V některých lokalitách Česka je zvěř přemnožena.
Připouští to lesák a myslivec v jedné osobě – Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty. Ta je největší mysliveckou organizací v Česku. V současné době je v ní organizováno kolem sta tisíc myslivců. „Přemnožení není plošně, v některých okresech byla srnčí zvěř naopak vyhubena. Například v okrese Nymburk,“ dodává.
Příčinu problémů vidí v nedostatečné kontrole státní správy. „V minulosti probíhaly na okresech myslivecké přehlídky ulovené zvěře. Myslivci museli předkládat trofeje – paroží nebo čelisti. Bylo tedy jasné, kolik zvěře se ulovilo. Nikdo nemohl podvádět, protože se trofeje označily provrtáním, aby je nebylo možné použít jindy nebo jinde,“ vysvětluje.
Dnes stačí, když myslivecké sdružení „vykáže na papíře“, kolik zvěře bylo uloveno, i když často samice s mláďaty vůbec neloví. Odstřely má stanovit státní správa na základě odlovu v předešlém roce a výše škod v honitbě. „Obvykle mají myslivci odstřelit v revíru zhruba třetinu samců, třetinu samic a třetinu mláďat, ale leckde to nedělají, i když to vykazují, aby nebyli sankcionováni ze strany vlastníků honiteb,“ říká Králíček, který má v jednotě na starosti myslivost a ekologii. „Státní správa má právo odstřely kontrolovat, ale měla by být tvrdší,“ dodává.
Pro vlastníky lesů je podle něj alfou a omegou snížení minimálních hranic honiteb. „Ale malé honitby nejsou řešení. Čím je větší honitba, tím jsou menší škody,“ je přesvědčen Luděk Králíček. Spory mezi vlastníky a myslivci by podle něj nemusely být tak vyhrocené, kdyby státní správa měla silnější pravomoci. „Určitě by to pak fungovalo i za současného zákona o myslivosti. I když není dobrý,“ tvrdí zástupce Českomoravské myslivecké jednoty. Stejně jako vlastníci však ani muži v zelených kamizolách nechtějí zákon, který platí od roku 2001, nyní otvírat. Prý se totiž bojí, že konečný výsledek by mohl být ještě horší.
