Diskrétní, zdatný i necitlivý technokrat
Po urputném naléhání novinářů vyzval na tiskové konferenci nového prezidenta Evropské banky pro obnovu rozvoj (EBRD) Jeana Lemierra jeho kolega Charles Frank: „Jeane, možná by ses mohl nyní ujmout slova, vypadá to, že se těšíš velké popularitě. Na pódium přišel poněkud v rozpacích téměř padesátiletý Lemierre. „Nebudete mi snad mít za zlé, když zahájím svůj projev francouzsky, má angličtina je poněkud nedobré úrovně. Cítím se poctěn a nedovedete si snad ani představit, jak mne výsledek volby dojal.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj se dočkala nového šéfa koncem května. Lemierre nahradil Horsta Köhlera, který dosedl na nejvyšší křeslo v Mezinárodním měnovém fondu.
Mezi kolegy je Lemierre označován za diskrétního, zdatného, ovšem mnohdy i necitlivého technokrata. Alfou a omegou pro jeho práci je profesionalita, kreativita a otevřenost všemu novému, jak tvrdí on sám.
„Typický absolvent prestižní Ecole National d Administration, školy, bez níž se vysoké kariéry ve francouzských státních službách lze jen těžko dočkat, říkají někteří. Naprosto loajální státu. Ví však přesně, co chce. Kromě zmíněné školy absolvoval také prestižní Pařížský institut politických věd, obor ekonomie, a k tomu přidal ještě právnický titul. Na mnohé na první pohled působí studeným dojmem: typický francouzský úředník. Nejbližší spolupracovníci však tvrdí, že má smysl pro humor, je kolegiální. Práce je pro něj ale vždy na prvním místě. Má sice rodinu, ale jeho dvě děti už jsou ve věku, kdy samy potřebují volnost, charakterizují Lemierra lidé z jeho okolí.
Celý dosavadní život zasvětil syn úředníka na Obchodní komoře v Havru ministerstvu financí: svou kariéru tam odstartoval v roce 1976. O jedenáct let poz–ději to dopracoval na šéfa daňové legislativy a o dva roky později už vedl odbor daní. Několikrát odolal lákavým nabídkám ze soukromého sektoru, naposledy na post šéfa francouzské Komise pro burzovní operace.
Po necelých dvaceti letech na ministerstvu financí mu tehdejší šéf resortu Alain Madelin nabídl místo šéfa svého kabinetu. Na tomto postu zůstal i po příchodu Jeana Arthuise, přestože ten mu prý vyčítal, že je „uchem Matignonu (Úřadu vlády). Když měl Arthuis vybrat šéfa státní pokladny, zvolil Christiana Noyera. Ten ale místo sebe doporučil Lemierra, v jehož kariéře tak nastal definitivní zlom. Od té chvíle je stále na výsluní.
Když se v lednu 1999 spouštěla společná měna euro, Lemierre zvítězil v bojích o vedení Evropského měnového výboru, pozdějšího Hospodářského a finančního výboru, nad Italem Mariem Draghim. Lemierre přirovnává působení v tomto úřadu ke svému velkému koníčku – cestování po poušti, vysokohorské turistice a horolezectví: „Člověk tam poznává sám sebe, lidskou pravdu. Říká, že za poslední léta získal cit pro diskrétnost, pro to, co je potřeba utajit a co ne. Pro okolí je vysoce uznávaným vyjednávačem. Stále však nerad vystupuje na veřejnosti, což je pro člověka na takto vysokém postu přinejmenším problém. Potvrdilo se to již při prvním vystoupení po jeho volbě novým šéfem EBRD.
Byl požádán, aby se stručně charakterizoval, protože do té doby o něm věděl jen málokdo. „Nejsem zvyklý sám sebe představovat, ale poznáte mne, až se mnou budete spolupracovat. V podstatě právě to nejvíce vystihuje mé Já: otevřenost a odhodlanost k práci. Vždy ale budu představovat někoho, EBRD, management, zaměstnance. Věřím v sílu týmu, nic není věcí jednoho muže, řekl.
Loni v listopadu se stal prezidentem Pařížského klubu sdružujícího věřitelské země. Seznámil se s problémy zadlužení východních států, především pak se závratnými pohledávkami v Rusku. Experti tvrdí, že právě tato zkušenost mu předurčila post šéfa EBRD.
Nový šéf EBRD by měl začít úřadovat na konci června. Hned po svém zvolení odmítl jakkoli hodnotit aktivity svých předchůdců: „Nesnáším aroganci, a dokud nevím přesně, jak tu vše funguje, bylo by ode mne projevem naprosté arogance vůči těm, kdo pro EBRD pracují, kdybych něco kritizoval.
Vyjádřil se až později v rozhovoru pro agenturu Reuters. K dosavadnímu fungování EBRD má své výhrady, kritika směřuje hlavně na bujnou administrativu. „Samozřejmě, projekty, které banka financuje, je potřeba důkladně prověřit, ale doufám, že úředníků ubude.
Lemierrovým přáním je, aby se konečně banka více přiblížila zemím, jimž poskytuje pomoc, aby měla dokonalé „antény všude, kde je třeba. Finanční pomoc by se nyní měla více zaměřit na země bývalého Sovětského svazu. Domnívá se, že státy střední a východní Evropy, s nimiž se počítá jako s novými členy Evropské unie, už tolik prostředků nepotřebují. „Bylo by dobré zapojit se do konsolidace bankovního sektoru a zvýšit objem investic v Rusku, a to jak v makrosféře, tak především v mikroekonomice. V Rusku by měly vznikat nové podniky a zcela bez diskusí je restrukturalizace bank, prohlásil.
