilí. „Chovy prasat se dlouhodobě potýkají s problémy, proto jsme našli rychlé řešení,“ vysvětloval Fuksa. A neoficiální verze? Povolené rozpůjčování obilí může být dobré třeba i k tomu, že zlegalizuje dřívější nepovolené rozebrání státních zásob. Dle informací z terénu neleží v sýpkách tolik zrna, kolik by mělo. Na podezření o manipulacích se strategickými rezervami upozornil týdeník EURO už loni v prosinci (EURO 50/2010). Vedení SSHR tehdy slíbilo, že po Novém roce její pracovníci vyrazí na namátkové kontroly do sil. „Mimořádné kontroly probíhají. Zatím jsme nezjistili, že by něco chybělo,“ tvrdí ředitel odboru hmotných rezerv Petr Holoubek. Jak ale dodává, řadu sil bude nutné ještě prověřit. Mezitím se ovšem rozeběhnou schválené zápůjčky, které případné přešlapy mohou elegantně zahladit. „Výrobci krmiv se už od počátku letošního roku potýkají s nedostatkem starších a vyzrálých obilovin vhodných ke zpracování na krmivo,“ obhajuje mimořádnou pomoc Fuksovo ministerstvo. A dodává, že u SSHR poptávali míchači krmiv ke konci února celkem sto tisíc tun obilí. Kam se poděla loňská úroda? Sklidilo se sedm milionů tun, což je o desetinu méně, než byla předloňská mírně nadprůměrná sklizeň. Čile se ovšem vyváží. Pochopitelně je rozdíl, když se tuna krmné pšenice prodá za pět tisíc korun do Německa, nebo oceněná na 3500 korun zamíchá do krmení. Po obilí je všude velká sháňka a ceny jsou dvakrát vyšší než před rokem. A ti, kdo vydělali na prodeji pšenice a ječmene do zahraničí, teď žádají zrní pro prasata po státu. Vykrmená zvířata potom třeba také vyvezou, když jim jatka venku zaplatí víc. Český daňový poplatník celý koloběh sponzoruje a nakonec si pochutná na německém vepřovém.
Jen prasatům, lidem ne
Dojde-li na scénář Agrární komory, zkolabují pomalu i poslední česká prasata. Předtím než šla na vládu žádost o uvolnění státního obilí, rozdávala komora novinářům seznam zemědělských podniků připravených likvidovat chovy. Mezi nimi jsou i výkrmny Agrofertu. Šéf jeho potravinářské divize Jaroslav Faltýnek se nechal slyšet, že stát by měl vyjít vstříc chovatelům a u 150 tisíc tun obilí ze státních rezerv snížit cenu. Nečasova vláda byla ještě štědřejší. Uvolněním 300 tisíc tun přitom snížila strategické zásoby obilí pod bezpečnostní limit. Zatrhla ovšem možnost, aby si pšenici ze státních rezerv mohli půjčit také mlynáři, kterým se surovina rovněž nedostává.
„Na mouku bude chybět 150 až 200 tisíc tun pšenice. Mlynáři potřebují od státu půjčit minimálně sto tisíc tun obilí,“ vyčísluje Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů. Desítky žádostí o zápůjčky už zaslali na SSHR. „Od mlynářů máme dvacet až třicet žádostí. Můžeme půjčit i potravinářskou pšenici,“ říká šéf zásob SSHR Holoubek. Vláda ovšem svolení k tomu, aby si při nevyčerpání třísettisícového limitu na zbytek obilí sáhli mlynáři, nedala. Řada z nich je závislá na dodávkách od největšího tuzemského obchodníka s obilím, Agrofertu. Ten přirozeně předně myslí na vlastní mlýny provozované pod hlavičkou Penam. Ostatní mlynáři tedy shánějí pšenici, kde se dá.
„Objeví-li se závažná potřeba mlynářů a chovatelé prasat a drůbeže budou saturováni, jsme připraveni jít do vlády s návrhem rozšíření podpory,“ uvádí mluvčí ministerstva zemědělství Tereza Dvořáčková. Spotřebitelé si přitom nedostatek kvalitního obilí vychutnávají už dnes. Za drobení chleba, se kterým se setkávají stále častěji, může totiž hlavně mouka semletá z horší pšenice.
Výhody pro Agrofert
Správa hmotných rezerv teprve zveřejní detailní podmínky, za jakých bude obilí na šest měsíců půjčovat. Už teď je ale jasné, pro koho budou výhodnější. Zájemci o státní výpomoc a skladovatelé státního obilí mohou být jedni a titíž. Zpravidla je spojuje i stejná mateřská firma: Agrofert. Skupina Andreje Babiše je největším tuzemským výkrmcem prasat, současně vyrábí krmné směsi, obchoduje s obilím a skladuje pšenici a ječmen pro stát. Většina těchto aktivit se odehrává v podnicích typu ZZN (zemědělské zásobování a nákup), které po převzetí konkurenčního Agropolu až na výjimky ovládá Agrofert. „Zápůjčky nejsou špatná cesta. Ale může se stát, že problém jen odloží o půl roku. Neví se, jaká cena bude o žních, až se obilí bude vracet,“ poukazuje Zdeněk Kubiska, šéf sdružení organizací ZZN a ředitel ZZN v Pelhřimově patřící pod Agrofert. Jeho podniky tolik nezatíží vícenáklady spojené se zápůjčkou, když jsou zároveň skladovatelem a výrobcem krmiv. Poplatky za půjčení, vyskladnění, naskladnění a dopravu, které se mohou pohybovat kolem 500 až 700 korun na tunu, ovšem mohou odradit jiné zájemce, konkurenty.
Cenové zákulisí
„Podmínkou půjčky je bankovní garance za cenu, za kterou si ho v případě, že někdo obilí nevrátí, správa hmotných rezerv nakoupí z letošní sklizně tak, aby jí nevznikly ztráty,“ informoval ministr Fuksa. Konkrétní částku neupřesnil. Kdo předpoví, jaké ceny budou ve žních, aby je teď stanovil pro bankovní garance? „Cenu řešíme na poradě s našimi koordinátory. Pak ji budeme konzultovat s ministerstvem zemědělství a Agrární komorou,“ říká Holoubek. Koordinátoři, s nimiž se SSHR radí o ceně, jsou dva. Pro Čechy Zeten Blovice, pro Moravu ZZN Pomoraví z Agrofertu. „Vědí, jaká je situace na trhu. Nechceme na SSHR určovat cenu v Praze od stolu. Data ze statistiky jsou opožděná,“ vysvětluje Holoubek. Domnívá se však, že cena by neměla být vysoká ani nízká. Pokud by SSHR chtělo šetřit státní rozpočet, měla by být co nejvyšší. Správa by tím vybrala více na půjčovném, které za každý započatý měsíc činí 0,9 procenta z ceny. Při ocenění, které by vycházelo z úrovně na trhu, by obilí asi nikdo nechtěl. Napověděl to nedávný rozprodej intervenčních zásob, které v tendrech nabízela Evropská komise. Vybírala si jen kupce, kteří byli ochotni zaplatit nejvíc. Z tuzemských sil se od listopadu do února takto rozprodalo téměř 200 tisíc tun. Za tunu pšenice dali někteří i přes 5600 korun, za ječmen bezmála pět tisíc korun. Zdejší zájemci se drželi při zemi. Skoro všechno obilí tedy odvezli obchodníci ze zahraničí.
Půjčka se soudní dohrou Ne všechno obilí, které Správa státních hmotných rezerv loni přede žněmi rozpůjčovala obchodníkům, se jí vrátilo. „Firma Frona neodevzdala nazpátek patnáct tisíc tun krmného ječmene. Uplatnili jsme vůči ní sankce a vše bude mít zřejmě soudní dohru,“ předpokládá ředitel odboru hmotných rezerv Petr Holoubek. Tvrdí, že sankce jsou vysoké, aby si v takových případech SSHR mohla dokoupit obilí na volném trhu. „Sankce dosahují téměř osmdesáti procent ceny. Zatím se nikomu nevyplatilo půjčené zboží nevrátit,“ poznamenává Holoubek. S hříšníkem, mosteckou společností Frona, spolupracuje bývalý ředitel ZZN v Lounech Milan Lacko. Zároveň vypomáhá i firmám Prakov a Koart, jejichž nevšední obchody se státem popsal týdeník EURO (EURO 26/2010). Prakov a Koart jsou stálými obchodními partnery SSHR, na trhu s obilím měly ale loni premiéru. Asistoval při ní Lacko, který díky svému dřívějšímu působení lv ounském výkupu přišel do styku se správou hmotných rezerv. Zmíněné firmy si loni na jaře půjčily ze státních sýpek desítky tisíc tun ječmene a obratem je znovu prodaly státu. Využily k tomu intervenční nákup organizovaný Státním zemědělským intervenčním fondem. Poté, co na podivnou transakci upozornil týdeník EURO, se obě státní instituce dohodly, že takový obchod už příště nikomu neumožní.
FAKTA:
- 7 milionů tun obilí se loni urodilo v Česku.
- 2 miliony tun se uplatní na potraviny.
- 2,6 milionu tun se zkrmí zvířatům.
- 2 miliony tun i více jdou obvykle na vývoz.
- 300 tisíc tun se nyní uvolňuje ze státních rezerv, které se tím dostanou pod strategický limit.
Pramen: Český statistický úřad, ministerstvo zemědělství
