Proč v dnešní době zvažují manažeři v soukromých firmách přestup do státní správy?Logická odpověď je „z důvodu větší stability pracovního místa“.
Autor: Martin Siebert
Soukromý sektor prochází vlnou optimalizací a restrukturalizací, kdy si mnohdy zaměstnanci nemohou být jisti svou pozicí ve firmě.
Státní sektor symbolizuje jistotu. Proto je nyní mnoha lidem, kteří v minulosti nezvažovali orientaci tímto směrem státní správa sympatická.
V čem je hlavní rozdíl? Proč dříve lidé nevyhledávali teplá místa ve státní sféře? Předně proto, že má punc těžkopádného molochu, kde jsou lidé povyšováni dle „odsloužených let“ a ne na základě kvality své práce. Kariérní plánování se pak stává dlouhodobou záležitostí s nejistým výsledkem, kdy vítězí ten, kdo si počká a ne ten nejlepší. Kvalitní pracovníci hledali po čase štěstí jinde a jejich kariéra se v privátním sektoru rozvinula s daleko větší dynamikou. Navíc pro mnohé pracovníky byly odrazujícím prvkem tabulkové platy, fixně nastavené na škály typových pozic.
Časté stížnosti lidí, kteří dříve utíkali ze státní správy, se týkaly omezené pružnosti v interní komunikaci, složitých rozhodovacích postupů, nepřehledných struktur, nízké výkonnosti oddělení, absence orientace na výsledek a nulové možnosti využití znalosti cizího jazyka.
Výjimkou v tomto smyslu mohou být nové pozice, které státní sféra otevřela v souvislosti s čerpáním dotací z EU fondů. Zde je evidentní nutnost vysoké míry flexibility, jazykové vybavenosti apod. Zaměstnanci těchto oddělení patří mezi žádané i v privátní sféře, protože přináší zajímavé know-how a souběžně nemají problém se rychle adaptovat na komerční prostředí. Dalším specifickým sektorem, odkud jsou žádaní pracovníci do soukromé sféry je zdravotnictví (farmaceutické firmy stále poptávají vzdělané specialisty) a právní oblast.
Uchazeči z těchto oborů většinou nemají problém (pokud kromě své praxe disponují i osobnostními předpoklady, které jsou požadovány) najít si své místo v soukromých firmách.
Problematičtější je ovšem situace pro běžné administrativní pracovníky / úředníky, kteří přichází na trh se zcela odlišnou představou o pracovní náplni, pracovní době, angažovanosti a náročnosti práce. Soukromé firmy více sledují výkon a tlačí na výsledky. Podmiňují benefity a motivační nástroje (finanční i nefinanční), které jsou zaměstnancům nabízeny, hospodářským výsledkům organizace a plnění stanovených individuálních cílů.
Lze tedy konstatovat, že adaptace zaměstnance soukromé firmy ve státní správě je jednodušší než cesta opačným směrem. Pakliže jde zaměstnanec do státního sektoru, je pravděpodobné, že ho čeká mírný „kulturní šok“.
Na druhou stranu zázemí bezpečné pracovní pozice může představovat pro spoustu lidí obrovské lákadlo a ten nejsilnější motivační stimul ze všech.
