Do voleb zbývají pouze dva měsíce a Jiří Paroubek má jen minimum času, aby ještě něco vytěžil z pozice nejsilnější vládní partaje. Je třeba upíchnout stranické kádry na místa, z nichž je jakýkoliv příští kabinet bude mít problém vystrnadit. Co nedokázal Špidla s Grossem za tři roky, on sfoukne hravě ze jediný. Využívaje vrozeného smyslu pro kšeft, nezatížen ideologickou předpojatostí, je někdejší ekonomický ředitel restaurací a jídelen schopen nalézt společnou řeč i s mimozemšťany. Když náhodou vzdorují menší koaliční partneři, zapojí do obchodů s židlemi komunisty. Soupiska politicky motivovaných personálních změn ve státních úřadech, kterou před měsícem přinesl týdeník EURO, se rozrůstá o další položky: Bývalý poslanec za ČSSD Josef Hojdar by měl převzít funkci předsedy Českého báňského úřadu, novým šéfem Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) byl jmenován někdejší člen telekomunikační komise ČSSD Pavel Dvořák. Opoziční ODS hovoří o balkanizaci veřejného života a už naznačuje, že pokud po volbách převezme vládní otěže ona, „kroky ČSSD budou podrobeny revizi“. Doufejme, že nepůjde o shodnou akci, ale s opačným znaménkem.
Nejhorší na celé věci není, že ČSSD hledá trafiky pro své věrné, ale že cílem stranických nájezdů se po ukončené privatizaci stávají regulatorní a kontrolní orgány, Nejvyšším kontrolním úřadem počínaje a antimonopolním úřadem konče. Tedy instituce, kde je nezávislost na aktuálním politickém uspořádání zásadní podmínkou jejich řádného a korektního fungování. Málokdo je tak silnou osobností, jako byl v NKÚ Lubomír Voleník, který si navzdory členství v ODS dokázal udržet všeobecný respekt. O nezávislosti českých regulátorů lze silně pochybovat, ještě pár vyhazovů á la Stádník a všichni budou poslouchat ministry jak cvičení psíci. Vzhledem k vazbám nového šéfa ČTÚ Dvořáka je problematické uvěřit, že by právě on se mohl stát „telekomunikačním Voleníkem“. A například Josef Hojdar jako ebert na hornickou činnost nesahá současnému šéfovi báňského úřadu Romanu Makariusovi ani po kotníky. V tomto případě půjde o změnu k horšímu.
ČTÚ už nemluví jen do telekomunikací. Je správcem celého kmitočtového spektra, vyjma pásem určených pro vojáky. Má tak velký význam i pro rozhlasové a televizní vysílání. Přidělovat omezené přírodní zdroje soukromým subjektům, když poptávka vysoce převyšuje nabídku, je nepochybně přitažlivá činnost…
Telekomunikační odborníci se vesměs shodují, že Stádník si odvolání zasloužil, dokonce jsou toho názoru, že bylo chybou, když jej do Rady ČTÚ vláda loni jmenovala, protože jako rozhodčí na hřišti spíše přispíval k chaosu. Neřídil se správním řádem, využíval pro sebe pohodlnějšího postupu dle zákona o cenách, který dává dotčeným subjektům velmi chabé možnosti opravných prostředků. Vydával cenová rozhodnutí, které nijak nezdůvodňoval. Je pravděpodobné, že jeho loňské opětovné jmenování do čela ČTÚ bylo též součástí politického handlu. Už tehdy se říkalo, že zůstává jen proto, aby si úřad zachoval kontinuitu a nováčci v Radě ČTÚ měli čas se rozkoukat. Právě v den, kdy Grossova vláda padla a vystřídala ji Paroubkova (25. dubna 2005), vydal Stádník čtyři cenová rozhodnutí a k tomu ještě tři dodatky. Během jediného dne rozhodl podstatně více než předtím za celý rok. Shodou okolností to bylo jen pět dnů poté, co jej končící Grossův kabinet až na druhý pokus jmenoval a těsně před ukončením platnosti starého telekomunikačního zákona.
Přes všechnu kritiku by si ale starý předseda na závěr své čtrnáctileté kariéry, kdy nečelil jedinému skandálu kriminálního charakteru, zasloužil férové rozloučení. Je smutné, že unionistická ministryně Dana Bérová, která je autorkou návrhu na odvolání, nenašla odvahu Stádníkovi pochybení vytknout z očí do očí (stejně tak nikdo dosud neřekl šéfovi báňské správy, proč by měl odejít). Špatné svědomí? V případě ČTÚ se asi až s odstupem dozvíme, co umírající US-DEU získala za pakt s ČSSD jako protihodnotu.
Kdyby to ministryně Bérová se zjednáváním pořádku ve svém resortu myslela upřímně, musela by odvolat i ředitele ústavu Testcom Dušana Chmelíčka a jeho náměstka Víta Novotného, kteří už řadu měsíců čelí obvinění z trestného činu. Ale případ Testcom se dotýká i Bérové a hlavně jejího kamaráda Vladimíra Mlynáře. Tady platí jiná měřítka.
