Státník nebo aktivista?

Reklamy s Klausem v USA platí ExxonMobile

My, Evropané, velmi dobře tušíme, o čem bude na konferenci OSN o klimatické změně 24. září v New Yorku mluvit náš zástupce, portugalský premiér José Sókrates. My, Češi, to nevíme. Nikdo z nás si s jistotou nespočítá, zda prezident České republiky Václav Klaus udrží dekorum a uvážlivě promluví jako reprezentant Česka v souladu s postoji, které zaujímá česká vláda, nebo vystoupí jako svérázný klimaskeptický aktivista, který bude svou jinakostí poutat zájem médií. Svou partii ovšem začal rozehrávat na aktivistickou notu, neboť právě v tuto příhodnou chvíli vystupuje v reklamách seriózních amerických deníků coby protipól ekologického mentora Ala Gorea. A nechal se slyšet, že na konferenci šokuje svým razantním projevem. Druhou otázkou je, jestli česká vláda nějakou klimatickou politiku vůbec má. Připomeňme si řežbu, jaká zavládla mezi ministry kolem velikosti národního alokačního plánu. Před zájmem podnikatelů uhrát co nejvíc povolenek se i skleníkový efekt musel schovat. Nicméně místopředseda vlády Martin Bursík dokáže v klidných časech i této vládě naservírovat Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu. Otázkou zůstává, kolik ministrů si v něm asi dobrovolně čítává.

Bursíkův pokus.

Tichý a přičinlivý Bursíkův pokus přivést Václava Klause na jiné myšlenky zasláním obsažných ekologických podkladů zřejmě nevyšel. Místo porozumění se Bursík dočkal veřejné výtky za to, že se na práci pracovní skupiny při přípravě agendy pro setkání ministrů životního prostředí podíleli vedle pracovníků ministerstva také ekologičtí aktivisté. A tak byli vystudovaní mladí odborníci, kteří svůj krátký život zasvětili odborným otázkám, vyplísněni klimaskeptickým nadšencem, jenž má to štěstí, že je zároveň prezidentem republiky, a může své osamocené názory bez konzultace s vládou prezentovat na jednom z nejhonosnějších fór, jaké tato země nosí. Nicméně v závěru otevřené odpovědi Bursíkovi píše uvážlivě: „Na zmíněném jednání hodlám vystoupit s projevem s větší mírou obecnosti, který upozorní na potřebu vedení seriózní diskuse o fenoménu klimatických změn ve všech jeho souvislostech a na nezbytnost pečlivé analýzy skutečného efektu navrhovaných kroků a jejich komplexních nákladů a dopadů na obyvatele jednotlivých zemí. Jsem přesvědčen, že takový přístup k problematice klimatických změn je plně v souladu se zájmy a prioritami České republiky a zcela odpovídá i pozici vlády.“

Překvapení z Lidového domu.

Sociálně demokratický šéf Jiří Paroubek se zřejmě rozhodl, že opustí uraženeckou polohu a konečně bude opozičním politikem. Poté, co si v otevřeném dopise prezidentovi vyřídil účty s vládou a zejména s místopředsedou Bursíkem, velice slušně, leč tvrdě se obrátil přímo na adresáta: „Dovolte, abych Vám připomenul, že jste prezidentem všech občanů, nikoliv jen těch, kteří sdílejí Vaše názory. Vaše úloha je hledat řešení, máte lidi spojovat, nikoli je rozdělovat…“ Po podobných výzvách se lídr opozice obrátil k podstatě věci a upozornil na svůj odlišný názor na otázku klimatických změn: „Popírat realitu je velké umění, vlastní především iluzionistům či nekritickým a sebestředným osobnostem, které nerady slyší nepříjemné věci. Aniž bych Vás chtěl řadit mezi jednu z těchto skupin, jsem přesvědčen, že jen špatný politik nevidí věci tak, jak jsou, a nejen sobě, ale také veřejnosti se je snaží nalhávat. Drtivá většina veřejnosti se shoduje na tom, že ke klimatickým změnám dochází a že tento proces nabývá na dynamice. Tito vědci se také shodují minimálně v tom, že k tomuto procesu přispívá i lidská činnost,“ píše Paroubek.

Promazáno ropou.

Ne Bursík, ne aktivisté nevládních organizací, ba ani Paroubek neznevážili Klausovy aktivity zpochybňující lidský podíl na klimatické změně tolik, jako on sám. Svou tvář na inzerátech v amerických novinách totiž propůjčil organizaci Heartland Institute, kterou k prosazování svých zájmů financuje největší ropná společnost na světě ExxonMobil. Aktivity Institutu dotuje ExxonMobil sto patnácti tisíci dolarů ročně.
Podobným nešťastným podnikem bylo uvedení filmu „Velký podvod s globálním oteplováním“ britského dokumentaristy Martina Durkina. Při letním promítání v kině Blaník mu prezident udělal entrée. To zřejmě ještě netušil, že někteří vědci název snímku otočí proti jeho tvůrci. Dánský vědec Eigil Friis-Christensen vydal po spatření filmu prohlášení, v němž autora obvinil z falšování údajů. Filmaři převzali graf z jeho studie a podle toho, jak se jim to hodilo, na něm domalovali křivky. Pro změnu jiný graf z jiné publikace, který ukazuje globální teplotu ve 20. století, naopak ostříhali, aby na jeho konci nestoupaly křivky z posledních dvou desetiletí. Výzkumný ústav British Antarctic Survey poukázal na to, že kdyby takto postupoval kterýkoli z vědců, byl by obviněn z vědecké neserióznosti a jen obtížně by napravoval své renomé. Filmařům to beztrestně prošlo. Ač film v Británii rozcupovala i kritika, mezi českými klimaskeptiky se těšil velké pozornosti, protože jim ukázal něco, co chtěli vidět. Ale proč se toho happeningu musel účastnit i český prezident?

Pod praporem svobody.

Tam, kde se kdokoli vyslovil pro obranu světa před klimatickou změnou, proti němu prezident Klaus pozvedl slovo na ochranu svobody. Teď, před Klausovou cestou do OSN, na totéž téma pozvedá hlas jiný politik. Překvapivě ožívající opozičník Jiří Paroubek:
„Souhlasím s Vámi, že jedním z důsledků klimatických změn může být i omezení svobody jedince. K té ovšem podle mne dojde naprosto jistě v případě, že jako politici nepostoupíme od hledání řešení problému k jeho realizaci. Lidé po politicích přeci nechtějí, aby vedli akademickou debatu o tom, zda je planeta modrá nebo zelená. Lidé po politicích chtějí, aby dělali vše pro to, aby modrou zůstala,“ vzkazuje Klausovi Paroubek.
Na Klausovu cestu do OSN šéf Lidového domu svou myšlenku rozvíjí: „Co nastane jiného, budeme-li přehlížet odpovědnost lidstva za stav planety, než to, že se zvýší nerovnost přístupu ke zdrojům? Že se zmenší prostor pro život mnoha desítkám milionů lidí, ať již v důsledku stoupání hladin oceánů, rozšiřování pouští či v důsledku nedostatku potravin a pitné vody? Logicky se zmenší prostor, kde budou moci „vyvolení“ žít způsobem života tak, jak jej známe dosud. Tento proces bude samozřejmě pokračovat, až tento prostor svobody, tak, jak jej známe dnes, zanikne zcela,“ vzkazuje Paroubek.

Co píše Václav Klaus

• Přístup environmentalistů k přírodě je obdobou marxistického přístupu k ekonomickým zákonitostem, protože i oni se snaží svobodnou spontaneitu vývoje světa (a lidstva) nahradit rádoby optimálním, centrálním či - jak je dnes módní říkat - globálním oteplováním světového vývoje.

• Ukazuje se, že někomu bude eventuální oteplování ku prospěchu, někomu ku škodě. Zvýšení hladiny moří může být hrozivé pro obyvatele tichomořského ostrůvku, ale zvýšení teploty může vést k tomu, že bude obyvatelná obrovská část Sibiře, která je rozlohou mnohotisíckrát větší.

• S přírodními vědami nemá environmentalismus prakticky nic společného a - co je ještě daleko horší - se společenskými vědami, ač se pohybuje na jejich teritoriu, bohužel také ne.

Pramen: Modrá, nikoli zelená planeta